Zdravím Tě, jsem Nuataa Sonáya, žena, která trpěla sebepodceňováním a velmi nízkým sebevědomím. Co jsem se probudila, začala se pozorovat, prosvětlovat své strachy a měnit je v učení, jsem ušla kus cesty a dokážu nyní říci, že jsem na sebe pyšná, mám se ráda a věřím si. Ráda bych s Tebou své poznatky sdílela. Věnuji Ti svou knihu Vědomá sebeláska. V knize najdeš tipy na to, jak každý den praktikovat umění sebelásky a začít vytvářet jemný a láskyplný vztah sám/sama k sobě. Kniha je založená na mém příběhu a učení světoznámé mistryně Teal Swan.
Přeji Ti požehnání na Tvé cestě sebelásky. Pevnou víru a vnitřní sílu, která prosvětlí Tvůj každý krok.
PS: Mé služby v žádném případě nenahrazují lékařskou či odbornou péči nebo vyšetření. Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů.
Šla jsem tam, kam nikdo nechodí, tam, kam se chodí vykoupat jen bytosti místní přírody, bytosti, které nikdo nevidí… Krása a čistota toho místa mě zavolala svým tichem, mírem a svou léčivou energií. Jakmile jsem vstoupila na toto posvátné místo, čistá voda mě vyzvala, ať se jako Eva vykoupu v místních vodách a nechám odplout vše těžké, smutné, prázdné… A tak jsem učinila. Po očistné koupeli jsem se dívala na tu krásu, dýchala a prostě jen “byla”. Hrkly mi slzy do očí. Byla jsem dojatá, byla jsem poctěná, že tu mohu být, že mohu dýchat, že mohu cítit. “Žijeme v ráji,” říkám si. Pláču dojetím a postesknu si “Proč jsme se tak odpojili od Matky Země? Od její náruče?” V přírodě vše proudí, léčí, vše je tak, jak má být… Kdykoli navštívím nějaké nádherné místo, naprosto se uvolním a cítím, jak mě příroda svou přítomností léčí… Prostě jen tím, že tam jsem, tím, že dýchám, tím, že cítím… Děkuji Ti, Matičko Země, za veškerou lásku, kterou nám dáváš, náruč, kterou nás objímáš, za každou kapku vody, každý kousek ovoce, zeleniny, za všechno to výživné a chutné jídlo… Kéž všichni oplývají Tvou hojností jako já… Děkuji Ti za čerstvý vzduch, za každý nádech, za každý výdech, za to, žes nám dala a dáváš život… Děkuji Ti a odpusť nám, prosím. Kéž se opět navrátíme k sobě. Kéž se opět navrátíme k Tobě. Kéž žijeme v harmonii – se sebou uvnitř sebe, s přírodou, se vším, co je, co existuje…??? Kéž opět najdeme cestu k lásce, k té skutečné lásce. Kéž v Tobě opět shledáme toho největšího učitele, kéž vidíme a cítíme Tvou lásku, kéž si Tě vážíme, ceníme, kéž Tě znovu opěvujeme. Kéž znovu vzkvétáš, kéž jsi naplněná léčivým božským světlem a spolu s Tebou i my, Tvé děti, Tví synové a dcery, Tví učedníci. ❤️
S láskou ???
Nuataa Sonáya
Léčivá koupel v místních vodách: Peru – Moyobamba (džungle)
Zvláštní, jak tento potůček je tolik podobný našim potokům
Rituál pro Matku Zemi a Přírodu: rituál obětiny (ofrenda) – Peru – Moyobamba
Většina z nás se nepřijímá. Nemáme sami sebe rádi, porovnáváme se, chceme být “lepší”. Nikdy nejsme dost a trápíme se. Takový život je život velmi nešťastný, protože to nejdůležitější v životě je vztah sám/sama k sobě. Zeptejte se sami sebe: “Jaký vztah se sebou mám? Jak se sám/sama k sobě chovám?“
Často obdivujeme a milujeme ostatní, ale k sobě žádnou lásku necítíme. Možná dokážeme říci, že máme nějaké pozitivní a silné stránky, ale většinu času se cítíme, že nejsme dostateční. Přišel čas s tím skončit a začít k sobě budovat láskyplný vztah. Pokud takhle budete pokračovat dál, budete závislí na lásce z vnější, nikdy jí nebude mít dost a navždycky se budete cítit sami, nedostatečně, prázdně, neúplně.
Ráda bych s vámi v tomto článku sdílela 8 jednoduchých tipů pro sebelásku. Kdybych bývala znala tyto informace dříve, mohla bych si ušetřit spoustu let trápení. 🙂
1. Co byste řekl/a své kamarádce?
Jeden ze zvyků, které by bylo dobré v sobě postupně vybudovat, je vést se sebou konverzaci jako kdybyste si povídal/a se svou nejlepší kamarádkou. Můžete klidně i mluvit nahlas, to velmi pomáhá. Já sama to dělám – nejraději při procházce v přírodě. Prostě se zeptám sebe samotné “Tak co, jak ses celý den měla? Cos dělala? Jak se cítíš? Co prožíváš?” A spustím a jedu a naslouchám si do té doby, než se vypovídám. Když to budete dělat pravidelně, postupně si vybudujete tento láskyplný a jemný vztah sám/sama k sobě.
2. I když se nemáte rád/a, chovejte se, jako by tomu tak bylo
Co to znamená? Zaznamenejte si tento den do svého kalendáře a slibte si, že jakékoli rozhodnutí, i to nejmenší, které ode dneška uděláte, bude postavené na odpovědi na otázku: “Co by udělal člověk, který se má rád?” Tato otázka spustí ve vaší bytosti intuici. Napojíte se na ni, aniž byste to věděli. Nepřemýšlejte nad tím, prostě to ze zvědavosti zkuste a zkoušejte. Hned ta první odpověď, která k vám přijde, je to, co byste měli udělat. Je to totiž intuitivní, čistá odpověď z vašeho nitra, která není zanesená traumaty, negativními přesvědčeními, strachy a dalšími nánosy. Budete se divit, ale opravdu to funguje. Vyzkoušejte tento experiment. Pomůže vám v tom vést láskyplnější život každý den. 🙂 Autorem této mocné otázky je má mistryně Teal Swan.
3. Plně si naslouchejte
Začněte praktikovat trpělivé naslouchání sám/sama sobě. Každá myšlenka, naprosto každá, je hodnotná. Stejně tak jakýkoli pocit, který se v nás odehrává, je hodnotný. Proč? Jsou tu z nějakého důvodu a mají právo na existenci. Něco nám chtějí říct, žádají nás o pozornost. Pokud nějaké myšlenky, hlasy, vjemy nebo pocity popíráme, nechceme je slyšet, bojíme se bolesti, tak je schováváme ještě hlouběji do nevědomí, odkud se nás snaží zavolat, abychom na ně posvítili svým vědomím. I ta nejtemnější myšlenka na světě má svůj důvod, proč tu je, a není špatná. Zaslouží si, abychom jí dali pozornost, vyslechli ji a snažili se pochopit, proč tu je. Ne ji soudit, ne ji odmítnout, naopak se snažit se s ní sednout a dát ji veškerou naši pozornost, kterou potřebuje. Každý náš strach, starost, pochybnost, každý i ten minimální stres je bolest, která potřebuje poléčit. Je to plačící dítě, které potřebuje naše obejmutí, naši přítomnost – bez podmínek. Dejte mu jí. Dejte sami sobě lásku, jemnost a soucítění.
