Blog

Poraďte se s Nuataa Sonáya o svých problémech

Hledáte radu, pomoc, chcete se s něčím svěřit? Napište mi svůj příběh a já vám ráda poradím. 🙂 Stačí mi napsat a detailněji popsat, jaký problém řešíte a já se vám obratem ozvu.

Jak to, že pomoc nabízím zdarma? Protože tím, že mi sepíšete svůj příběh, si se sebou sednete, zastavíte se, podíváte se do sebe a svým vědomím budete léčit svou duši. Jsem bytost, která ráda pomáhá lidem. Sama jsem ve svém životě řešila těžké situace a zdravotní problémy, pomáhala jsem druhým, když mě potřebovali… A vím, jaké to je, když mi někdo v takové situaci nabídl svou pomoc. Najednou v tom člověk není sám. Najednou je v naší realitě někdo, kdo je nás ochotný cítit, naslouchat nám a věnovat nám pozornost.

V mém životě nastala zásadní změna, když jsem zjistila, že sice můžu hledat pomoc vně, ale nejlépe si pomohu já sama. Ztrácela jsem se v tom, nevěděla jsem, co mám dělat, kudy jít… Naštěstí jsem měla kolem sebe skvělé bytosti a můj osud mi přál uzdravení, takže jsem se vydala správnou cestou. Začala jsem vést vědomý život, meditovat, vzdělávat se v psychologii a filosofii a začala jsem nacházet pravdu uvnitř sebe.

Psycholog online – terapie s Nuataa

Jsem člověk s otevřenou myslí a kladu ty správné otázky. Nebudu vám nabízet pragmatické rady ani dogmatické teorie. Především se vás budu ptát tak, abyste odpověď našli vždy sami v sobě. Ve svém životě mi nejvíce pomohla hluboká sebereflexe, introspekce a meditace zaměřené na dětství (uzdravení vnitřního dítěte). Naše problémy jsou často odrazem hlubokých dětských zranění. Je dobré vyřešit jejich skutečnou příčinu nikoli pouze jejich následky.

Pokud si přejete se o mně dozvědět více, přečtěte si něco o mně , o mých terapiích nebo se podívejte na mé recenze.

Podmínky pro online terapii zdarma

Ukažte mi, že to myslíte skutečně vážně – svůj příběh sepište do detailu (alespoň 300 slov). Dokážete mi tím, že o pomoc doopravdy stojíte. Svůj příběh mi zašlete prostřednictvím níže uvedeného kontaktního formuláře. Pokud se potřebujete svěřit více a poradit ve větším rozsahu, obraťte se na mě pomocí psychologické pomoci online.

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya

PS: Mé služby v žádném případě nenahrazují lékařskou či odbornu péči nebo vyšetření.

Hledáte odpověď na nějakou otázku a nevíte si rady? Zapojte se do soutěže o 30 min. výklad karet s Nuataa Sonáya. 🙂

Ke svému výkladu používám šamanské karty a výklad provádím terapeutickým způsobem. Je to skvělý nástroj pro sebepoznání a nasměrování na vaší cestě. Výklad dělám online a po telefonu. Po výkladu se budete cítit lehčí, namotivovaní a připravení posunout se dál.

Pro zapojení do soutěže stačí zodpovědět následující otázku:

→ Proč si myslím, že karty fungují?

Můžete popsat, proč přesně kartám věříte, zda vám někdy pomohli, apod. 🙂

Své odpovědi mi posílejte přes kontaktní formulář, ve kterém také nezapomeňte uvést telefonní kontakt, abych se s vámi mohla spojit. 🙂

Budu se těšit na vaše odpovědi!

Vaše Nuataa Sonáya <3

Věřte především svým pocitům a pracujte s nimi

ESOTERIKA A PRAVDA aneb jak přistupovat k informacím, které přicházejí z vnějšku a vyjadřují se o mně, o mém životě a mém prožívání? Mám dané informace (vč. karet) brát vážně, tak, že reflektují skutečnou pravdu, nebo ne? Můj názor je takový, že by nám nikdy nikdo neměl mluvit do našeho života v tom smyslu, že naše vnitřní pravda nám vždy jasně řekne, jak se cítíme, co si myslíme a jak na tom jsme. Názory z vnějšku nám vždy mohou posloužit jako inspirace a impuls k tomu, abychom se znovu podívali do svého nitra a zkontrolovali, jak se vůči dané situaci stavíme, co a jak cítíme. Měli bychom však věřit především naší vnitřní pravdě, tomu, co nám naše pocity říkají, nikoli tomu, co nám kdo řekne, ukáže, apod. V duchovním světě (a vlastně ve světě obecně) existuje velký risk toho, že pokud k někomu či k něčemu vzhlédneme jako k autoritě, budeme validovat více pravdu někoho / něčeho jiného, než svou vlastní pravdu. Vždy si z toho vezměme pouze to, co nám opravdu slouží, co nám pomůže, co nás inspiruje.

Nikdy bychom neměli zanevřít na to, co nám naše vlastní nitro říká. Validujete své emoce? Dáváte jim hodnotu? I těm negativním? Jak s nimi pracujete? Pokud své emoce uznáváte a skutečně přijímáte (většina z nás to neumí), slouží vám k tomu, abyste nahlédli svou vnitřní pravdu – to, co je pro vás pravdivé a co ne, co se vám líbí a co ne, co chcete tvořit a co ne. Čím více budeme napojení na své nitro a svou vnitřní pravdu, tím méně budeme záviset na tom, co nám ohledně dané situace řeknou ostatní. Neříkám, že by nám nemělo záležet na tom, co nám ostatní říkají, protože nám může spousta věcí unikat. Pouze říkám, abychom zůstali ukotvení v sobě, nohama na zemi, a nevkládali veškerou důvěru v pravdivost vně. Čím více léčení uděláme, tím napojenější budeme na svou vnitřní pravdu. Postupným uzdravováním našich strachů, zvědomováním nevědomého a prosvětlováním temného budeme více a více propojení s naší pravdou. Je to však proces – celoživotní. Naše vnitřní pravda se neustále vyvíjí, každý den se učíme, každý den se uzdravujeme a jsme čím dál tím vědomější a moudřejší. Proto bychom měli s pravdou jako takovou vždy zacházet pokorně.

