7. lekce: Uměj říct ne a vytvoř si své zdravé hranice

Připrav si cca 2 hodinky, sebe, svůj záměr a své odhodlání, a počítač připoj na repráček – zvuk je pak lepší. 🙂

Obsah lekce

Jak říct ne?

  • Bojíme se říct ne především proto, že se bojíme být sobečtí. Být sobecký už od mala bylo špatné, což by znamenalo, že by nás nikdo neměl rád, nemiloval by nás.
  • Kývneme na to, i když cítíme, že to dělat vlastně nechceme. Pak se ale uvnitř sebe cítíme zatrpklí a tato energie v těle zůstává.
  • Nemůžeme říct ne, protože bychom se cítili obrovsky vinní. Jedním ze způsobů, jak se od této viny odpoutat, je uvědomit si, že jsme vlastně i v tomto případě “sobečtí” – protože i když říkáme ano, chceme z toho něco mít – uznání a lásku té dané osoby.
  • CVIČENÍ: Napiš seznam všeho, co Tě dělá šťastnou/šťastného. Nahoře napiš otázku, nadpis velkými písmeny: “Co mě dělá nejvíc šťastnou/šťastného?”. Pak ke každé položce přiřaď číslo, aby z toho vznikl seznam Tvých priorit. Zakroužkuj si první 3. Nad ně napiš prioritu nejvyšší: Pečovat o sebe a své štěstí. Vytvoř si závazek k tomuto seznamu. Napiš pod něj “Neřeknu ano ničemu, co je v konfliktu s tímto seznamem priorit.”
  • Zamysli se nyní, na základě tohoto seznamu, zda máš něco ve svém životě, co chceš změnit, něco odvolat, zrušit…
  • Když po Tobě někdo bude něco chtít, zkus praktikovat frázi, ve které odpověď odložíš. “Jestli dovolíš, promyslím si to / nechám si to projít hlavou / nechám to usednout a pak Ti dám vědět.” Vytvoř si svou klíčovou frázi, která Ti vyhovuje.
  • Když řekneš ne, dej té druhé straně uznání / hodnotu a pak vysvětli, že je to o Tobě. Posdílej své pocity.
  • Říkáme ano především ze 4 důvodů: 1) Vyhýbáme se bolesti nebo chceme zabránit, aby ji cítil někdo jiný., 2) Věříme, že říct ano, je správné., 3) Chceme se vyhnout vině a sobeckosti., 4) Chceme zachovat propojení s ostatními a zabránit tomu, že by nás mohli opustit.
  • Co chceme získat tím, že řekneme ano? Chceme cítit, že jsme dobrou osobou, která je hodná lásky. Ale ten jediný důvod, proč někomu pomoci, by měl být prostě jen ten, že jim pomoci chceme bez jiných záměrů. Chceme je vidět šťastné a nepotřebujeme, aby nám řekli děkuji.
  • MEDITACE: Představ si minulou situaci, kdy jsi řekl ano, aniž bys chtěl/a, nebo kdy jsi téměř řekla ano, a zeptej se sebe samotné/ho: “Co jsem se snažila získat tím, že jsem se chtěl/a obětovat?” A pak se zeptej: “Jak si to mohu dát sám/sama sobě?”
  • ÚKOL (na doma): Představ si 3 situace, kdy jsi řekl/a ano, podle všeho, co ses tu teď naučil/a, změň tuto vzpomínku na to, že řekneš ne.

Jak si nastavit zdravé hranice?

  • Hranice jsou určitá vodítka, na základě kterých se vztahujeme ke zbytku světa, pravidla našeho chování vybudovaná z našich přesvědčení, názorů, postojů, minulých zkušeností a sociálního učení.
  • Pomáhají definovat jedince podle toho, co má a nemá rád, co je pro něj osobně správné a osobně špatné.
  • Největší problém je ten, že porušujeme hranice sami sobě. Necháváme ostatní, aby nás zraňovali, nepostavíme se za sebe, apod.
  • Hranice jsou určené našimi pocity. Měli bychom jim začít naslouchat a nechat je nás vést k naší osobní pravdě, kterou nám nemůže říct nikdo jiný než my sami.
  • Pokud se za sebe v nějakých situacích stydíme, máme slabé hranice a máme před světem nasazenou masku falešného já. Poznáme, že ji máme nasazenou, tím, že se bojíme, co si o nás ostatní myslí.
  • Je pro nás těžké stanovit hranice, protože: 1) Na první místo klademe potřeby a pocity jiných lidí., 2) Neznáme sami sebe., 3) Necítíme se, že máme právo., 4) Věříme, že stanovení hranic ohrožuje vztah., 5) Nikdy jsme se nenaučili mít zdravé hranice.
  • Naše osobní pravda byla už od mala znevalidovávána, nebyla uznávána její hodnota. Cítili jsme se, jako že nemáme pravdu, odpojili jsme se od sebe a začali sami sebe opouštět. Tím jsme si začali nevěřit, nevěřit sami sobě a své osobní pravdě, své hodnotě.
  • Abychom toto vyřešili, musíme se začít cítit, uznávat hodnotu našich pocitů a expresovat je. Pocity jsou totiž právě oním klíčem k našim zdravým hranicím.
  • Zdravé hranice nejsou o tom, že bychom chtěli mít vše a ostatní pod kontrolou. To je odpor, rezistence a nezdravě vytyčené hranice. Se zdravě vytyčenými hranicemi se cítíme dobře, necítíme odpor vůči ostatním, prostě náš jen definují vůči zbytku světa a dovolují nám plout a tvořit, co chceme.
  • CVIČENÍ: Vezmi si papír a tužku a napiš seznam “10 věcí, které činí nešťastnou/nešťastného v mém životě”. Pak se zeptej sám/sama sebe: 1) Existují u těchto věcí nějaké hranice, které porušuji, kvůli kterým se cítím špatně?, 2) Jak se vlastně cítím vůči všem těmto věcem, které jsem sem napsal/a?. Odpovědi napiš ke každé položce.
  • Pak se zastav u každé položky, dej hodnotu těm pocitům, které jsi k tomu přiřadila, a vedle napiš akční krok, který vůči tomu podnikneš.
  • ÚKOL (na doma): Představ si min. 3 situace, kdy jsi cítil/a, že někdo porušil Tvé hranice, a tyto vzpomínky změň. S ohledem na vše, co ses dnes naučil/a, se ciť a dovol si své hranice vytyčit a vyjádřit, co cítíš.