4. Uznávejte své emoce
Většina z nás neumí přijímat své negativní emoce (někdo i ty pozitivní). Je to přirozené, jsme naprogramováni k tomu, abychom se bolesti vyhýbali – a to platí i u emoční bolesti. To ji ale nezahojí. Co ji skutečně zahojí a přetvoří do světla, lásky a vědomí je naše bezpodmínečná pozornost, která nesoudí, jen tu je a naslouchá – až do skonání věků. Až tedy začnete naslouchat všemu, co se ve vašem nitru děje, uznejte to. Dejte tomu hodnotu. Mohou vám pomoci mantry jako “Jsem tu s tebou. Nikam neodcházím. Neopustím tě. Naslouchám ti. Máš plné právo se takhle cítit. Jsem tu s tebou a budu s tebou navždycky.” Říkejte si tyto věty Vymyslete si své fráze, které vám dají uvolnění a soucítění a uznávejte hodnotu svých emocí. Chtějí vám něco říct, potřebují vás. Nyní je čas věnovat se sám/sama sobě.
5. Začněte o sebe pečovat jako o dítě
Možná vám to přijde hloupé, ale emocionální péče o sebe sama je péče o naše vnitřní dítě. Všichni jsme dětmi. Naše emoce fungují na stejné úrovni, to nikam nezmizelo. Pouze socializace a vnější svět na nás zanechal určité stopy, ale emoce fungují úplně stejně. Pokud si přejete obnovit lásku sám/sama k sobě a objevit skutečné sebepřijetí, najděte fotografii, na které jste jako malí a vystavte si ji někam na viditelné místo. Představujte si sami sebe jako dítě a s touto vizualizací pracujte kdykoli, když se budete cítit špatně nebo když se budete nacházet v nějaké nelehké situaci. Dítě uvnitř vás drží klíč k vašemu léčení. Ono přesně ví, co cítí a co potřebuje. Začněte mu naslouchat, začněte mu dávat pozornost. Jste to vy – nevinní, citliví, čistí. Zasloužíte si lásku, zasloužíte si pozornost. Začněte ji dávat sám/sama sobě.
6. Dovolte si jít za tím, co potřebujete
Jsme emocionální bytosti s emocionálními potřebami. Mnoho z nás, když jsme vyrůstali, se naučilo, že není v pořádku něco chtít či potřebovat. Že je na tom něco špatného. To se může týkat různých oblastí života. Někdo se naučil, že například není v pořádku na sebe strhávat veškerou pozornost, takže když už ji nám někdo věnuje, cítíme se špatně, jako bychom si ji nezasloužili. Někdo se mohl naučit, že není v pořádku se rozčílit a bojovat za své potřeby a sebeúctu, a tak se z něj stane člověk, který svou agresi potlačí a spolkne a místo toho vždy raději řekne “Děkuji.” a své potřeby prostě nenaplní. Každý má to své, každý má své naučené nevědomé vzorce. Pozorujte je a začněte je přetvářet do vědomých láskyplných činů pro sám/samu sebe. Neříkám, že to půjde hned, jde o to začít o sebe pečovat a pozornost vkládat do sebe, nikoli vně – a to nás nikdo nikdy neučil. 🙂
7. Buďte se sebou přítomní – bezpodmínečně
Začněte pozorovat sami sebe, pozorovat své emoce, a kdykoli pocítíte vjem, že jste v obraně, v odporu, v rezistenci, buďte s tím. Dovolte si plně prožít a vyjádřit své emoce. Křičte, plačte, uvolněte se do toho… Já vím, lépe se to řekne než udělá, ale je to to, co potřebujete, abyste o sebe mohli začít emocionálně pečovat a mít se rád/a. Učte se od svých emocí, jsou zprávy z vašeho nevědomí. Když s tímto zvykem začnete a budete pracovat se svými emocemi a se svým vnitřním světem, vaše bytost vám to odmění sebeláskou.
8. Kupte si knihu Stíny před úsvitem od Teal Swan
Teal Swan následuji již několik let a stala se mou skutečnou mistryní. Její knihu Stíny před úsvitem jsem darovala všem přátelům, kteří bojovali se sebeláskou. Měla jsem ji nakupenou v zásobě pro každého, kdo by ji potřeboval, a když jsem poznala někoho nového, kdo trpěl pocity méněcennosti a nízkou sebe-hodnotou, darovala jsem mu ji. Jedna z mých klientek mi řekla “Vždy jsem milovala čtení. Přečetla jsem už obrovské množství motivačních knih, ale tahle – tahle všechno mění. Tato kniha jde do opravdové hloubky, do skutečného kořene problému. Je základní učebnicí sebelásky. Všichni na světě by si ji měli pořídit… Moc ti za ni děkuji, změnila mi život.” Na této knize a na učení Teal Swan je postaven i můj Intenzivní kurz sebelásky. V kurzu kombinuji učení Teal s terapeutickými meditacemi a dalšími cvičeními ze šamanismu a dalších oblastí. Takže pokud nejste zrovna studijní typ a jste více prakticky zaměření, doporučuji vám se na něj podívat. 🙂
Závěrem: Dovolte si být na prvním místě!
Dovolte si být v centru dění. Vždyť tento život je váš, nikoho jiného. Vše záleží na tom, jak se uvnitř sebe cítíte. Jak kdysi řekl Buddha: Kvalita vašeho života záleží na kvalitě vašich myšlenek. Naše pozornost by proto měla jít především do péče o sebe sama, o to, aby naše myšlenky byly dobré, pozitivní, láskyplné… A to změníme pouze tím, pokud začneme sami sebe přijímat a milovat. 🙂
S láskou
Nuataa Sonáya ???
Hledáte více inspirace na téma sebelásky? Vyberte si ze článků níže:
Má cesta v Jižní Americe pokračuje a já už mám pár měsíců tu čest být v přítomnosti Tichého oceánu a velké Mama Cochy, Matky všech vod. Vyskytuji se v části Manabi, na ekvádorském pobřeží, a každý den mohu pozorovat moře, poslouchat jeho vlny, dunění, jeho věčný příboj… Učím se od něj, léčím se jeho vibracemi, jeho solí, jeho sílou léčit i to nejtemnější… V tomto článku s vámi sdílím poselství mořských vln, které ke mě přišlo… Naučila jsem se, že vše přichází, vše odchází a život je věčný…
Moře transformuje
Z moře vzešel veškerý život na Zemi. Tam vše začalo. Mama Cocha je esencí Matky Země. Bez vody není života. Jak fascinující je ale voda slaná. Jak pozoruhodné je, že veškerý život, který na Zemi je, pochází ze slané vody, ve které nyní žít nemůžeme… Sůl má jednu úžasnou vlastnost. Dokáže rozložit a transformovat snad úplně vše… (Kromě plastu… Nebo asi i ten, ale zřejmě po opravdu dlouhé době.) Moře je silné. Víte, že pokud žijete u moře, musíte se daleko více starat o vše, co je z kovu? Sůl totiž kov po x letech naprosto rozkládá – od hřebíků po počítač… A i když se o kov starat budete, dříve nebo později ho stejně budete muset vyhodit a nahradit za jiný… Protože je už nepoužitelný, rozložený…
Moře léčí
Moře je silně léčivé. Proto všichni lékaři doporučují zájezd k moři jako přírodní lázeňský pobyt. Moře však neléčí jen naše fyzické tělo, ale i naše energetické tělo. Když se delší dobu vyskytujete v přítomnosti moře, začnou z vás vyplouvat zajímavý věci… Hodně starý věci… A pokud jste člověk, který pracuje na svém seberozvoji, nesdílnou součástí této práce je práce s vašimi emocemi. Moře pracuje i na emocionální úrovni, jen si toho někdo všimne a někdo ne…
Moře prosvětluje temnotu
Když jsem se vyskytovala v části Puerto Cayo, procházela jsem hustou transformací. Stále se v ní nacházím, ale tam jsem zažila takovou temnotu, s jakou jsem se snad nikdy v životě vědomě nesetkala. Začala jsem si uvědomovat, jak moc mi chybí má země, kultura, moji kamarádi, rodina, přátelé… Cestovat jako bílá holka v Latinský Americe občas vážně neni jednoduchý… Takže mi lezlo na nervy i to, jak rozdílná se od ostatních cítím. Je to jiné myšlení, jiné cítění, jiný svět… A nejen to. Kvůli sexismu a machismu jsem se už na začátku svý cesty uzavřela. Každej chlap na mě čuměl, flirtoval se mnou, dovolovat si… A to mě jako otevřenou, vlídnou a veselou holku nehezky překvapilo a musela jsem se začít chránit. Musela jsem v něčem dost ztvrdnout, abych si uchránila svoje hranice a nebyla na ostatních akorát tak na……. Výsledkem ale bylo, že jsem nebyla schopná se dostatečně otevřít lásce, ostatním lidem, jejichž záměry nebyly zas tak špatné… Měla jsem pár svých přátel, mezi kterými jsem se cítila jistě a v bezpečí, ale moje otevřenost a touha poznávat nové lidi zmizela a já se na všechny dívala podezřívavě a nechtěla je pustit do své reality… A to vše se najednou u moře hezky vyplavilo a já začala pociťovat, jak moc mi chybí bližší lidský kontakt. Však to znáte… Konverzace o vás, vašich zážitcích i starostech… O vašich strachách i slabostech… Prostě naprosto o všem…