Naše vnitřní pravda a její odraz vně

Zpozorovala jsem, že čím větší hodnotu dávám své vnitřní pravdě, tím jasnější odraz přitahuji i ve svém okolí. Skvělým příkladem jsou právě karty. Než jsem jim začala věřit, ušla jsem velký kousek cesty. Jsem člověk se zdravým rozumem, alespoň se za něho považuji. Ráda věci rozebírám, analyzuji a svou mysl používám k tomu, abych chápala a léčila své emoce a učila se od nich. Prostě chci žít šťastný život, umět si život užívat v radosti a zároveň být uzemněná a chápat, co se ve mě děje a proč. Když jsem se seznámila se zákonem přitažlivosti a uvědomila si, že to, co jsem a vyzařuji, to také přitahuji (ale týká se to naší vědomé i nevědomé části vč. všech nevědomých vzorců a přesvědčení), tím více pravdy jsem v kartách shledávala. Vždy však sloužily jako „reality check“, kontrolka k tomu, abych se podívala do sebe a řekla si, zda mi ta karta opravdu něco dává a ukazuje nebo ne.

Ohledně výkladu karet a kartářek jsem si mysela, že každý výklad lze vždy pozměnit tak, aby každému padl do noty, že je to stejně jenom o psychologii. A ano, mnohé kartářky jsou falešné a měli byste si dávat pozor, komu opravdu věříte! Začala jsem však věřit principu, na kterém katy fungují, když jsem začala studovat práci doktora Stanislava Grofa, zakladatele transpersonální psychologie, a Carla Gustava Junga, známého analytického psychologa. Oba hovoří o tom, že všichni jsme propojeni jakýmsi kolektivním nevědomím, které nám je všem společné. Toto kolektivní nevědomí je jakousi paměťovou bankou, ve které je vše obsažené.

Všechno je energie. My jsme energie, vše kolem nás je energie, i symboly jsou energie. Symboly reprezentují archetypy, vzory a principy, které jsou všem kulturám společné. Ať už mluvíme o archetypu života jako takového, archetypu mateřství, otcovství, archetypu milence, bojovníka nebo čarodějky… Všichni víme, o čem je řeč. A právě tyto archetypy jsou obsažené také v symbolech, které jsou zobrazené na kartách. Tím, že já, jakožto duše, která má energetické tělo, se tážu karet, které tuto energii symbolů vyzařují, cítím, jak mě energie podle vznesené otázky vede k odpovědi, která má být zodpovězena. Čím více jsem se začala zajímat o spiritualitu a žít vědomě, tím více jsem začala cítit energie v sobě a kolem sebe a rovněž i energii karet. Před každým výkladem si požádám o Vyšší pomoc a když nad kartami kroužím, cítím energii každé karty. Podle vznešené otázky mě pak má ruka k některým kartám přímo vede, od jiných mě naopak odtahuje. V tu chvíli na sobě samotné pociťuji opravdový důkaz, že výklad karet funguje, pokud je správně interpretován. Já sama si výklad karet dělám téměř každý den a někdy mě z toho až mrazí, jak výklad vždy odpovídá.

Karty mají dlouhou tradici a skýtají obrovskou moudrost. Je třeba k nim přistupovat s respektem a úctou. V propojení s nimi a s Vesmírem je možné se dobrat velkého poznání. Zobrazí nám vždy jen to, co jsme v tu chvíli připraveni vidět a co nám může pomoci. I kdyby se naprosto racionální člověk rozhodl se karet zeptat nebo si „prostě jen“ nějakou vytáhnout, tak to, co mu karta ukáže, může rázem změnit jeho život nebo alespoň zasít nějaké semínko. Ať už by to bylo jakkoli, karty nám vždy nabízí skvělou inspiraci k vlastní sebereflexi a introspekci. Čím více otevřenou mysl budeme mít, tím většího poznání se můžeme dobrat.

Buďte nohama na zemi

Věřím, že je v dnešní době bohužel dost lidí, kteří se nazývají kartářkami a ve skutečnosti si jen hrají s psychologií jednoduše zmanipulovatelných bytostí… Měli byste proto vždy dát na doporučení a svou intuici. Nicméně ať už se karet ptáme sami za sebe nebo nám odpověď zprostředkovává někdo jiný, vždy bychom měli být pevně nohama na zemi a odpověď nebrat jako absolutní pravdu. Proč? Protože každá pravda, která je vnímána, interpretována a vyjádřena, je vždy nějakým způsobem subjektivní. Někdy méně, někdy více, ale vlastního sebepoznání se člověk může vždy stejně dobrat jen sám. Každý by se měl řídit svým vlastním citem, hlasem v nitru, který nám jasně říká „ano“ nebo „ne“. My sami jsme vždy tvůrci své vlastní reality. Ostatní nás mohou jen inspirovat a dát nám určitý impuls, který nás probudí, ale otevřít oči už musíme sami.

Karty mohou být opravdu velmi mocný prostředek k tomu dobrat se odpovědi na naše otázky. Karty samy o sobě jsou bytostmi, které jsou vždy otevřené nám pomoci za každé situace. Ostatně samotné sezení s dobrou kartářkou může být daleko efektivnější terapií než sezení u předraženého psychologa, který je omezený vědeckým paradigmatem. Každému vyhovuje jiný druh karet, ale mě osobně oslovily karty šamanské – Šamanské orákulum a kosmické karty od Teal Swan. Jsou to ty nejsilnější karty, na které jsem kdy narazila. I text ke každé kartě je skutečně velmi trefný. 🙂

A jaké karty používáte vy? Chodíte k nějaké kartářce? Pokud vás článek zaujal a uvažujete nad tím zkusit výklad se mnou, přečtěte si více o tom, jak k výkladu přistupuji já:

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya

Pořád doma, pořád na facebooku či kdekoli jinde a pronásleduje vás pocit nudy? Zkuste se na chvíli úplně odpojit od online světa a podívat se do své duše, do svého nitra, na to, co vám říká vaše srdce.

Snad každý z nás už zažil pocit nudy, prázdnoty, pocit, kdy nevíme coby. Dnešní svět je plný vnějších podnětů, distrakcí, jsme odtahováni od sebe k tomu se neustále něčím zaobírat a dávat energii vně. Tím se ale odtahujeme od sebe, od našeho citu, od toho, co chce naše duše. Pokud si kladete otázku „Co dělat, když se nudím?“ tak dost možná nevíte, co už víc udělat pro to, abyste se cítili naplnění, abyste byli šťastní. Odpověď na to ale znáte jen vy sami, zná ji vaše srdce.

