Prázdnota

Uvnitř černo,
pusto, prázdno…
Tiché temno.
Všechno zhaslo.

Nic necítíš.
Na nic nemyslíš.
Nepřemýšlíš.
Jen sebe vláčíš…

Pusté pláně,
suché, vyprahlé…
Jsi tu po tmě.
Všechno tak spustlé…

Nevíš kudy.
Nevíš kam.
Možná tudy?
Možná tam?

Kudy se ubíráš?
Kam vlastně jdeš?
Právě umíráš.
Proč vůbec seš?

Jak mrtvé tělo
nehybně ležíš.
Nevidíš světlo
a tak jen kroužíš

Kolem své osy.
Zíráš a nevíš.
Ucítíš cosi?
Copak mi povíš?

Ne, jsi znovu zpět.
Tam, kde jsi byla.
Zas nechápeš svět.
Došla ti síla…

Nechte mě být.
Nemluvte na mě.
Nechci už žít.
Modli se za mě…

Motýlek

 

Odkaz na eshop: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-prazdnota-plakat-10065866

Odkaz na náhled na facebooku: https://www.facebook.com/nacitmese/photos/a.1987658164613526/2109057529140255/?type=3&theater

Odpoj se

S krkem ohnutým
osamoceností
strachem prohnutým
ztraceností

Zíráš do té krabičky
světlo vyzařující,
jak na zářivé svíčky
nadějí zářící.

Hledáš spojení.
Hledáš útěchu.
Hledáš sdílení.
V prázdném nádechu.

Při každém pohledu.
V každém momentu.
Pozadu, popředu
propadáš světu

Virtuálnímu,
iluzornímu,
ideálnímu,
provizornímu…

Se zdánlivým uspokojením,
zdánlivou láskou,
se zdánlivým propojením,
s reálnou maskou,

Kterou si nasadíš
při každém dotyku.
Na kterou vsadíš
oddaně, potichu…

Kdykoli jsi sám.
Kdykoli čekáš.
Strach o tebe mám,
že sebe necháš

V koutě stát.
I svou kreativitu.
Co víc si přát,
než umělou realitu?

Kde se prezentuješ
písmenky, obrázky.
Kde vše komentuješ
písečnými oblázky,

Co se rozplynou
za pár minut.
Svou vlastní vinou
jsi jimi zajmut.

Zajmut blikajícími
šarádami
a světélkujícími
iluzemi.

Mocný pomocník
stává se pánem.
Stálý pracovník
stává se šéfem.

Tvé mysli.
Tvé duše.
Tvé krásy.
Tvé číše

Plné pochyb
o sobě, o světě.
Plné tvých chyb.
ve tvém životě.

Odpoj se.
Rozhlédni se.
Napoj se.
Zpřítomni se.

Vše je krásné.
Načerpej to.
Můžeš pak vroucně
Nasávat to,

Po čem toužíš.
Co vážně chceš.
Náhle uvidíš,
že už nechceš

Mrhat svým časem.
Zabíjet život.
Chceš začít po svém.
Podle SVÝCH hodnot…

Podívej se,
do svého nitra.
Zeptej se,
svého moudra

Proč máš tu touhu?
Co za tím hledáš?
Zakrýváš prohru?
Nad čím tam bádáš?

Zastav se na chvíli.
Uciť svůj dech,
svou lehkost bytí,
klidně se nech

Unášet přítomností,
pestrým okamžikem.
Vlahou věčností,
přímým prožitkem…

 

Motýlek Sonáya

Odkaz na eshop:

– Aktuální vizuál: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-odpoj-se-plakat-velky-10065881

– Předchozí vizuál: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-odpoj-se-plakat-maly-10065852

 

Odkaz na náhled na facebooku: https://www.facebook.com/nacitmese/photos/a.1987654841280525/2107985279247480/?type=3&theater

 

 

Samota

Takový ten pocit,
že jsi úplně sám,
co se tě zmocní
jako chytrý klam.

Tušíš v sobě a víš,
že to tak není.
I tak ale cítíš
to zužující chvění.

Slzy do očí
derou se.
Větší, větší…
Perou se.

Zadržuješ je.
Přesvědčuješ se.
Nezastavíš je…
Potlačuješ se.