Strachy mají vždy původ v dětství
Říká se, že Latinská Amerika je srdcem světa. Že se tu všichni mají rádi v tom smyslu, že jsou opravdu ze srdce milí a vzájemně si pomáhají… Ale já jsem toto kvůli výše zmíněným událostem ještě pořádně neobjevila. V Puerto Cayo jsem si uvědomila, jak jsem se v pudu sebezáchovy uchránila, ale uzavřela se učení této lidské vřelosti, vlídnosti… Je to přirozené a dává to smysl, ale začala jsem si uvědomovat, jak prázdná se uvnitř sebe cítím, jak sama jsem… A to všechno, jako vždycky, je spojené s naším dětstvím, kdy se tvoří všechny naše strachy a to, co se děje v našem dospělé životě, na ně pak už “jen” navazuje… Vždycky je to s nima spojený a když je vyléčíme v jádru, v kořenu, tak se vyléčí i nás dospělý život, náš dospělý strach… V Puerto Cayo jsem tedy opět začala aplikovat Proces scelování od Teal Swan, který mi zachránil krk v těch největších temnotách. Uvědomila jsem si ale, že se nacházím v krizi identity a je to poněkud delší proces. Nešlo to nijak uspěchat a bylo to postupné…
Zapojme naše tělo do naší duchovní zkušenosti
V určitých okamžicích mi už Proces scelování aplikovat nešel. Musela jsem s tou temnotou prostě jenom být, toť vše… Začala jsem ji pociťovat dost hustě na fyzický úrovni… Silný napětí v nohou, v pánvi, knedlík v krku, tenze v pažích… Pocit, že prostě musím jen běžet a běžet a křičet do aleluja… Uvědomila jsem si, jak je důležité pracovat s naším tělem. Všechny naše emoce se odehrávají na tělesné úrovni jako vjemy, vibrace… Všichni známe žaludek na vodě, když nás kdysi čekalo zkouškový, nebo sevřený krk, když jsme měli něco říct před skupinou lidí… Stres je do určité míry normální součástí našeho života… Stále něčemu čelíme, stále se učíme… Nicméně naprosto za každou myšlenkou se skrývá pocit. Myšlenka se nejprve rodí v srdci. Srdce pocit vyšle jako informaci do mozku a ten ji začne interpretovat na úrovni myšlenek – nevědomých a vědomých… Každý den v naše těle probíhá miliarda myšlenek, pocitů, na vědomé i nevědomé úrovni… Každá z nich má svůj náboj, svou energii, která probíhá v našem těle. Pokud chceme pracovat na svém seberozvoji a na tom být vědomou bytostí, je samozřejmé, že bychom měli pracovat na mentální i emocionální úrovni… Ale je naprosto zásadní pracovat i na úrovni tělesné. Ten energetický náboj z prožitých myšlenek a emocí musí někam odejít, a pokud si přejeme naše zvědomování a léčení dokončit do kompletní úrovně, měli bychom ho zapojit do naší duchovní praxe. Naprostá většina spirituálních seminářů, kurzů, léčení, kterými jsem prošla, vždy využívala práci s tělem. Je zásadní pro naše zdraví – tělesné, psychické i mentální… Věřím, že bychom měli naše tělo ctít a pečovat o něj. Vždyť je naším prostředkem k žití života tady a teď…
Vlny přicházejí, vlny odcházejí… Stále tam však jsou a léčí…
Nejléčivější je naše bezpodmínečná přítomnost a pozornost. Když člověk prochází krizí, obává se, že ho temnota pohltí a transformaci odporuje. To však celý proces zhoršuje a prodlužuje. Je přirozené, že bojíme bolesti, že se jí vyhýbáme a nechceme ji cítit. Když se ale had svléká z kůže, když měníme naše paradigma reality, když otvíráme svou mysl, léčíme staré strachy a otevíráme se nové realitě… Bolí to, protože je to proces léčení… Odporujeme tomu, protože starých vzorců se člověk vzdávat nechce. Představují pro nás stabilitu, něco, co známe. Nechceme se otevřít ničemu novému, protože to neznáme, myslíme si, že tam na nás nečeká nic dobrého, vše je nejisté… Když s tím procesem však budeme bezpodmínečně přítomní a přijmeme ho, protože víme, že vše vždy dobře končí, vše pomine a objeví se úplně nová realita.
V mém případě, když jsem se snažila “cítit se lépe” a svou situaci měnit, odporovala jsem tomu a nepřijímala jsem to, co je teď a tady, neučila jsem se, neléčila jsem se… Ale když jsem nechávala své temnotě prostor a snažila se jí naslouchat, vidět, cítit, chápat, protože má svůj naprosto hodnotný důvod… Po nějaké době jsem se opět otevřela a mohla vidět i to světlo, které bylo v mé realitě přítomné. Mohla jsem cítit a prožívat i tu radost z přítomného okamžiku, jít se vykoupat do moře, poznat nové lidi, navštívit nová místa… Ale pak temnota opět přišla a já se opět musela uzavřít a být se sebou a se svými emocemi. A je to tak v pořádku. I když to bolí, i když je to hustý, prostě to tak je. A bude to dobré, bude to v pořádku.
Jak mohu vědět, že vše dobře dopadne? Protože život je věčný.
Když naše stopa na pláži moře spláchne, můžeme udělat novou. Když vlna přijde k pobřeží a zanikne, přijde nová. Moře je plné ryb a mořských tvorů, je plné života a ten jen tak nezmizí. Vždy bude hledat způsob, jak se přizpůsobit podmínkách, jak žít dál a jak vzkvétat. Nejenže přežije, ale přirozeně se bude rozmnožovat dál. Bude dýchat, kvést, vonět, hýřit barvami… To je poselství života. To je jeho zákon. Podívejme se na všechny naše strasti a bolesti v životě.. Všechny jsme přežili a nejen to – pokud jsme se opravdu vyléčili a pochopili dané učení, jsme nyní o to silnější, vědomější a šťastnější bytostí. Vše, co jste v životě zažili, vás dělá tím, kým jste. Vaše síla žít dál a kvést je síla života ve vás a ta může být klíčem k vaší víře, že vše vždy dobře skončí. Že život je věčný…
Věřím, že vše, co se děje, má svůj smysl. Život je občas drsnej, neni jenom růžovej. Vždycky přicházejí nové výzvy, starosti, nový věci k řešení a léčení.. To ale neznamená, že je něco špatně… Naopak to znamená, že přichází nová příležitost uvědomit si něco nového, pročistit něco starého a objevit novou dimenzi pravdy, kterou jsme před tím neviděli. Každý den se tak stáváme stále vědomější a pravdivější bytostí, pokud si to dovolíme a pokud se tomu otevřeme… Stačí… Jen věřit, že to tak má být, neodporovat a nebránit se, ale uvolnit se a otevřít se tomu… Má to tak být… A je to tak v pořádku…❤️
Věděla jsem, že cesta do Jižní Ameriky bude cestou transformační. Věděla jsem, že se toho hodně nového naučím, poznám, objevím… Ale netušila jsem, že to bude až tak hustý. Jela jsem sem za šamany a sebepoznáním a s nimi navázala spolupráci pár měsíců po mém příjezdu. Teď jsem “sama sobě svým vlastním šamanem”. Pokračuju v cestě dál a snažím se vnímat a přijímat tomu, co je mi nabízeno. Léčím se, otevírám se a cítím vděčnost za život. Největší výzvou je však cítit vděčnost i za temnotu, kterou člověk prožívá. Děkovat za ni, plně se ji otevírat, uvolňovat se a VĚDĚT, že to tak má být… A že i to je dobré… Tomu já říkám opravdová víra. 🙂
S láskou
Nuataa Sonáya ???