V tuto chvíli je dobré poslechnout váš cit, váš vnitřní hlas, který volá. Dost možná to vypadá, jako že nevolá, jako že „tam nic není“, ale je to jen zdání. Naše duše k nám promlouvá neustále, byť její hlas může být utišený, protože jsme se od něj odpojili, protože jsme sami sobě dlouho nenaslouchali. Zkuste zavřít oči, soustředit se na svůj dech, na své tělo. Zkuste se zastavit, nadechnout se, položit ruku na srdce a cítit, jak bije. Cítit život v něm…

Pod svou rukou cítíte své srdce, cítíte své teplo, soustředíte se jen na něj. Vyjádřete svému srdci uznání a lásku, poděkujte mu, že tam pro vás stále je, že pro vás stále bije. Jak reaguje? Co vám říká?

Pokud jste se od sebe oddálili, napojení na vaše srdce, sídlo vaší duše, může být těžší. To ale ničemu nevadí, je to učení – jako všechno. Je to součást procesu našeho vývoje, našeho léčení, uvědomění si něčeho, co je zapotřebí cítit a znát, abychom si uvědomili náš další krok, který potřebujeme udělat. Dejte si čas, netlačte a sebe, neposuzujte se. Buďte k sobě jemní a přívětiví – jako byste mluvili ke svému nejlepšímu kamarádovi, kamarádce, ke svému milovanému, ke svému blízkému, kterému chcete pomoci… Naciťte se na sebe, naciťte se na svůj cit. Co cítíte? Jak vám je?

Pokud zaháníte pocit nudy a prázdnoty něčím vnějším, dříve či později bude vaše duše volat. Způsoby volání jsou různé. Pokud se dlouho neposloucháme, může se volání naší duše manifestovat v nemoc. To samozřejmě nikdo nechce… Ať už má vaše volání jakoukoli podobu, je dobře, že se nyní ptáte sami sebe, co dělat. Znamená to, že jste si uvědomili, že byste se nyní chtěli cítit jinak, že vám to nestačí, že je čas na změnu…

Klíčem ale není popírat přítomnost. Klíčem je uznat, že to, jak se nyní cítíte, má svou hodnotu, má svůj význam. Z nějakého důvodu jste se octli v této situaci – a to je naprosto v pořádku. Všechno, co jste prožili až do teď, dává naprostý smysl vzhledem k vašemu příběhu. Kdybyste se mohli vrátit zpátky do minulosti, udělali byste něco jinak? Možná si namlouváte, že ano. Ale toto namlouvání je postavené na tom, že už máte informace, které jste před tím neměli. Vaše perspektiva byla obohacena, rozšířena. Takže kdybyste se znovu octli v té samé situaci s těmi stejnými informacemi, věřím tomu, že byste se cítili stejně a jednali stejně. Proto dává smysl, že se nyní cítíte, jak se cítíte.

Přijměme proto to, co se nyní děje. Má to svůj smysl, má to svůj význam. Jak známá spirituální učitelka Teal Swan řekla „You have to lose yourself to find yourself.“ neboli „Musíte se ztratit pro to, abyste se mohli nalézt.“ A přesně tak to vidím a cítím. První krok je přijetí reality a její uznání, že to, co se děje, je v pořádku. Až poté, co prožijeme, co jsme prožít měli, se můžeme posunout dál a naši perspektivu, naši realitu rozšířit.

Nuže dobrá, ale co teď? Prostě se ponořte do sebe. Možná je to abstraktní a neuchopitelné, protože jsme k tomu nebyli vedeni. Byli jsme vedeni jen k tomu se zabezpečit a tak dále. Nyní je však čas na to objevit, co v nás dřímá. Náš cit, naše duše totiž moc dobře ví, co dělat. Stačí se „jen“ očistit od nánosů, přesvědčení a názorů, které nejsou naše a náš vývoj limitují. Existuje mnoho způsobů, jak se očistit od myšlenek, které nejsou naše. Já bych vám však v tuto chvíli doporučila se ponořit do ticha – do ticha své duše, kdy naše srdce promlouvá. Napojit se na své Vyšší Já, kde existuje jen přítomnost bez jakýchkoli myšlenek.

Jak toho dosáhnout? Meditace všímavosti nebo mindfulness meditace je skvělým nástrojem k tomu soustředit se na ticho v nás. Dost možná jste už o této meditaci slyšeli. Doporučuji vám se podívat na video Teal Swan, která Mindfulness meditaci vysvětluje velmi jasně. Je však v angličtině, takže se připravte na procvičování. 🙂 Pro ty z vás, kteří se na video podívat nechtějí nebo zrovna neoplývají skvělou úrovní angličtiny vám mohu shrnout její vysvětlení, které se mi zdá prostě geniální. Podstatou mindfulness meditace je stát se vědomým pozorovatelem – nejprve vnějšího světa (soustředím se na vnější podněty, zvuky, vjemy na svém těle, atd.) a pak světa vnitřního, kdy pozorujeme naše myšlenky. Snažíme se jich nechytat, nepokračovat v myšlenkovém řetězci. Pouze pozorujeme, co se v naší hlavě odehrává a pak tomu dáme „nálepku“ – například – tato myšlenka je „negativní“ nebo „pozitivní“. Myšlenky můžeme dávat do svých vlastních rubrik, ale nijak je neposuzujeme, že jsou špatné nebo dobré…

Při mindfulness meditaci se soustředíme na mezery mezi myšlenkami, na ono „ticho“. Mindfulness meditace je těžká v tom, že na to nejsme zvyklí. Úkol mysli je neustále se něčím zaobírat, nad něčím přemýšlet, něco tvořit. To je naprosto v pořádku, proto byla stvořena. Nicméně nemusíme být jejím otrokem, můžeme ji vycvičit k tomu, aby nám sloužila. Můžeme ji vycvičit tak, aby nás neovládala, ale aby sloužila účelu, který ji dáme – což může být soustředění se na nějaké určité téma, které chceme vyřešit apod. Cílem mindfulness meditace je však se od mysli oddálit, trochu se od ní oprostit tím, že ji pozorujeme, a tím uvidíme, jaké myšlenky se v naší hlavě odehrávají. Zatímco „nálepkujeme“ naše myšlenky, soustředíme se na ticho mezi nimi. V tu chvíli cítíme naši duši, náš cit, který není nijak ohraničený. Ze začátku se nedoporučuje tuto meditaci praktikovat déle než 10 minut. Mohlo by to být pro nás náročné a zbytečně frustrující, protože pro člověka, co ji nikdy nedělal, je to velký nezvyk. Pokud se vám ale meditace zalíbí a naleznete v ní význam, můžete postupně čas prodlužovat. Mindfulness meditace je velmi mocná – Buddha v ní našel onu sílu a schopnost odosobnit se od událostí našeho života a vidět to, že nejsem „jen“ ego a mysl, ale že jsme něco víc – protože jsme schopni tyto myšlenky pozorovat. Tím jsme pak schopni vnímat náš život ne jen jako jedno velké drama, ale postupně kultivujeme soucit, lásku, pochopení a toleranci vůči ostatním.