Příliš bolestivě
buší tvé srdce.
Příliš žádostivě
studené ruce

Hladí tvůj zpocený krk…
Najednou ocitáš se
uprostřed duševních muk.
Právě teď vzpovídáš se

Dítěti svému,
osamocenému,
opuštěnému,
ubrečenému…

BREČ S NÍM!
PROŽIJ SI TO!
BUĎ S NÍM!
ZVĚDOM SI TO!

Ještě než s ním promluvíš,
prožij své emoce.
Ještě než je zamluvíš,
provětrej své plíce

Vší tou bolestí.
Tím nepochopením.
Tou ztraceností.
Vším zápolením…

Přestaň se chovat
vyzrále, dospěle.
Sebe schovávat
takhle zbaběle…

Prociť tu samotu.
Věz, má to tak být.
Zakus tu prázdnotu.
Jinak bude hnít…

Vyčerpej tu dimenzi.
Pouč se z ní.
Prociť si ty slzy.
Nebojuj s ní.

Až budeš připraven,
obejmi se.
Až vše odejde ven,
přijmi se…

Až PAK mohou nastoupit
racionální argumenty,
co pomohou pochopit
ty depresviní momenty

Sebenenávisti,
temnoty,
bezmocnosti,
prázdnoty…

Rozhlédni se.
Nejsi sám.
Prohlédni se.
Je to klam…

Motýlek

 

Odkaz na eshop: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-samota-plakat-10065869

Odkaz na náhled na facebooku: https://www.facebook.com/nacitmese/photos/a.1987658164613526/2109033659142642/?type=3&theater

Plačící dítě

Plačící dítě

Proč na mě tlačíš?
Proč chceš po mě víc?
Někam mě vláčíš,
jsem pro tebe nic…

Jsem tvou součástí.
Jsem tvou nadějí.
Přispívám k radosti.
Stále se směji.

Někdy ale chci,
abys mě vyslechla.
Chci ti říct,
aby ses nadechla.

Abys mě objala
a byla tu se mnou.
Aby jsi přijala
mou dobu temnou.

Abys zakusila
i můj pláč.
Abys nehasila,
co ve mě máš.

Aby ses starala
o všechny mé části.
Aby jsi mě brala
i v bezmocnosti.

Když už nemůžu dál.
Když už se nechci smát.
Aby mě tvůj dech hřál.
Abych mohla chvíli spát.

Abys mi dala pusu.
Tiskla mě k sobě.
Už to nesnesu…
Teď dávám se tobě.

Prosím drž mě…
Proč mě trestáš?
Prosím hlaď mě…
Co zas chystáš?

V té své dospělé hlavě
stále přemýšlíš.
Pořád plánuješ bedlivě.
Co tím zamýšlíš?

Co tím sleduješ?
Proč se nezastavíš?
Pořád slibuješ.
Ze sebe neslevíš.

Zapomínáš na mě.
Už nejsem důležitá.
Nejsi tu pro mě.
Už jsem ti zažitá.

Ale já se měním.
Neznáš mě.
Přítomným děním.
Děsíš mě…

Zavři oči.
Mluv se mnou.
Proč křičím?
Chci být s tebou.

Proč mě nemiluješ?
Pro pro tebe nejsem dost?
Vždycky se zamiluješ…
Jsem pro tebe chvost?

Co nejde rozmotat?
Co nejde pochopit?
Proč ta samota…
Proč nejde zalepit?

Hledáš totiž
řešení jinde.
To je ta potíž.
Takhle to nejde.

Tak se už podívej
do MÉHO nitra.
Pořádně se zadívej.
JÁ jsem tvá mantra…

Motýlek

Odkaz na eshop: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-placici-dite-plakat-maly-10065801

Odkaz na náhled na facebooku: https://www.facebook.com/nacitmese/photos/a.1987658164613526/2110624295650245/?type=3&theater

Báseň Nepochybuj – Plakát s citáty

Jsi součástí
něčeho vyššího,
věčného štěstí,
Boha slyšícího

Tvůj hlas volající
všude kolem,
vibraci svítící
zářivým světlem.

Každý má poselství,
svůj pozemský smysl,
své vnitřní bohatství,
svou bystrou mysl.

Tak buď jejím pánem
a nech ji tvořit
na všem nepoznaném.
Nechej ji vířit

Volně a lehce
se srdcem společně,
jemně a hladce
pak najednou začne

Tvé já zářit,
vibrovat, být,
jasně svítit,
dobře se mít…

Motýlek – Nuataa Sonáya

Kupte si umělecký plakát s básní Nepochybuj dítě od Nuataa! 🙂

Skládám svá křídla

Cítíš se na dně
jako velká nula.
Jako bys po tmě
skládala křídla…

Už to vzdáváš,
už jsi unavená…
Osudu necháváš
svá záda splavená…

Už tě to nebaví
stále se jen snazit…
Kdo se jen postaví?
Začne ti věřit?