Chceš dostávat tipy ZDARMA pro svou motivaci, inspiraci, práci na sobě? Sleduj mou fb stránku Nuataa Sonáya – Naciťmese.cz, kam přidávám nejaktuálnější a nejnovější postřehy, poznatky a zkušenosti!
Když jsem začala pozorovat samu sebe, uviděla jsem, jak samu sebe zraňuji. Všichni mi říkali: “Musíš si víc věřit!” Ale nešlo mi to. Jak jednoduché je to někomu říct, a jak těžké je to opravdu dělat a především skutečně cítit…
Většina lidí na světě trpí pocitem méněcennosti. Neustále se s někým porovnáváme, neustále se posuzujeme, máme malé sebevědomí a nikdy nejsme dost. Když už dosáhneme nějakého cíle, vytyčíme si nový a celý život se honíme za novými a novými cíli a hodnotami a nikdy se nespokojíme s tím, jací jsme tady a teď.
Nejhorším obdobím pro mě byla moje teenage léta a období do mých cca 25 let. To jsem zbožňovala a obdivovala všechny ostatní. Všichni byli lepší než já a zasloužili si mé uznání a lásku. Já ale ne. A nechápala jsem, jak by někdo mohl miloval mě. Vždy jsem se zamilovala do někoho, koho jsem opravdu obdivovala a chtěla být jako on. Je to přirozené, ale jak se říká – nejprve musíme začít mít rádi sami sebe, abychom mohli mít rádi ostatní. Proč? Protože pokud se mít rádi nebudeme, budeme závislí na lásce a uznání od ostatních a sami sebe nikdy neuvidíme, nikdy se nepoznáme a budeme se cítit prázdní a ztracení. Obzvlášť, když budeme sami.
Zlomovým okamžikem pro mě bylo, když jsem nastoupila na cestu sebe-pozorování. Nahlížela jsem na všechny ty negativní myšlenky o mě samotné v průběhu celého dne a cítila jsem se mizerně. Říkala jsem si: “Proč si to dělám? Proč miluju všechny ostatní a sebe nedokážu přijmout?” A začala jsem pátrat, kdy tyto myšlenky začaly. Uviděla jsem, jak jsem nějaké vzorce převzala od svých rodičů a nějaké ze školy. Uvědomila jsem si, že dnešní společnost absolutně neumí vychovávat děti. Chce je zformovat a utlouct do toho, aby byly “dobré” a “poslušné” a úplně zabíjí dětskou nevinnost a podstatu a to, že naše pocity mají hodnotu. Co se dítě ve svých nejcitlivějších dětech naučí je, že je potřeba neustále jen soupeřit s ostatními, aby se neustále zlepšovalo a mělo uznání, že je dobré. Co se naučí je, že si musí zasloužit lásku a že jeho pocity nemají žádnou roli – záleží přeci jen na pocitech ostatních – jeho rodičů, učitelů a ostatních lidí v jeho okolí. Nevíme, jak pracovat s našimi emocemi a přesně tak se chováme k těm nejemotivnějším bytostem, které existují – k našim dětem.
Proč o tom mluvím? Právě v tomto období totiž vznikly všechny tyto sebe-nenávistné taktiky a vzorce, které jsme převzali, a byli jsme pod jejich vlivem tak dlouho, že jsme je integrovali a staly se nevědomými. Nyní na sebe vyvíjíme úplně stejný tlak, který na nás kdysi vyvíjeli rodiče a škola. Nikdy nejsme dost. Musíme neustále něco dělat, abychom si zasloužili lásku a přijetí. Musíme odvést vždy naprosto perfektní práci a být tím nejlepším člověkem. Protože tam přeci všichni směřujeme…
Ráda bych, abyste se nyní na chvíli zastavili, nadechli se a ponořili svou pozornost dovnitř sebe. Zkuste si sami sebe nyní představit jako dítě. To nevinné dítě, které ve vás stále je. Je možné, že jste s ním ztratili kontakt (v takovém případě vás odkážu na svůj článek Jak být šťastný? Najděte lásku k sobě – milujte své vnitřní dítě), ale pokud to půjde, zkuste si tuto krátkou meditaci udělat nyní. Propojte se svým vnitřním dítětem. Jak se cítí? Co dělá? Co si myslí o všem tom nátlaku, které na něj děláte? O všech těch posouzeních a všech těch cílech, které máte vytyčené? Ať už to jsou cíle ve vašem životě nebo cíle o vás, o tom, jací byste chtěli být?
Pokud čtete tento článek, je možné, že vaše emoční já, vaše vnitřní dítě, má už dost toho nátlaku. Už nechce, abyste ho trestali, neustále ho poměřovali, porovnávali s ostatníma. Ono chce žít, dýchat, radovat se, dělat, co cítí. A přesně to byste měli začít dělat vy. Jste nyní už dospělí, nyní máte moc ve svých rukou vy. Nyní je čas, abyste se o své dítě začali starat vy a dali mu to, co mu kdysi nebylo dáno. Očistili ho od těch sebe-poškozujících a sebe-limitujících vzorců. Vaše emoční já nikdy nebude opravdu motivované něčeho dosáhnout a být “nějaké”, pokud na něj budete neustále vyvíjet nátlak a vlastně ho nikdy nebudete přijímat. Vždy udělá vše, co mu řekne, vždy se snaží co nejvíc ze všech sil – a stejně to pro vás nikdy není dost. JE ČAS S TÍM PŘESTAT. Pokud na sebe budete takto přísní, onemocníte. Váš život bude stát za nic. Bude jen jednou velkou honbou za iluzí, za nějakým ideálem v budoucnosti. Nikdy nebudete žít v přítomnosti, nikdy se neuvolníte, vždycky budete mít pocit, že musíte být jen lepší a lepší a lepší. Nic víc.
Když začnete dávat lásku svému dítěti, začněte o něj opravdu pečovat, dávat mu bezpodmínečnou lásku a pozornost, až bude zdravé a naplněné vaší láskou, odvděčí se vám tím, že začne kvést a ukazovat vám své dary, své talenty. Začne tvořit a bude motivované tvořit dál a žít, protože mu dovolíte dýchat a proudit v tom, v čem je dobré, v tom, co ho opravdu ze srdce baví, v tom, v čem vy sami jste nejvíc šťastní. A pokud se domníváte, že nemůžete dělat, co vás naplňuje a činí šťastnými, je to jen další vzorec, který je třeba změnit. Změnit nároky na vás. Vždycky to jde. Od toho tu jste – abyste dělali to, co vám přináší radost. Začněte poslouchat své srdce. Uvnitř sebe víte, že vám nic jiného nezbývá. 🙂
S láskou
Nuataa Sonáya ???