Existuje zajisté mnoho dalších způsobů, jak se nacítit na své srdce, na svou duši. Každému vyhovuje něco jiného, nicméně hlavní je schopnost odlišovat strachy a iluze (které jsou často jen v naší mysli) od našeho citu, od našeho vnitřního hlasu. Nás vnitřní hlas promlouvá neustále, stačí se pozorovat a snažit se ho identifikovat. Nemusíte nutně praktikovat zrovna meditaci mindfulness na to, abyste ho poznali. Náš vnitřní hlas k nám promlouvá skrze pocit. Častokrát je to ta první odpověď, která k nám přichází poté, co se sami sebe zeptáme na jakoukoli otázku. Nicméně obecně je doporučeníhodné svou mysl trénovat, abychom dokázali rozeznat, zda promlouvá náš strach nebo právě naše duše, která je v podstatě láskou, vírou a napojením. 🙂

Pokud si nevíte rady, jak se vyznat mezi tím, co skutečně cítíte, co chcete, můžete také praktikovat metodu sebelásky od Teal Swan, která je velmi jednoduchá. Zeptejte se sami sebe – v jakékoli situaci: „Co by v tuto chvíli udělal člověk, který se má rád?„. Odpověď na tuto otázku přijde intuitivně a je právě oním napojujícím mostem na naši duši. Mnoho z nás se totiž v sobě nemá rádo. Jsme odpojeni od svého citu a trpíme nedostatečnou sebeláskou. Tato otázka a odpověď na ni v jakémkoli okamžiku mohou náš život transformovat do něčeho naprosto nádherného, protože v tu chvíli promlouvá vaše duše – skutečně. 🙂

Mnoho z nás také cítí svůj cit, svou duši, přímo skrze své tělo, skrze vjemy v něm. Naše tělo je chrámem naší duše, je nástrojem, skrze který naše duše promlouvá, dává nám signály. Proto pokud chcete cítit svou duši, zkuste nejprve cítit své tělo. Začněte pozorovat emoce, které se v něm odehrávají. Pozorujte vjemy ve svém těle, staňte se citlivější bytostí. Můžete své tělo rozproudit v dynamické meditaci, při sportu, můžete se na své tělo nacítit skrze masáž. Způsobů je mnoho…

Jestli hledáte i tak nadále pomoc a nevíte, jak se napojit na svůj vnitřní hlas, mohu vám doporučit své terapie, které na to jsou zaměřené. Kombinuji různé terapie právě se záměrem návratu k sobě. Abyste byli schopní najít pravdu v sobě, napojit se na svůj cit, na svou duši, na své srdce. Můžete se podívat také na mé recenze. Věřím tomu, že vám mám co nabídnout a bude mi ctí vás potkat a inspirovat vás na vaší cestě léčení. 🙂

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya <3

Jaký by byl asi návrat do dětství, kdy jsme si nemuseli dělat starosti o peníze, o práci, kdy jsme mohli dělat, co jsme chtěli? Kdy jsme dělali, co nás bavilo, kdy jsme věřili, že pohádky jsou opravdové a naše fantazie neměla žádné hranice? Kdysi jsme přirozeně byli plní lásky a štěstí, měli spoustu motivace a nápadů, byli jsme spontánní a milovali život. Kdysi jsme znali odpověď na otázku, jak být šťastný – prostě jsme štěstím žili, žili jsme životem v nás i kolem nás.

Co se ale stalo, že jsme tuto jiskru do života ztratili? Kdy jsme se rozhodli, že je třeba si najít perspektivní práci, vydělávat co nejvíc peněz, zabezpečit se a vlastně si stále jen dělat starosti? Když už teda ve svém životě odvedeme nějakou „dobrou práci“ nebo zažijeme nějaký úspěch, odměníme se zábavou, dobrým jídlem, krásnými zážitky – stejně tak jako rodiče odměňovali nás, když jsme byli malí. Když jsme od nich dostali uznání a pochvalu, když jsme udělali něco, co považovali za správné.

Když jsme se narodili, byli jsme zahrnováni bezpodmínečnou láskou. Rodiče nám věnovali veškerou pozornost a udělali pro nás první poslední, abychom byli zdraví a šťastní. S postupnou socializací a výchovou však byl na dítě vyvíjen nátlak, aby se „nějak chovalo“. Muselo začít rozlišovat mezi tím, co je dobré a co špatné podle standardů společnosti a kultury. Začaly nastávat konflikty mezi tím, co chtělo dítě a co chtěl rodič. Mnoho nevyřešených traumat a problémů jsme pak uložili do nevědomí, protože jsme nevěděli, jak se s tím vypořádat.

Následky a důsledky

V dnešní společnosti neumíme zpracovávat své emoce a nevíme jak vědomě vychovávat děti. Nedíváme se na ně jako na čistou duši, která sem přišla s nějakým záměrem a my jsme svědky jejího růstu. Díváme se na něj, jako že potřebuje zformovat do těch „správných“ standardů, potřebuje vychovat, aby vědělo, jak „se chovat“. Taková výchova vede k tomu, že si mnoho traumat z našeho dětství neseme do dospělého života. Nevědomě nás pak ovlivňují a jsou příčinou našeho neštěstí, našich strachů a nevědomých vzorců. Pokud chce člověk vést šťastný, vědomý život, musí umět nalézt způsob, jak z nevědomého činit vědomé. Jinak bychom neustále žili ve strachu. Podívejme se, jak žijeme. Mnozí z nás se uvnitř sebe stále jen bojí, abychom neudělali nějakou chybu, abychom nenaštvali ostatní, abychom vše „dělali správně“. Integrovali jsme do sebe hodnoty našich rodičů, naší společnosti, přijali je za své a podle těchto standardů nyní měříme i sami sebe.