Věřit v tebe,
ve tvé vlastní úsilí,
ve tvé nebe
alespoň na chvíli…

Už nechceš létat,
jen spát a dřímat.
Přestat se zmítat,
prostě jen přijímat.

Lásku a pozornost
o tebe pečující
bezednou věrnost,
co není skličující…

Chci se zas nadechnout
a pak byt zase sama.
Svou duši prodchnout
poutama sílícíma

Mou vlastni identitou,
mou perspektivou,
vlastní autenticitou,
mou subjektivou…

Prostě se zastavit.
Nechat vše být.
Svůj svět si přestavět.
Na chvíli snít…

 

https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-skladam-sva-kridla-plakat-10065803

Život v budoucnosti

Běžíš,
za něčím vzdáleným.
Brečíš,
ale nevíš, co s tím.

Chceš víc peněz,
vidíš v nich štěstí…
Hluboko do kapes
saháš s neřestí…

Chceš víc a víc.
Vidíš se v budoucnu.
Stále jen sníš.
“Já žít pak začnu!”

Říkáš sám sobě
a obětuješ přítomnost.
Obětuješ ji té době,
co podporuje sobeckost.

“Udělám to, až…”
Říkáš si.
“Nejdřív to zvaž…”
Lžeš si.

Cítíš to tak?
Chceš to?
Neříkej “pak”.
Ber to.

Žijeme racionálně.
Obětujeme své emoce.
A jakoby schválně
cítíme své bezmoce…

My to máme v rukou.
My činíme rozhodnutí.
S energií prudkou
pak ucítíme vzplanutí…

Všechno potlačujeme
v racionálním zájmu
sebe přesvědčujeme,
že bychom utrpěli újmu.

“Bylo by to k ničemu.”
“Co by z toho nakonec bylo?”
“A pokud ano, k čemu?”
“Nebylo by to žádné dílo…”

Zapomínáme si hrát.
Bezúčelně, prostě jen tak…
Přítomnost si jen tak brát,
nepřemýšlet, co bude pak…

Orientujeme se na výsledek,
který je čistě materiální.
Všechno je jen prostředek,
co je v podstatě racionální.

Stále však zapomínáme,
že jsme emocionální bytosti.
A pak už jen vzpomínáme,
jaké bylo bezstarostné dětství…

Když člověk dělal,
co v tu chvíli pociťoval.
Hrál si a zpíval
sebe přítomně daroval…

Přítomnosti se oddával,
šťastně a plně.
Pořád se jen usmíval,
byl na své vlně…

Proč už nedokážeme
žít se svými emocemi?
Proč si jen kážeme,
třesemi si pravicemi?

Obchody, systém, společnost…
Budujeme, budujeme.
Zapomínáme ale na skutečnost,
že taky existujeme…

Teď a tady.
Život cítíme.
A nevím kudy,
kudy se řítíme…

Upřímně se zeptejme.
Nastavme si zrcadlo.
Kam vlastně spějeme?
Co nás to popadlo?

Děláme, co chceme?
Skutečně to tak cítíme?
Pořád se jen dřeme
a sami sebe ztrácíme…

 

 

https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-zivot-v-budoucnosti-plakat-10065814

Báseň Přítomnost – Plakát s citáty

Zastav se už.
Nadechni se.
Neptej se už.
Zpřítomni se.

Nepřemýšlej.
Nech to plynout.
Nic nezkoušej.
Nech se splynout.

Se vším kolem Tebe.
S celým kosmem.
Se vším uvnitř Tebe.
S Tvým světlem.

Září a pulzuje.
Je všeho součástí.
Víří, ukazuje
všechno to štěstí.

Štěstí a radost
z plodného života
krásnou barevnost
nádherného světa.

Barvy Země,
život v ní,
život ve mě,
život s ní.

Máme tu čest
být s ní přítomní.
Jen být a kvést,
být všude vítaní.

Země přijímá.
Země miluje.
Život nám dává,
neodsuzuje.

Hraj si a tanči,
lehce polétávej.
Jenom to stačí,
život nevzdávej.