Hledáte více inspirace na téma sebelásky? Vyberte si ze článků níže:
Mnohé z nás hledají lásku, uznání, krásu… Přejeme si být milované, šťastné, krásné, štíhlé, bohaté… Ale háček je v tom, že to nemáme a cítíme, že to nikdy mít nemůžeme nebo takové nikdy nebudeme. Když tam “ještě nejsme”, cítíme slabost a bezmocnost, frustraci a smutek, nepřijímáme se teď a tady.
Klíčem k tomu, abychom už konečně dosáhly toho, po čem toužíme, je začít se mít konečně ráda a bezpodmínečně milovat a přijímat samu sebe. Hloupost? Naopak. Pouze skutečně šťastná a spokojená žena je opravdu krásná a svou krásu si buduje a udržuje celý život. Pokud já budu samu sebe přijímat a milovat abudu se cítit jako hodnotná bytost, která si zaslouží lásku, hojnost i krásné tělo, také se tak budu cítit a budu to mít. Mé štěstí i má motivace bude vycházet zevnitř mě, budu uvolněná, přirozená a šťastná.
Jestli vidím svůj ideál štěstí v budoucnu a má motivace vychází z toho, že něco v sobě nepřijímám nebo nějaké své části v sobě nesnáším (např. nepřijímám, že bych někdy mohla být nebo nyní jsem tlustá, chudá, bojím se, že bych byla sama, nechci se cítit opuštěná), tak žiji v odporu, v rezistenci, ve strachu, ve studu. Nikdy se neuvolním do toho, že i kdyby se něco takového opravdu stalo nebo se to děje, že to je v pořádku a má to svůj důvod. Naopak z toho chci rychle uniknout a taková hlavně nebýt! Nemohu se přeci smířit s tím, že taková jsem, jinak bych taková zůstala a byla bych absolutní nic! A kvůli tomu cítím, že nikdy nejsem dost a nikdy dost nebudu.
Mnoho žen hledá na internetu rady a zázračné návody, jak být krásná, jak často cvičit, jak manifestovat pravou lásku, jak zhubnout. Co však opravdu hledají je pocit být milovaná a uznávaná a jistotu, že to tak zůstane… Tyto potřeby však vycházejí z prostoru, ve kterém se nemáme rády, nepřijímáme se a porovnáváme se. Máme spousty starostí a strachů a nejsme si toho vědomé. Tyto strachy nás ovládají a my je považujeme za motivaci, abychom mohly být takové, jaké chceme být. Pokud však budeme činit rozhodnutí na základě strachu a budeme svůj život vést podle toho, jaké hlavně být nechceme, neustále se budeme točit v kruhu. Budeme se tlačit k tomu být produktivní, plnit cíle, být výkonné a úspěšné a nikdy nepřijmeme současnou realitu. Vždy se budeme vidět v budoucnosti. Neustále budeme cítit strach za našimi zády, i když budeme našemu cíli blízko nebo jej dosáhneme. Nikdy se tohoto strachu nezbavíme.
Nikdy nezapomenu na mého profesora psychologie, který na jednom příkladu ukazoval, jak vnější honba za štěstím a láskou člověka šťastného nikdy neudělá. A pokud ano, tak jen dočasně. Vyprávěl příběh úspěšného muže, který celý život pracoval na tom, aby byl úspěšný. Aby měl krásnou ženu, kterou miluje, zdravé a čilé děti, velký dům a skvělé auto, aktivní životní styl a zdravé a silné tělo… Zkrátka “všechno růžové” na základě hodnot rodiny a společnosti, ve které vyrostl a žil celý život. Když už to všechno měl, ocitl se v krizi. Stále čekal na to, že toto všechno ho učiní šťastným. Vždyť měl naplněné všechny své potřeby a splněné své cíle, nebo ne?
Bohužel, trvalý pocit štěstí nezáleží jen na tom, zda splníme vše, co jsme si vytyčili a budeme mít naplněné všechny potřeby (fyziologické potřeby, potřeby bezpečí a jistoty, sounáležitosti a lásky, uznání a poznání, potřeby seberealizace, apod.). Záleží na tom, jestli tyto potřeby plníme zevnitř sebe, jestli motivace a láska k naplnění těmto cílům a potřebám vychází z naší vlastní esence nás samotných a především záleží na tom, jestli sami sebe milujeme. Celý život se mohu honit za tím naplňovat své potřeby jinými osobami, partnery, prací, koníčky… Ale pokud se nebudu plně přijímat, láskyplně podporovat, nebudu se sebou na 100 % přítomná. Své slabé, zranitelné části sebe sama budu nesnášet a uvolním se jen v momentech, kdy něčeho dosáhnu. Budu v nekonečné honbě za úspěchem. Budu se vzhlížet jen v tom být silná, krásná, zdravá, úspěšná, bohatá a jen v takových případech na sebe budu pyšná. Bude mi však unikat smysl těch mých částí, které v sobě nepřijímám a které ve skutečnosti v sobě drží skutečný klíč k tomu, jak být opravdu šťastná, silná, úspěšná, štíhlá, bohatá…
Jak začít cestu za úspěchem a za tím, co chci mít, jaká chci být? Nejprve ponořím veškerou energii do sebe, do toho, abych se já sama začala opravdu přijímat, abych si věřila a neměla nízké sebevědomí, měla samu sebe ráda. Nemusím se bát, že když se budu milovat, ustrnu a bude ze mě flink. Pokud vyléčím své emoční já, stále budu motivovaná k tomu na sobě pracovat a dělat na svých cílech, ale mé pocity se změní. Už nebudu ve strachu, už nebudu žít ve starostech a budoucnosti. Budu žít v opravdové, vášnivé motivaci a ve štěstí v každém momentu, ať už budu dělat cokoli.
Tajemství sebelásky tkví v našem emočním já, v našem vnitřním dítěti. Jde o terapeutický proces, kterému musím věnovat svou energii, čas a odhodlání, pokud chci být opravdu šťastná, zdravá a vědomá si sebe samotné a toho, co já opravdu chci, cítím a potřebuji. Většina z nás nevyrostla ve zdravém emočním prostředí. Nevědomá výchova dětí na základě odměny a trestu má za následek to, že se lidé potom v sobě nesnáší, kritizují se, nepřijímají se a nevědí, jaké to je mít se skutečně ráda a cítit svou sebe-hodnotu. Pokud čteš tyto řádky, věřím že v nich cítíš pravdu a že víš, že je čas na to to změnit a začít se mít konečně ráda.
Pokud hledáš sebelásku a ráda by ses začala konečně bezpodmínečně přijímat, můžeš:
Přijít na můj Webinář sebelásky, který zdarma pravidelně pořádám online. Na webináři se dozvíš jak pracovat se svými emocemi a přijímat samu sebe. Také Tě povedu hlubokou meditací, ve kterém se potkáš se svým emočním já (se svým vnitřním dítětem) a poléčíš jej svou láskou a pozorností.
Podívat se na můj online kurz sebelásky, který se skládá z 11 praktických lekcí, ve kterých Ti předám všechny potřebné informace k tomu, aby ses začala mít konečně ráda a přijímala se. Také Tě jemně povedu meditacemi, které do hloubky léčí emoce a které pak můžeš sama praktikovat ve svém životě a budovat tak své trvalé štěstí i lásku sama k sobě.
Přečíst si základní učebnici sebelásky Stíny před úsvitem od Teal Swan. Zachránila mi život a zachránila život i mnoha mým klientům. Je to naprosto klíčová kniha, která je stručná, jasná, výstižná a obsahuje velmi praktický návod na sebelásku. Věřím, že každý by si ji měl přečíst. 🙂
Hodně štěstí, síly a odhodlání v tom, začít se mít konečně ráda taková, jaká jsi! 🙂
Budu se těšit na naše případné propojení!❤️
S láskou
Nuataa Sonáya ???
Máš dotaz, otázku, chceš se registrovat, objednat? Zeptej se mě na cokoli co Tě zajímá. ?