Odpojili jsme se od vlastního cítění, od vlastní přirozenosti, která v nás kvetla a vedla nás směrem, kterým jsme chtěli jít. Přestali jsme věřit sami sobě, přestali jsme věřit, že můžeme mít, co chceme, že můžeme dělat, co cítíme. Přestali jsme být přirozeně šťastní. Byl to přirozený vývoj událostí, učení, socializace. Život „není jednoduchý“, rodiče a společnost mají pravdu v tom, že je dobré „se o sebe umět postarat“ – najít ve svém životě zodpovědnost a zabezpečení. Rodiče mají o své dítě strach, chtějí pro něj jen to nejlepší. Milují ho, ale nevědomě na něj reflektují své strachy, své nevědomé vzorce. Je samozřejmé, že dítě ještě není dostatečně zodpovědné a uzemněné na to, aby si uvědomilo možná nebezpečí. Cílem ale není dítě limitovat „v jeho rozletu“ a formovat jeho realitu. Cílem je dítě ochránit a vytvořit pro něj bezpečné prostředí, aby mohlo dělat, co cítí. Negativní fokus se v tu chvíli stává fokusem pozitivním. To je úplně něco jiného než se stále strachovat, dělat si starosti a na své dítě reflektovat své strachy.

Jak k dítěti = k našemu emočnímu já správně přistupovat?

Dítě je jako semínko, které když zasadíme, nevyroste z ně krásná květina tím, že ji budeme odměňovat nebo trestat na základě toho, jak si myslíme, že by měla růst. Ze semínka vyklíčí krásná květina jen neustálou podporou, když jí dáme teplo, vodu, výživu – když ji zahrneme naší bezpodmínečnou láskou. Pak můžeme s obdivem pozorovat, jak krásně kvete, jaké krásné barvy má, jak voní, jakým životem kypí…

Všichni jsme děti. Nikdy jsme nevyrostli. Většina našich stínů, věcí, co nám vadí, většina našich problémů má své kořeny v dětství. Tvoří se do našich 7 let. Mnohá stará zranění jsme tehdy vytlačili do nevědomí a je na nás, zda se rozhodneme si tyto rány zvědomit a zahojit. Jednou z cest je právě terapie vnitřního dítěte, která je velmi efektivní, protože jde do skutečné hloubky. Tím, jak léčíme své vnitřní dítě, léčíme i naši dospělou ženu / dospělého muže, integrujeme své stíny, prosvětlujeme je naším vědomím a láskou a stáváme se celistvou bytostí.

Tak jaká je odpověď na to, jak být šťastný?

Na cestě uzdravení mého vnitřního dítěte sehrála velkou roli světoznámá spirituální učitelka Teal Swan, která pomohla světu právě učením, že základem veškerého našeho úspěchu, štěstí a žití v lásce je sebeláska a přístup k našemu emočnímu já, k sobě uvnitř sebe jako k dítěti, které je stále plné nekonečného potenciálu. Musíme nejprve umět milovat sebe, abychom mohli milovat ostatní a abychom mohli milovat svět. Musíme být nejprve šťastní sami se sebou, musíme se do sebe vlastně zamilovat, zamilovat se do našeho vnitřního dítěte, které reflektuje naše emoční já, a neustále ho podporovat, abychom mohli kvést, abychom mohli být skutečně šťastní. Taková je cesta k trvalému štěstí.

Odpověď na to, jak být skutečně šťastný, je zároveň odpovědí na to, jak se mít rád a jak se bezpodmínečně přijímat. Celý život prosvětlujeme naše stíny, přijímáme naše stránky, které jsme kdysi dávno potlačili, odmítli, nepřijali. Zbavujeme se nevědomých vzorců a nahrazujeme je za vzorce nové, které nám slouží a prospívají. Je to proces léčení.

Teal Swan terapii vnitřního dítěte spojila s terapií absolutního přijetí našich emocí, která jí zachránila život. Vynalezla Proces scelování, který je mocným nástrojem léčení i těch nejtěžších a nejtragičtějších případů. Pokud si chcete tuto terapii vyzkoušet, můžete se podívat na její video Emoční budíček nebo vyzkoušejte terapii se mnou. Proces scelování praktikuji již několik let a změnil mi celý můj život.

Co musíte vědět

Každému, kdo hledá cestu k tomu, jak se mít doopravdy rád/a, doporučuji knihu Stíny před úsvitem, která je základní učebnicí sebelásky. Už jsem ji dala i doporučila mnoha lidem a mám na ni jen samé pozitivní ohlasy. Všechny jiné psychologické či motivační knihy na ni prý nemají, protože Teal dokáže jít do opravdové hloubky a klást ty správné otázky. Jednoduše, jemně a velmi jasně vás povede na cestě sebelásky vstříc pravdě a štěstí tak, abyste si na vše odpověděli jen vy sami.

Pokud byste chtěli terapii vyzkoušet, ale ještě si nejste jistí zda do toho se mnou jít, můžete se podívat na mé recenze nebo si přečíst něco o mně. Věřím, že vám mohu pomoci na vaší cestě za sebeláskou a sebepřijetím. Takový život je pak život, kdy každé ráno chcete vyskočit z postele, jak moc se těšíte na nový den – stejně tak jako malé dítě. 🙂

Budu se na váš těšit!

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya <3

Duše a tělo, tělo a duše… Mnoho z nás se vztahuje spíše ke svému tělu na úkor své duše, jiní k duši a málo ke svému tělu… V dnešní společnosti je kladen důraz na péči o tělo a o fyzické zdraví. Sportujeme, nakupujeme zdravotní doplňky, utrácíme peníze za léky, zdravý životní styl je trendy… Ale uniká nám, že tělo a duše jsou úzce spjaty a i když se budeme snažit být sebevíc zdraví, ale budeme ve výsledku nešťastní, moc daleko to nedotáhneme.

Ve spirituálních kruzích jsem naopak zaznamenala tendenci vztahovat se spíše ke své duši a na tělo zapomínat. Tělo jako by bylo vězením naší duše a něco podřadného. Dříve jsem to také tak brala, ale později mi došlo, jak se tím ochuzuji o velké učení. Učení, které nám planeta Země nabízí. Učení skrze naše tělo…

Vše je jedno, vše je součástí zdroje. Ať už je to kočka, kámen, my nebo chlup na polštáři. Vše je součástí nekonečného proudu vědomí, má vlastní existenci, bytí a vědomí. A to včetně našeho těla, které je božským nástrojem pro lidskou zkušenost zde na Zemi.