Pečuj o něj.
Obejmi ho.
Nepřemýšlej.
Přijmi ho.

Nahlédni do svého nitra,
do čistého srdce.
Nepřemýšlej, co bude zítra,
oddávej se lásce.

Máš tolik možností,
jak být a zářit.
Tolik příležitostí,
co všechno zažít.

Stačí jen si vážit
života v Tobě.
Přestat se už snažit
jít jen tak slepě.

Za něčím, co nechceš,
co Ti nepatří…
Pořád jenom pláčeš,
že se Ti nedaří.

Přestaň se posuzovat,
za něčím se honit.
Sám sebe odsuzovat,
pořád se jen hanit.

Jsi krásné světlo,
tak se už podívej…
Uciť svoje teplo
a jinam se nedívej.

Jsi součástí života,
barevného, krásného…
Není žádná samota,
samota opuštěného.

Protože v jednotě
tu společně stojíme,
čelíme prázdnotě
navěky se pojíme.

Držíme se za ruce,
zpíváme a tančíme
a jen tak lehounce
si spolu vystačíme.

Spolu a se vším,
co je kolem nás,
se zájmem vyšším,
co je uvnitř nás…

Motýlek – Nuataa Sonáya

Kupte si umělecký plakát s básní Přítomnost od Nuataa! 🙂

Otevři oči

Chci otevřít oči
každé bytosti,
která se točí
ve své hlouposti.

Sebou zastřené,
v bublině vězněné,
egem prostřené,
v sobě hrázděné.

Kde najít trn,
co ji protrhne?
Zbaví nás skvrn?
Chyby navrhne?

Ve vlastním vězení
přesvědčujeme se.
Niternému vzpouzení
bráníme se.

Něco v nás chce ven.
Chce to konečně žít.
Bez oněch vláken
jen průzračně být.

V maskách chodíme
Zmítáme se…
V černém proudíme.
Poutáme se…

K vlastním předsudkům,
ke své vlastní pravdě,
k falešným skutkům,
zdánlivé svobodě.

Namlouváme si,
že to tak má být.
Zpíváme se,
že tak se má žít.

Už ale nevíme,
co vlastně cítíme,
zda se zbavíme
té touhy dychtivé.

Chceme tohle.
Chceme támhleto.
A pak náhle
zase tohleto.

Víme, co chceme?
Po čem toužíme?
Co je to cenné?
Proč se soužíme?

Ve skutečnosti
se jen honíme
za zbytečností.
Smysl míjíme.

Žvlatláme, kecáme
o lásce a upřímnosti.
Pořád se plácáme
ve vlastní sobeckosti.

Žvlatláme, kecáme
o lásce a upřímnosti.
Pořád se plácáme
ve vlastní sobeckosti.

Nevíme, co to je
skutečně milovat…
Proč srdce bije?
Jak se smilovat?

Sami sebe vláčíme
bahnem neupřímnosti
a potom brečíme
po čiré přítomnosti.

Tak už otevřme oči.
Uviďme se.
Svět pak bude lepší.
Naciťme se…

Motýlek

Odkaz na eshop: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-otevri-oci-plakat-velky-10065833

Odkaz na náhled na facebooku: https://www.facebook.com/nacitmese/photos/a.1987654841280525/2110554612323880/?type=3&theater

Báseň Zastavme se

Pohled každého
je tak vzácný,
plný krásného
zvučných básní…

Chceme být nějací.
Někam směřujeme.
My máme být tací,
jak teď pociťujeme.

Zpřítomněme se.
Uvědomme si
jen sami sebe.
Zpívejme si.

Píseň tak světlou
jako jsme my,
tak něžné bájnou
jak my sami.

Vesmír každého
je součástí celku.
Celku věčného
na věky věků.

V jádru jsme stejní,
všichni jsme dobří.
Nejsme ti špatní,
stačí jen prozřít,

Že to, jací jsme,
má svou hodnotu.
Ta nikdy neklesne,
i když zná prázdnotu.

Každý ji cítí,
jen ji zaplnit.
Když slunce svítí,
láskou ji naplnit.

Užívejme
jedinečného okamžiku.
Spolu buďme,
u každého prožitku.

Každý jen tak,
jak to zrovna cítí.
Uvidíme pak,
jak vzkvétá kvítí.

Motýlek – Nuataa Sonáya

Kupte si umělecký plakát s básní Zastavme se od Nuataa! 🙂