Hledáte radu, pomoc, chcete se s něčím svěřit? Napište mi svůj příběh a já vám ráda poradím. 🙂 Stačí mi napsat a detailněji popsat, jaký problém řešíte a já se vám obratem ozvu.
Jak to, že pomoc nabízím zdarma? Protože tím, že mi sepíšete svůj příběh, si se sebou sednete, zastavíte se, podíváte se do sebe a svým vědomím budete léčit svou duši. Jsem bytost, která ráda pomáhá lidem. Sama jsem ve svém životě řešila těžké situace a zdravotní problémy, pomáhala jsem druhým, když mě potřebovali… A vím, jaké to je, když mi někdo v takové situaci nabídl svou pomoc. Najednou v tom člověk není sám. Najednou je v naší realitě někdo, kdo je nás ochotný cítit, naslouchat nám a věnovat nám pozornost.
V mém životě nastala zásadní změna, když jsem zjistila, že sice můžu hledat pomoc vně, ale nejlépe si pomohu já sama. Ztrácela jsem se v tom, nevěděla jsem, co mám dělat, kudy jít… Naštěstí jsem měla kolem sebe skvělé bytosti a můj osud mi přál uzdravení, takže jsem se vydala správnou cestou. Začala jsem vést vědomý život, meditovat, vzdělávat se v psychologii a filosofii a začala jsem nacházet pravdu uvnitř sebe.
Psycholog online – terapie s Nuataa
Jsem člověk s otevřenou myslí a kladu ty správné otázky. Nebudu vám nabízet pragmatické rady ani dogmatické teorie. Především se vás budu ptát tak, abyste odpověď našli vždy sami v sobě. Ve svém životě mi nejvíce pomohla hluboká sebereflexe, introspekce a meditace zaměřené na dětství (uzdravení vnitřního dítěte). Naše problémy jsou často odrazem hlubokých dětských zranění. Je dobré vyřešit jejich skutečnou příčinu nikoli pouze jejich následky.
Pokud si přejete se o mně dozvědět více, přečtěte si něco o mně , o mých terapiích nebo se podívejte na mé recenze.
Podmínky pro online terapii zdarma
Ukažte mi, že to myslíte skutečně vážně – svůj příběh sepište do detailu (alespoň 300 slov). Dokážete mi tím, že o pomoc doopravdy stojíte. Svůj příběh mi zašlete prostřednictvím níže uvedeného kontaktního formuláře. Pokud se potřebujete svěřit více a poradit ve větším rozsahu, obraťte se na mě pomocí psychologické pomoci online.
S láskou
Vaše Nuataa Sonáya
PS: Mé služby v žádném případě nenahrazují lékařskou či odbornu péči nebo vyšetření.
Hledáte odpověď na nějakou otázku a nevíte si rady? Zapojte se do soutěže o 30 min. výklad karet s Nuataa Sonáya. 🙂
Ke svému výkladu používám šamanské karty a výklad provádím terapeutickým způsobem. Je to skvělý nástroj pro sebepoznání a nasměrování na vaší cestě. Výklad dělám online a po telefonu. Po výkladu se budete cítit lehčí, namotivovaní a připravení posunout se dál.
Kartářka zdarma – Soutěžte s Nuataa Sonáya
Pro zapojení do soutěže stačí zodpovědět následující otázku:
→Proč si myslím, že karty fungují?
Můžete popsat, proč přesně kartám věříte, zda vám někdy pomohli, apod. 🙂
Své odpovědi mi posílejte přes kontaktní formulář, ve kterém také nezapomeňte uvést telefonní kontakt, abych se s vámi mohla spojit. 🙂
ESOTERIKA A PRAVDA aneb jak přistupovat k informacím, které přicházejí z vnějšku a vyjadřují se o mně, o mém životě a mém prožívání? Mám dané informace (vč. karet) brát vážně, tak, že reflektují skutečnou pravdu, nebo ne? Můj názor je takový, že by nám nikdy nikdo neměl mluvit do našeho života v tom smyslu, že naše vnitřní pravda nám vždy jasně řekne, jak se cítíme, co si myslíme a jak na tom jsme. Názory z vnějšku nám vždy mohou posloužit jako inspirace a impuls k tomu, abychom se znovu podívali do svého nitra a zkontrolovali, jak se vůči dané situaci stavíme, co a jak cítíme. Měli bychom však věřit především naší vnitřní pravdě, tomu, co nám naše pocity říkají, nikoli tomu, co nám kdo řekne, ukáže, apod. V duchovním světě (a vlastně ve světě obecně) existuje velký risk toho, že pokud k někomu či k něčemu vzhlédneme jako k autoritě, budeme validovat více pravdu někoho / něčeho jiného, než svou vlastní pravdu. Vždy si z toho vezměme pouze to, co nám opravdu slouží, co nám pomůže, co nás inspiruje.
Nikdy bychom neměli zanevřít na to, co nám naše vlastní nitro říká. Validujete své emoce? Dáváte jim hodnotu? I těm negativním? Jak s nimi pracujete? Pokud své emoce uznáváte a skutečně přijímáte (většina z nás to neumí), slouží vám k tomu, abyste nahlédli svou vnitřní pravdu – to, co je pro vás pravdivé a co ne, co se vám líbí a co ne, co chcete tvořit a co ne. Čím více budeme napojení na své nitro a svou vnitřní pravdu, tím méně budeme záviset na tom, co nám ohledně dané situace řeknou ostatní. Neříkám, že by nám nemělo záležet na tom, co nám ostatní říkají, protože nám může spousta věcí unikat. Pouze říkám, abychom zůstali ukotvení v sobě, nohama na zemi, a nevkládali veškerou důvěru v pravdivost vně. Čím více léčení uděláme, tím napojenější budeme na svou vnitřní pravdu. Postupným uzdravováním našich strachů, zvědomováním nevědomého a prosvětlováním temného budeme více a více propojení s naší pravdou. Je to však proces – celoživotní. Naše vnitřní pravda se neustále vyvíjí, každý den se učíme, každý den se uzdravujeme a jsme čím dál tím vědomější a moudřejší. Proto bychom měli s pravdou jako takovou vždy zacházet pokorně.
Naše vnitřní pravda a její odraz vně
Zpozorovala jsem, že čím větší hodnotu dávám své vnitřní pravdě, tím jasnější odraz přitahuji i ve svém okolí. Skvělým příkladem jsou právě karty. Než jsem jim začala věřit, ušla jsem velký kousek cesty. Jsem člověk se zdravým rozumem, alespoň se za něho považuji. Ráda věci rozebírám, analyzuji a svou mysl používám k tomu, abych chápala a léčila své emoce a učila se od nich. Prostě chci žít šťastný život, umět si život užívat v radosti a zároveň být uzemněná a chápat, co se ve mě děje a proč. Když jsem se seznámila se zákonem přitažlivosti a uvědomila si, že to, co jsem a vyzařuji, to také přitahuji (ale týká se to naší vědomé i nevědomé části vč. všech nevědomých vzorců a přesvědčení), tím více pravdy jsem v kartách shledávala. Vždy však sloužily jako “reality check”, kontrolka k tomu, abych se podívala do sebe a řekla si, zda mi ta karta opravdu něco dává a ukazuje nebo ne.
Ohledně výkladu karet a kartářek jsem si mysela, že každý výklad lze vždy pozměnit tak, aby každému padl do noty, že je to stejně jenom o psychologii. A ano, mnohé kartářky jsou falešné a měli byste si dávat pozor, komu opravdu věříte! Začala jsem však věřit principu, na kterém katy fungují, když jsem začala studovat práci doktora Stanislava Grofa, zakladatele transpersonální psychologie, a Carla Gustava Junga, známého analytického psychologa. Oba hovoří o tom, že všichni jsme propojeni jakýmsi kolektivním nevědomím, které nám je všem společné. Toto kolektivní nevědomí je jakousi paměťovou bankou, ve které je vše obsažené.