Vždycky jsem si říkala, že chci žít harmonii s přírodou, v napojení na Matku Zemi. Není však většího napojení na Zemi než skrze své tělo. Tělo je výplodem Matky Země a darovala nám ho proto, abychom zde na Zemi mohli kráčet vstříc našemu poselství a učili se bezpodmínečné lásce. Alespoň tak to vnímám já…

Tělo, tělesné prožitky, vjemy a emoce, které skrze tělo prožíváme, jsou skvělou cestou jak pochopit svou duši a jak naslouchat své intuici. Intuice není nic jiného než onen vnitřní hlas a pocit, kudy máme jít a kudy ne, i když nám nad tím často zůstává rozum stát… Když ji poslechneme, vždycky to dobře dopadne. Alespoň to je má zkušenost… O ten niterný pocit, vnitřní hlas, který nám šeptá, co dělat a co ne, kudy jít a kudy ne, se však musíme samozřejmě řádně starat, abychom nebyli rozptylovaní integrovanými strachy a vzorci, které nepatří nám. Práce se stíny je tudíž na místě. A nejen to, práce s naším tělem je na místě rovněž…

Tělo nám slouží a je tu vždycky s námi. Pokud nám začne vypovídat, je nám zle, nevolno či jsme nemocní, vždy je to signál z naší duše, že jsme na něco zapomněli, něco jsme opomněli, že nám něco uniká… A je třeba se k tomu vrátit a poslechnout to. Poslechnout sebe. Často to však není tak jednoduché, jak se může zdát. Vím, o čem mluvím. Celý život se potýkám s různými psychosomatickými nemocemi a snažím se je řešit. Medituji, analyzuji, pečuji o své tělo, o svou duši, prostě se snažím… Ale i tak je to často obtížné… Co s tím?

Jednou z možností, jak najít příčinu svých neduhů, je meditace, při které se soustředíme na problematickou část těla a mluvíme k ní. Každá část našeho těla má totiž své vědomí a může k nám promlouvat, pokud jí dáme prostor a pokud uvěříme, že to opravdu funguje. Tím totiž pochybnostmi neblokujeme fungování této metody a neutišujeme tak hlas našeho těla, které tolik chce naši pozornost… Jak mluvit ke své bolesti či nemoci se můžete více dozvědět ve videu Teal Swan, světoznámé spirituální učitelky. Obecně řečeno však každý může udělat svou vlastní meditaci pod vedením své intuice – zklidníme myšlenky, soustředíme se na dech, pak na svou problematickou část, pozorujeme jí, cítíme jí… A ptáme se své problematické části „Co ti schází? To ti chybí? Co mi chceš říct? Co pro tebe mohu udělat?“ atd. Následujte svou intuici, hlas uvnitř sebe – povede vás.

Pokud na sobě chceme pracovat, poznávat sami sebe a být šťastní, je doporučení hodné nepotlačovat své tělo, ale řádně se o něj starat jako o chrám své duše. Na kurzech Umění vědomého bytí jsem se naučila, že 3 klíče k energii jsou 1) pohyb, 2) dech a 3) zvuk. Všechny tyto klíče jsou úzce spojené s naším tělem. Stejně tak můžeme dosáhnout rozšířených stavů vědomí při extatickém šamanském bubnování a tanci nebo při tantrickém cvičení kvantové vlny. Zapojení těla do naší duchovní zkušenosti je mocnou technikou, jak poznat sami sebe.

Péčí o své tělo pečujeme o svou duši. Pozorováním našich emocí, jejich detekcí a definicí poznáváme sami sebe. Pozorujeme vjemy v našem těle a nasloucháme tak duši, která skrze tělo promlouvá. Čelíme tak naší skutečné pravdě, čelíme tak sami sobě. Skvělou terapií a hlubokou prací na sobě je také masáž. Hloubková masáž od vědomého terapeuta, který s klientem pracuje na mnoha úrovních. Klient během masáže aktivně pracuje s dechem a čelí strachům a myšlenkám, které se v těle manifestovali. Vědomě pracuje s bolestí, uvolňuje se do ní, pouští to staré a vytváří prostor pro nové… Pravidelnými terapiemi člověk své tělo zcitlivuje a stává se obecně citlivější bytostí. Citlivější bytostí na jemné vjemy, emoce, pocity, signály naší duše… Naše tělo je darem, chrámem naší duše. Můžeme ho využít ke svému růstu a k opravdovému léčení.

Ne nadarmo se říká „Jste to, co jíte!“ I já věřím tomu, že zdravý životní styl by měl být součástí komplexního balíčku práce na sobě. Ať už tedy cvičíme, děláme jógu, meditujeme, chodíme na masáže nebo se zdravě stravujeme, vždy pečujeme o sebe. Vyjadřujeme si tím lásku, pozornost a pečujeme o dobrý stav našeho bytí. Pracujeme na tom, abychom byli šťastné, zdravé a vědomé bytosti. A to je náš cíl. Alespoň můj ano. 🙂

A jak na sobě pracujete vy?

Těším se na vaše odpovědi!

Vaše Nuataa Sonáya <3

Smysl utrpení

Jak tak procházím svým životem, učím se a objevuji, uvědomuji si, že veškeré utrpení, které existuje, je nástrojem, kontrastem, k tomu, abychom se vždy něco naučili. Když se podívám zpět, vidím, že vše, co jsem zažila, vždy mělo nějaký smysl, díky tomu jsem si něco uvědomila a rozšířila svou perspektivu… Nasměřovalo to mou cestu a věděla jsem tedy, kudy mám jít...

Zatímco se život děje, nese sebou mnoho bolestivých situací. Často mi je z něčeho smutno, pláču, někdo mi ublíží nebo mi je něco líto… Ano, to je život. Život, ve kterém se stále učíme přijmout sebe a vše kolem nás. Přijmout vše, co se děje, chápat to v celistvosti a pěstovat lásku a soucítění…

Co se mi ale během života neosvědčilo, je žít ve strachu, zatnout se, něčemu se vyhýbat a mít vůči něčemu odpor, rezistenci… Ať už uvnitř sebe nebo vně. Pokud máme vůči něčemu rezistenci, znamená to, že to odsuzujeme a nechápeme tak smysl daného kontrastu v jednotě a celistvosti. Nejsme schopní se oddálit od svého ega a vidět širší perspektivu.

Strach z bolesti a ze smrti

Pud sebezáchovy ega je v podstatě strach – konkrétně strach ze smrti. To je celkem logické – kdybychom neměli strach ze smrti, klidně bychom mohli v přírodě zemřít. Strach ze smrti je strachem všech našich strachů – všechny strachy pod něj spadají. Strach má za cíl nás chránit. Na vědomé úrovni je strach ze smrti iluzí, protože smrt je iluzí… Opakem smrti není život. Opakem smrti je narození, počátek… Přišli jsme sem do tohoto těla, abychom zažívali lidskou zkušenost a něco se naučili. Až náš život v tomto těle skončí, bude pokračovat dál. Nejsme jen tělem, jen hmotou, jsme duší, jež má svůj cíl: žít přítomně život teď a tady. Vědomí, že jednou zemřeme a bolest, kterou prožíváme, obojí nám slouží jako nástroj k tomu, abychom si uvědomovali život v našem těle, abychom jej mohli zažívat, vztahovat se k němu a plně prožívat každý den, každou sekundu. Naším úkolem však není žít v bolesti a ve strachu, ale nacházet víru a lásku, strach naším vědomím přetvářet.

Když v životě prožívám nějaké trápení, bolest uvnitř sebe, a bráním se jí, vůbec tomu nepomáhám. Když se té bolesti vyhýbám, stejně si mě dřív nebo později znovu najde. Třeba v jiné podobě, ale najde… Znovu se objeví, protože má vždy nějaký význam, nese nějaké poselství. Je to hlas naší duše, která už neví, jak jinak má volat, abychom ji vyslyšeli. Klíčem tedy není se bolesti / strachu bát, ale plně tyto emoce uznat a prožít. To je skutečná meditace proti strachu, proti bolesti, je to meditace přijetí…

Poselství uvolnění

Když se do bolestných emocí a svých strachů dostatečně uvolním a přijmu je, nějakou dobu mě to bolí a jsem v jakoby v nebezpečí, ale pak bolest přechází, odchází… Máme v sobě zakódováno, že se do bolesti nemůžeme, nesmíme uvolnit. Jakákoli bolest pro nás automaticky znamená smrt, máme z ní strach. Ale pokud s ní vědomě pracujeme a víme, že má nějaký význam, můžeme přenastavit naši mysl na to, aby se jí nebránila. A o to rychleji pak přejde a přichází uvědomění, ponaučení a rozšíření naší perspektivy…

Uvolňovat se do našich strachů a do naší bolesti je umění. Umění vědomého života, umění víry. Pro náš pud to nedává smysl, ale když držíme onu pevnou víru, že víme, že „bude dobře“, že přestože to teď bolí, dříve nebo později to pomine…, v tu chvíli pevně věříme v lásku. V tu chvíli pevně věříme v to, že „všechno dobře dopadne“, „že to tak má být“. Věříme v naději, ve světlo, v to, že konec je vždy dobrý – protože potom, co to všechno prožijeme, zažíváme uvědomění, blaženost, lásku…

Pokud vědomě přenastavíme naši mysl na to, že se nemusíme bát bolesti, ať už psychické nebo fyzické (která je manifestací bolesti psychické), jsme schopní zvládat život daleko lépe, s lehkostí a přehledem. V tu chvíli doopravdy věříme, že jsme součástí jednoho celku. Protože utrpení najednou dává smysl… Uvědomíme si, že to, co tu vlastně všichni děláme, je, že se učíme milovat. Bezpodmínečně milovat sami sebe, všechno kolem nás, všechny tvory, celý Vesmír… Láska je to, co všichni chceme, po čem toužíme. Bolest, utrpení a strach jsou našimi nástroji k tomu, abychom mohli temnotu přetvořit ve světlo, abychom ji mohli pochopit, přijmout a prosvětlit ji naším vědomím.

Meditace proti strachu

Tento princip „uvolnění se do bolesti“ jsem si uvědomila při analytické meditaci, kterou ve svém životě ráda praktikuji. Jakým překvapením pro mě pak bylo, že Teal Swan, světoznámá spirituální učitelka, objevila transformující metodu integrace emocí a práci se stíny, která je tomuto principu dost podobná. Alespoň v jádru ano. Teal Swan prošla obrovským utrpením ve svém životě a když se jednou znovu ocitla v zajetí svého trýznitele, rozhodla se „spáchat emoční sebevraždu“ tím, že se odevzdala absolutnímu zoufalství, bezmoci a smutku, protože už nemohla dál. V tomto momentu se naprosto odevzdala emoci, které vždy utíkala. Odevzdala se té obrovské bolesti, odevzdala se v podstatě smrti… Za nějakou dobu, když tam tak seděla ve svém vězení, prošla celou řadou emocí, naplno, brutálně naplno… A pak zjistila, že po temnotě následuje světlo. Tím, že se naplno odevzdala těmto emocím, této emoční smrti, úplně je prožila a přijala, tak se pak najednou cítila líp… To byl klíčový moment v jejím životě. Později na základě něj vyvinula metodu Proces scelování, kterou transformuje svět a pomáhá i těm nejtěžším psychickým případům napříč zeměkoulí. Je to v podstatě meditace proti strachu, meditace absolutního přijetí všeho, co se v nás děje.

A k jakému dalšímu milému překvapení jsem dospěla poté, když jsem se doslechla, že jádrem Buddhovy Vipassany je „uvolnit se do nepohody“, která spočívá v tom, že člověk dlouhé hodiny nehybně sedí v lotosu a prodýchává bolest, která k němu přichází, přijímá ji. Tato bolest je pudem sebezáchovy, je strachem ze smrti. Je možné se do ní uvolnit, ale jen pokud vím a věřím, že mě to dlouhé sezení nezabije, že neumřu… Jinak se mé ego přirozeně bolesti brání. A faktem je, že já opravdu neumřu, překonám svůj strach z bolesti, z utrpení, ze smrti. Výsledkem je, že nabyju ještě silnější víru ve světlo, budu mít o otevřenější a láskyplnější srdce – protože jsem zase něco překonala, znovu jsem něco přijala a svým vědomím to přetvořila v lásku…

Uvolnění do nepohody / bolesti je v zásadě klíč k léčení při hloubkových masážích, které jsou v podstatě silnou meditací uvolnění se do bolesti. Manifestované myšlenky a špatné emoce jsou uložené v těle. Když klienta vědomě hloubkově masíruji na zatuhlých a bolavých místech, klient bolest prodýchává, prožívá a pouští. Nezatíná se, ale uvolňuje se. Uvolňuje se, protože věří, že tím, že ji takto prožije, pak přijde uvolnění a svoboda… Svoboda od utrpení, od bolesti, starých zranění a vzorců, které nám už neslouží… Díky pravidelným terapiím pak přenastavuje svou mysl na to, že bolest, kterou pociťuje, má svůj smysl, svůj význam, nebojí se jí, prožívá ji, učí se od ní a pouští ji… A v tu chvíli je vytvořen krásný nový, čistý prostor, nová perspektiva, nový náhled na život… Od masáže pak odchází pln uvědomění, očištění a energie na svou vědomou tvorbu.