Všechno je energie. My jsme energie, vše kolem nás je energie, i symboly jsou energie. Symboly reprezentují archetypy, vzory a principy, které jsou všem kulturám společné. Ať už mluvíme o archetypu života jako takového, archetypu mateřství, otcovství, archetypu milence, bojovníka nebo čarodějky… Všichni víme, o čem je řeč. A právě tyto archetypy jsou obsažené také v symbolech, které jsou zobrazené na kartách. Tím, že já, jakožto duše, která má energetické tělo, se tážu karet, které tuto energii symbolů vyzařují, cítím, jak mě energie podle vznesené otázky vede k odpovědi, která má být zodpovězena. Čím více jsem se začala zajímat o spiritualitu a žít vědomě, tím více jsem začala cítit energie v sobě a kolem sebe a rovněž i energii karet. Před každým výkladem si požádám o Vyšší pomoc a když nad kartami kroužím, cítím energii každé karty. Podle vznešené otázky mě pak má ruka k některým kartám přímo vede, od jiných mě naopak odtahuje. V tu chvíli na sobě samotné pociťuji opravdový důkaz, že výklad karet funguje, pokud je správně interpretován. Já sama si výklad karet dělám téměř každý den a někdy mě z toho až mrazí, jak výklad vždy odpovídá.
Karty mají dlouhou tradici a skýtají obrovskou moudrost. Je třeba k nim přistupovat s respektem a úctou. V propojení s nimi a s Vesmírem je možné se dobrat velkého poznání. Zobrazí nám vždy jen to, co jsme v tu chvíli připraveni vidět a co nám může pomoci. I kdyby se naprosto racionální člověk rozhodl se karet zeptat nebo si “prostě jen” nějakou vytáhnout, tak to, co mu karta ukáže, může rázem změnit jeho život nebo alespoň zasít nějaké semínko. Ať už by to bylo jakkoli, karty nám vždy nabízí skvělou inspiraci k vlastní sebereflexi a introspekci. Čím více otevřenou mysl budeme mít, tím většího poznání se můžeme dobrat.
Buďte nohama na zemi
Věřím, že je v dnešní době bohužel dost lidí, kteří se nazývají kartářkami a ve skutečnosti si jen hrají s psychologií jednoduše zmanipulovatelných bytostí… Měli byste proto vždy dát na doporučení a svou intuici. Nicméně ať už se karet ptáme sami za sebe nebo nám odpověď zprostředkovává někdo jiný, vždy bychom měli být pevně nohama na zemi a odpověď nebrat jako absolutní pravdu. Proč? Protože každá pravda, která je vnímána, interpretována a vyjádřena, je vždy nějakým způsobem subjektivní. Někdy méně, někdy více, ale vlastního sebepoznání se člověk může vždy stejně dobrat jen sám. Každý by se měl řídit svým vlastním citem, hlasem v nitru, který nám jasně říká “ano” nebo “ne”. My sami jsme vždy tvůrci své vlastní reality. Ostatní nás mohou jen inspirovat a dát nám určitý impuls, který nás probudí, ale otevřít oči už musíme sami.
Karty mohou být opravdu velmi mocný prostředek k tomu dobrat se odpovědi na naše otázky. Karty samy o sobě jsou bytostmi, které jsou vždy otevřené nám pomoci za každé situace. Ostatně samotné sezení s dobrou kartářkou může být daleko efektivnější terapií než sezení u předraženého psychologa, který je omezený vědeckým paradigmatem. Každému vyhovuje jiný druh karet, ale mě osobně oslovily karty šamanské – Šamanské orákulum a kosmické karty od Teal Swan. Jsou to ty nejsilnější karty, na které jsem kdy narazila. I text ke každé kartě je skutečně velmi trefný. 🙂
A jaké karty používáte vy? Chodíte k nějaké kartářce? Pokud vás článek zaujal a uvažujete nad tím zkusit výklad se mnou, přečtěte si více o tom, jak k výkladu přistupuji já:
Nuda je otupělost, prázdnota, ztráta radosti a motivace.
Pořád doma, pořád na facebooku či kdekoli jinde a pronásleduje vás pocit nudy? Zkuste se na chvíli úplně odpojit od online světa a podívat se do své duše, do svého nitra, na to, co vám říká vaše srdce.
Snad každý z nás už zažil pocit nudy, prázdnoty, pocit, kdy nevíme coby. Dnešní svět je plný vnějších podnětů, distrakcí, jsme odtahováni od sebe k tomu se neustále něčím zaobírat a dávat energii vně. Tím se ale odtahujeme od sebe, od našeho citu, od toho, co chce naše duše. Pokud si kladete otázku “Co dělat, když se nudím?” tak dost možná nevíte, co už víc udělat pro to, abyste se cítili naplnění, abyste byli šťastní. Odpověď na to ale znáte jen vy sami, zná ji vaše srdce.
V tuto chvíli je dobré poslechnout váš cit, váš vnitřní hlas, který volá. Dost možná to vypadá, jako že nevolá, jako že “tam nic není”, ale je to jen zdání. Naše duše k nám promlouvá neustále, byť její hlas může být utišený, protože jsme se od něj odpojili, protože jsme sami sobě dlouho nenaslouchali. Zkuste zavřít oči, soustředit se na svůj dech, na své tělo. Zkuste se zastavit, nadechnout se, položit ruku na srdce a cítit, jak bije. Cítit život v něm…
Pod svou rukou cítíte své srdce, cítíte své teplo, soustředíte se jen na něj. Vyjádřete svému srdci uznání a lásku, poděkujte mu, že tam pro vás stále je, že pro vás stále bije. Jak reaguje? Co vám říká?
Pokud jste se od sebe oddálili, napojení na vaše srdce, sídlo vaší duše, může být těžší. To ale ničemu nevadí, je to učení – jako všechno. Je to součást procesu našeho vývoje, našeho léčení, uvědomění si něčeho, co je zapotřebí cítit a znát, abychom si uvědomili náš další krok, který potřebujeme udělat. Dejte si čas, netlačte a sebe, neposuzujte se. Buďte k sobě jemní a přívětiví – jako byste mluvili ke svému nejlepšímu kamarádovi, kamarádce, ke svému milovanému, ke svému blízkému, kterému chcete pomoci… Naciťte se na sebe, naciťte se na svůj cit. Co cítíte? Jak vám je?
Pokud zaháníte pocit nudy a prázdnoty něčím vnějším, dříve či později bude vaše duše volat. Způsoby volání jsou různé. Pokud se dlouho neposloucháme, může se volání naší duše manifestovat v nemoc. To samozřejmě nikdo nechce… Ať už má vaše volání jakoukoli podobu, je dobře, že se nyní ptáte sami sebe, co dělat. Znamená to, že jste si uvědomili, že byste se nyní chtěli cítit jinak, že vám to nestačí, že je čas na změnu…
Klíčem ale není popírat přítomnost. Klíčem je uznat, že to, jak se nyní cítíte, má svou hodnotu, má svůj význam. Z nějakého důvodu jste se octli v této situaci – a to je naprosto v pořádku. Všechno, co jste prožili až do teď, dává naprostý smysl vzhledem k vašemu příběhu. Kdybyste se mohli vrátit zpátky do minulosti, udělali byste něco jinak? Možná si namlouváte, že ano. Ale toto namlouvání je postavené na tom, že už máte informace, které jste před tím neměli. Vaše perspektiva byla obohacena, rozšířena. Takže kdybyste se znovu octli v té samé situaci s těmi stejnými informacemi, věřím tomu, že byste se cítili stejně a jednali stejně. Proto dává smysl, že se nyní cítíte, jak se cítíte.
Přijměme proto to, co se nyní děje. Má to svůj smysl, má to svůj význam. Jak známá spirituální učitelka Teal Swan řekla “You have to lose yourself to find yourself.” neboli “Musíte se ztratit pro to, abyste se mohli nalézt.” A přesně tak to vidím a cítím. První krok je přijetí reality a její uznání, že to, co se děje, je v pořádku. Až poté, co prožijeme, co jsme prožít měli, se můžeme posunout dál a naši perspektivu, naši realitu rozšířit.
Nuže dobrá, ale co teď? Prostě se ponořte do sebe. Možná je to abstraktní a neuchopitelné, protože jsme k tomu nebyli vedeni. Byli jsme vedeni jen k tomu se zabezpečit a tak dále. Nyní je však čas na to objevit, co v nás dřímá. Náš cit, naše duše totiž moc dobře ví, co dělat. Stačí se “jen” očistit od nánosů, přesvědčení a názorů, které nejsou naše a náš vývoj limitují. Existuje mnoho způsobů, jak se očistit od myšlenek, které nejsou naše. Já bych vám však v tuto chvíli doporučila se ponořit do ticha – do ticha své duše, kdy naše srdce promlouvá. Napojit se na své Vyšší Já, kde existuje jen přítomnost bez jakýchkoli myšlenek.
Jak toho dosáhnout? Meditace všímavosti nebo mindfulness meditace je skvělým nástrojem k tomu soustředit se na ticho v nás. Dost možná jste už o této meditaci slyšeli. Doporučuji vám se podívat na video Teal Swan, která Mindfulness meditaci vysvětluje velmi jasně. Je však v angličtině, takže se připravte na procvičování. 🙂 Pro ty z vás, kteří se na video podívat nechtějí nebo zrovna neoplývají skvělou úrovní angličtiny vám mohu shrnout její vysvětlení, které se mi zdá prostě geniální. Podstatou mindfulness meditace je stát se vědomým pozorovatelem – nejprve vnějšího světa (soustředím se na vnější podněty, zvuky, vjemy na svém těle, atd.) a pak světa vnitřního, kdy pozorujeme naše myšlenky. Snažíme se jich nechytat, nepokračovat v myšlenkovém řetězci. Pouze pozorujeme, co se v naší hlavě odehrává a pak tomu dáme “nálepku” – například – tato myšlenka je “negativní” nebo “pozitivní”. Myšlenky můžeme dávat do svých vlastních rubrik, ale nijak je neposuzujeme, že jsou špatné nebo dobré…
Při mindfulness meditaci se soustředíme na mezery mezi myšlenkami, na ono “ticho”. Mindfulness meditace je těžká v tom, že na to nejsme zvyklí. Úkol mysli je neustále se něčím zaobírat, nad něčím přemýšlet, něco tvořit. To je naprosto v pořádku, proto byla stvořena. Nicméně nemusíme být jejím otrokem, můžeme ji vycvičit k tomu, aby nám sloužila. Můžeme ji vycvičit tak, aby nás neovládala, ale aby sloužila účelu, který ji dáme – což může být soustředění se na nějaké určité téma, které chceme vyřešit apod. Cílem mindfulness meditace je však se od mysli oddálit, trochu se od ní oprostit tím, že ji pozorujeme, a tím uvidíme, jaké myšlenky se v naší hlavě odehrávají. Zatímco “nálepkujeme” naše myšlenky, soustředíme se na ticho mezi nimi. V tu chvíli cítíme naši duši, náš cit, který není nijak ohraničený. Ze začátku se nedoporučuje tuto meditaci praktikovat déle než 10 minut. Mohlo by to být pro nás náročné a zbytečně frustrující, protože pro člověka, co ji nikdy nedělal, je to velký nezvyk. Pokud se vám ale meditace zalíbí a naleznete v ní význam, můžete postupně čas prodlužovat. Mindfulness meditace je velmi mocná – Buddha v ní našel onu sílu a schopnost odosobnit se od událostí našeho života a vidět to, že nejsem “jen” ego a mysl, ale že jsme něco víc – protože jsme schopni tyto myšlenky pozorovat. Tím jsme pak schopni vnímat náš život ne jen jako jedno velké drama, ale postupně kultivujeme soucit, lásku, pochopení a toleranci vůči ostatním.
Existuje zajisté mnoho dalších způsobů, jak se nacítit na své srdce, na svou duši. Každému vyhovuje něco jiného, nicméně hlavní je schopnost odlišovat strachy a iluze (které jsou často jen v naší mysli) od našeho citu, od našeho vnitřního hlasu. Nás vnitřní hlas promlouvá neustále, stačí se pozorovat a snažit se ho identifikovat. Nemusíte nutně praktikovat zrovna meditaci mindfulness na to, abyste ho poznali. Náš vnitřní hlas k nám promlouvá skrze pocit. Častokrát je to ta první odpověď, která k nám přichází poté, co se sami sebe zeptáme na jakoukoli otázku. Nicméně obecně je doporučeníhodné svou mysl trénovat, abychom dokázali rozeznat, zda promlouvá náš strach nebo právě naše duše, která je v podstatě láskou, vírou a napojením. 🙂
Pokud si nevíte rady, jak se vyznat mezi tím, co skutečně cítíte, co chcete, můžete také praktikovat metodu sebelásky od Teal Swan, která je velmi jednoduchá. Zeptejte se sami sebe – v jakékoli situaci: “Co by v tuto chvíli udělal člověk, který se má rád?“. Odpověď na tuto otázku přijde intuitivně a je právě oním napojujícím mostem na naši duši. Mnoho z nás se totiž v sobě nemá rádo. Jsme odpojeni od svého citu a trpíme nedostatečnou sebeláskou. Tato otázka a odpověď na ni v jakémkoli okamžiku mohou náš život transformovat do něčeho naprosto nádherného, protože v tu chvíli promlouvá vaše duše – skutečně. 🙂
Mnoho z nás také cítí svůj cit, svou duši, přímo skrze své tělo, skrze vjemy v něm. Naše tělo je chrámem naší duše, je nástrojem, skrze který naše duše promlouvá, dává nám signály. Proto pokud chcete cítit svou duši, zkuste nejprve cítit své tělo. Začněte pozorovat emoce, které se v něm odehrávají. Pozorujte vjemy ve svém těle, staňte se citlivější bytostí. Můžete své tělo rozproudit v dynamické meditaci, při sportu, můžete se na své tělo nacítit skrze masáž. Způsobů je mnoho…
Jestli hledáte i tak nadále pomoc a nevíte, jak se napojit na svůj vnitřní hlas, mohu vám doporučit své terapie, které na to jsou zaměřené. Kombinuji různé terapie právě se záměrem návratu k sobě. Abyste byli schopní najít pravdu v sobě, napojit se na svůj cit, na svou duši, na své srdce. Můžete se podívat také na mé recenze. Věřím tomu, že vám mám co nabídnout a bude mi ctí vás potkat a inspirovat vás na vaší cestě léčení. 🙂
Mám dané informace (vč. karet) brát vážně, tak, že reflektují skutečnou pravdu, nebo ne? Můj názor je takový, že by nám nikdy nikdo neměl mluvit do našeho života v tom smyslu, že naše vnitřní pravda nám vždy jasně řekne, jak se cítíme, co si myslíme a jak na tom jsme. Názory z vnějšku nám vždy mohou posloužit jako inspirace a impuls k tomu, abychom se znovu podívali do svého nitra a zkontrolovali, jak se vůči dané situaci stavíme, co a jak cítíme. Měli bychom však věřit především naší vnitřní pravdě, tomu, co nám naše pocity říkají, nikoli tomu, co nám kdo řekne, ukáže, apod. V duchovním světě (a vlastně ve světě obecně) existuje velký risk toho, že pokud k někomu či k něčemu vzhlédneme jako k autoritě, budeme validovat více pravdu někoho / něčeho jiného, než svou vlastní pravdu. 
Vždy si z toho vezměme pouze to, co nám opravdu slouží, co nám pomůže, co nás inspiruje. 