Další možnou konkrétní meditací proti strachu je meditace všímavosti neboli mindfulness meditace, o které píšu ve svém článku „Co dělat, když se nudím? Podívej se do svého nitra„. Doporučuji vám si jej přečíst. 🙂

Pokud často trpíte strachem či úzkostí a nevíte, jak si poradit, nabízím vám svou pomoc prostřednictvím svých online terapií. Společně probereme vaše trápení a problémy. Věřím tomu, že nalezneme řešení, které vám pomůže se se strachem vypořádat.

Vaše Nuataa Sonáya <3

Lidová přísloví v sobě obsahují opravdovou moudrost. Jsou spojena s kolektivním vědomím, naší lidskou zkušeností a univerzální pravdou. Alespoň tak to vnímám já a často ve svých myšlenkách na něco přijdu a vzpomenu si, že to nějaké lidové přísloví říká.

Před tím, než jsem se „probudila“ jsem si tohoto přísloví sice byla vědomá, ale nevěděla jsem, co s ním mám dělat. Měla jsem nějaké zdravotní problémy, ale byla jsem natolik uvězněná v matrixu a v přejatých konceptech své mysli, že jsem nebyla schopná tuto moudrost aplikovat ve svém životě. S postupem času, jak jsem se začala čím dál tím víc zabývat pozorováním svých emocí, prací se svou myslí a spiritualitou, mi to všechno docvaklo. Konec konců sám světoznámý doktor Bruce Lipton o tom mluví a tvrdě tak jde proti farmaceutickému průmyslu. Klobouk dolů, že má tolik odvahy a toto poselství šíří dál a mluví opravdu nahlas.

Jistě jste už několikrát slyšeli, že si vytváříme realitu sami. Sám Buddha řekl: „Je to tvoje mysl, která vyváří tento svět.“ Jak si toto ale vyložit? Jak to pojmout tak, abychom svůj svět začali přetvářet do takového světa, který chceme? Jak to udělat tak, abych se ve svém těle, ve svém životě, cítila lépe, zdravá a šťastná? Dřív jsem to tak úplně nechápala. Bylo to pro mě moc abstraktní. Pak jsem ale začala pozorovat svou mysl a základní myšlenky, základní přesvědčení, které se mi v mé mysli často opakovaly. Zjistila jsem, že mi tyto myšlenky nedělají dobře. Dostávají mě do stresu, frustrace, zoufalství, a do dalších nehezkých pocitů. Tím, že jsem tyto myšlenky zpozorovala a identifikovala je, dokázala jsem nad nimi získat nadhled, takže jsem již nebyla jejich otrokem. Z nějakého důvodu jsem se těchto myšlenek držela. Vždycky je nějaký důvod, proč si myslíme, co si myslíme. Tato přesvědčení nám něčím slouží, něco nám dávají. Je zapotřebí se ptát co je to to, co nám dávají… Je to vždy nějaký pocit. Např. dříve se mi nelíbilo, že když jsem studovala a chystala jsem se na zkoušku, lidé kolem mě mi věřili, fandili mi a říkali mi: „Ty to zvládneš!“, přestože vůbec nevěděli, o čem ta zkouška je a jak je těžká. Tím mi dávali velkou zodpovědnost, protože jsem je nechtěla zklamat. Nechtěla jsem tedy přijímat jejich lásku a podporu, stranila jsem se jí, protože jsem si myslela, že když je zklamu, jejich lásku si nezasloužím. A jaká je ta hlavní myšlenka, která udává směr všem těmto pocitům? To, že si nezasloužím lásku, že jí nejsem hodna. A proto jsem se rozhodla na této myšlence pracovat a ptala jsem se sebe samotné, zda je pravdivá.

Proč se o tomto rozepisuji? Protože to, co si myslíme, to, čemu věříme, je určitá naše víra. A pokud nám naše víra, jakékoliv naše myšlenky, nedělají dobře, pokud se kvůli nim cítíme špatně, je jasné, že naše realita a vnímání světa stejně tak jako naše zdraví na tom nebudou dobře. Pokud si přejeme být zdraví a šťastní, pokud chceme změnit vnímání našeho světa a cítit se v něm dobře, musíme pracovat s naší myslí, s našimi myšlenkami o tomto světě a o nás samotných. Vše, co se nám na tomto světě, ať už se to týká nás, našich vztahů nebo čehokoli jiného, nelíbí, podívejme se na tyto myšlenky, na tato přesvědčení, a pozastavme se nad tím, co s těmito myšlenkami můžeme udělat. Chceme se jich držet? Stojí nám za to se se jich držet a necítit se tak dobře, být nezdraví a nešťastní? Základem je rozhodnutí, že to opravdu chcete změnit. Toto rozhodnutí však musí pocházet ze srdce, z čisté lásky k nám samotným, nikoli z nepřijetí současné reality a nebo nás samotných. Pokud totiž budeme vzdorovat přítomnému okamžiku a tomu, co je, budeme to ještě více přitahovat. Mou zkušeností je, že nejprve musíme přijmout současnou realitu, pochopit, že má smysl a nějaký účel, obejmout ji láskou a chápat, že má svoji validitu, svou hodnotu. Do teď nám sloužila. Ale až to uděláme, až ji přijmeme, můžeme se rozhodnout jít dál a začít tvořit něco jiného… Už nastal čas vytvořit nový prostor. Pustit přesvědčení stará a přijmout přesvědčení nová, se kterými se budeme cítit dobře. Kdy budeme tvořit novou, hezkou realitu a zdravý, šťastný život.

Jak s našimi klíčovými přesvědčeními pracovat, jak je změnit, jsem se rozepsala v mém článku „Jak změnit své myšlení a začít přitahovat do svého života to, co opravdu chcete„. Samotný název může znít na někoho až moc eso, tomu věřím, ale myslím, že každý chápe, jak je důležité pracovat se svou myslí, protože právě ta nám udává naše vnímání světa, to, jak se v této realitě, v našem životě cítíme. Závisí na tom naše zdraví a štěstí. Právě proto je v dnešní době, kdy mnozí z nás žijí často v myšlenkách, kdy se něčeho obáváme, něčím se trápíme, máme starosti, a podobně, právě proto je základní se pozastavit nad tím vším a rozhodnout se žít vědomý a šťastný život. Za zkoušku to stojí, to vám garantuji. 🙂

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya <3