Blog

Mně dal krizi a absolutní transformaci…

2021: Vycestování do Jižní Ameriky – mé základní pilíře jako domov, láska nebo práce se úplně zbořily.
DOMOV: Doma jsem si sice vytvořila svůj terapeutický prostor a byla jsem připravená na to začít dělat terapie doma. Nade mě se však nastěhovala neurotická Romka, která mi každý večer bouchala na dveře a posílala mě agresivně DO HÁJE*, protože slyšela i to, když jsem otevřela dveře od pokoje, když jsem si sušila vlasy nebo když jsem s někým volala po telefonu. Nebylo mojí vinou, že pracovala někde v supermarketu či kde a musela vstávat každý den ve 4 ráno. Nicméně mé bydlení se tím značně zkomplikovalo. Když to vyvrcholilo tím, že si dovolila zavolat majitelce bytu, která však po vysvětlení situace byla na mé straně (2 roky jsem s bydlením problémy neměla, jsem klidný člověk), byl to pro mě jeden ze signálů, že takhle to už dál nejde a že toto již není místo pro mě.
PRÁCE: Ačkoli jsem měla práci snů a ty nejlepší šéfy na světě (pracovala jsem jako terapeutická masérka v salonu Shaaze masáže), musela jsem spolupráci ukončit, protože po téměř 2 leté spolupráci se něco stalo, změnilo – začala jsem nasávat těžkou energii od klientů do mých rukou, nemohla spát ani dál pracovat. Všechny mé osvědčené očistné metody přestaly fungovat a mé ruce mě bolely tak, že jsem musela práci ukončit. Hledala jsem odpověď v posvátných medicínách, solných koupelích, očistném tabáku i meditacích, ale nic mi nezabíralo, bohužel.
LÁSKA: Byla jsem po uši zamilovaná do člověka, který mě nemiloval a náš vztah považoval za „kamarádství s výhodami“. Tento vztah trval přerušovaně 2 roky. Byl natolik toxický a byla jsem v něm natolik emocionálně zanedbaná, že jsem věděla, že už mi nezbývá nic jiného – ani domov, ani práce, ani láska – jen nesplněný sen o Latinské Americe. Vycestovala jsem tedy na svou životní cestu, vše zanechala a jela vstříc dobrodružství. Vycestovala jsem během pandemie, kdy většina zemí byla zavřená, ale Ekvádor ne… Na začátku své cesty jsem čelila šokujícím výzvám jako machismus, sexismus, rasismus, úplně jiné myšlení, úplně jiné žití. Asi jako každý Evropan jsem tam jela s nasazenými růžovými brýlemi a myslela si, že Jižní Amerika je kontinent, kde všichni pijí Ayahuascu a žijí vědomý život v harmonii v přírodou. Realita je však jiná, přátelé. Ačkoli můžete najít šamany, žijí v ústranní. Ačkoli mnoho lidí stále žije na venkově a obdělává svoje políčka, většinu lidí zajímají peníze a obživa, samozřejmě, nikoli spirituální seberozvoj… Tradice se sice jen tak nezapomínají, ale co se týče nějakého vědomého napojení na přírodu a šamanismus, na většině místech jsem byla já ta divná, co se zajímala o něco spirituálního a hlubšího. U nás je spiritualita čím dál tím populárnější a lidé se o ni zajímají, vyhledávají ji. Zde se zapomíná. Pouze cizinci, kteří přijedou do Jižní Ameriky v hledáčku léčení a spirituality, zapříčiňují, že se šamanismus nezapomíná a obnovuje… Začala jsem dobrovolničit. Nejprve v Salcedu, vypomáhala jsem jednomu terapeutovi s Temazcalem, a poté v Otavalu, učila jsem malé děti AJ v komunitě Punyaro. Navázala spolupráci se šamany, čelila jsem samotě a počátku své emocionální krize. Seznámila jsem se s medicínou San Pedro (Wachuma), byla asi na 10 ceremoniích, ale to hlavní poselství, které mi předala, bylo, že mě medicína akorát tak zcitlivěla, abych cítila svoje strachy a temnotu, a pak mi řekla: už znáš metody sebe-léčení. Víš, jak se léčit, víš jak na to, aplikuj je, využij je, víc ti nepomůžu… Během dobrovolničení v Punyaru jsem potkala jednu krásnou, světelnou bytůstku: mé štěňátko Lilu. Sice jsem věděla, že budu cestovat a cestování bude o to komplikovanější, ale mé srdce se s ní spojilo na první dobrou a já našla skvělou kamarádku a učitelku na mé cestě… Spolupráce s komunitou Punyaro byla obohacující a krásná, včetně spolupráce se šamany, ale mé penízky na účtě mi postupně mizely a já si musela začít hledat práci na částečný úvazek online, abych mohla jako digitální nomád cestovat dál (na návrat jsem ještě nebyla připravená, 8 měsíců jsem se zasekla v Otavalu a cítila, že to je stále absolutní počátek mé cesty). V mezičase jsem sebrala svou kytaru a svou odvahu a splnila si jeden ze svých snů: začala jsem hrát po restauracích v Otavalu. Sdílela jsem s ostatními své spirituální a medicínské písně a vydělávala si na denní chleba svým zpěvem a hraním. To byla velmi zajímavá a obohacující zkušenost, ale na mé cestování mi tyto penízky stále nestačily. Každým dnem se krátily a já věděla, že nyní pro mě přichází obrovská výzva víry: už jsem neměla dostatek peněz na to přijet do ČR s Lilou (cestovat přes oceán se psem je příšerně drahé), měla jsem jen peníze na to se vrátit já. Já se ale nevzdala, hledala jsem práci dál, věřila jsem, že toto ještě nemůže být konec. Začala jsem čistit své existenciální strachy a vkládat víru, že brzy se situace vyřeší.

2022: Po pár měsících pátrání jsem si konečně našla práci v digitálním marketingu (již dříve jsem pár lety v marketingu pracovala, ještě před masážemi a terapiemi). Oprášila jsem si své znalosti a začala cestovat se šamanem Rasu. Změnili jsme místo z And na pobřeží a já si začala užívat krásné moře, pláž a slunce. Mé pocity osamělosti a krize se tím však nevyřešily. Čím dál tím víc jsem se ponořovala do své temnoty, úzkostí a depresí. Všichni lidé z ČR si říkali, jaké mám štěstí, že si takhle můžu cestovat po světě, neviděli však odvrácenou stranu měsíce, to, že jsem opustila svůj domov, své přátelé, svou komunitu, kulturu, zemi… Čelila jsem žití v úplně jiném světě, tak cizím, tak jiném. Neměla jsem žádné kamarády, ani nevěděla, jak je hledat, protože jsem byla v takovejch depkách, že jsem nebyla schopná vyrazit z domu v pozitivní energii. Jediné, co mi pomáhalo, byl doprovod Lily, Rasa a moře. Postupně jsme cestovali po pobřeží. Během cesty zemřel můj dědeček, když umíral, nastala transformační situace v mé rodině: neměla jsem peníze na to přijet do ČR a pak se vrátit na svou cestu. Měla jsem peníze jen na 1 cestu a to bez Lily (proces zajištění letenky pro pejska, papíry a další věci, trvá min 4 měsíce), musela bych ji v Jižní Americe nechat. Když děda umíral, byla jsem k dispozici, k pomoci, ale nemohla jsem přijet… Bylo to smutné, byla to další výzva, ale já ve svém srdci věděla, že se prostě vrátit nemohu. Znamenal by to konec mé cesty, a ten jsem ještě necítila… Moje máma, dcera dědy, to chápala, můj otec byl však v opozici, tak jako vždy. S Rasem jsme přešli do Peru. Rasu se často musel vracet do Otavala kvůli žádostem o ceremonie, apod. A tak se stalo, že jsem zůstala 5 měsíců v městečku Moyobamba v džungli. Stále jsem měla práci v digitálním marketingu, ale poté, co se mi změnil šéf (nadřízená), která byla jasnou konstelací mé sestry, jsem musela spolupráci ukončit. Vždy, když přijde do mé reality nějaká výzva, neutíkám od ní, snažím se jí řešit prakticky i vnitřně, ale určitě jste už i vy někdy ve svém životě zažili, že přišel moment, kdy jste si řekli: DOST, takhle to už stačí. A přesně do tohoto stádia jsem dozrála i já. Nejen, že mě přestalo bavit dohadovat se svou nadřízenou, ale stejně tak jsem už nechtěla prodávat svůj čas a energii jinému projektu. Chtěla jsem konečně investovat veškerou energii do toho svého. Před Vánoci jsem se také konečně začala emocionálně otevírat životu v Peru (do té doby jsem procházela hustou emocionální transformací a zanechávala svůj starý život v minulosti). Začala jsem vyrábět umění – šperky a vídat se s umělci a cestovateli. Začala si dělat nové přátele, poznala Lisu z Německa, která 7 let žije v Moyobamba se svým manželem z Peru a se svými syny. Lisa je učitelka jazyků a umělkyně vyrábějící šperky a její muž Kerry je Peruánec, který se věnuje cirkusu a prodeji šperků. Oba mě velmi vřele přijali a strávila jsem s nimi Vánoce. Cítila jsem se konečně objatá a milovaná (a nikoli tak sama a opuštěná jako dřív). Začala jsem pociťovat, že se konečně otevírám světlu. O to víc jsem jsem se konečně začala začala věnovat svému terapeutickému projektu a začala do něj investovat daleko víc času, víry, energie, naděje… A lásky ❤

2023: Rok 2023 pro mě byl absolutně transformační. Sice jsem se stále babrala ve svý temnotě a čelila svým strachům, ale energie se konečně začala více hýbat. Zanechala jsem cestování s Rasem a měla 2 hrůzostrašný vztahy s Peruánci, u kterých jsem si řekla: UŽ NIKDY VÍC 😃 A byla odhodlaná cestovat dál sama, v oddanosti, sebelásce a víře, že vše je, jak má být. Vzhledem k emocionální krizi, kterou jsem prožívala, jsem nebyla schopná cestovat bez doprovodu. Když jsem se ale začala uzdravovat, léčit a otevírat se světlu, zjistila jsem, že jsem připravená. Připravená konečně začít se svou cestou. Zní to zvláště, že? Po téměř 2 letech říct, že jsem se až teď začala otevírat skutečnému, radostnému cestování. Je to přesně tak, přátelé. Něco jiného je totiž cesta na pár měsíců, kdy více, že to všechno je jedno velké dobrodružství a máte kam se vrátit. A něco jiného je cesta, která nevíte vůbec, kdy skončí, ani nevíte, zda se vrátíte. V tu chvíli se musíte úplně oprostit od svých kulturních i jiných vzorců a plně se otevřít tomu, že jste neustálý cestovatel, nomád, který se na pár chvil zakoření, najde přátele, pozná a pak jede dál. Je to velmi nestabilní život, který není jen tak pro někoho. Musíte sami v sobě najít stabilitu a víru, protože to nikdo jiný za vás neudělá. Když jsem ukončila svůj druhý vztah s jedním Peruáncem, umělcem, řekla jsem si, že chci být sama. Konečně jsem připravená cestovat jen sama za sebe a bez doprovodu (tak jako na počátku své cesty), pouze s Lilou a svou kytarou. A v tu chvíli Vesmír uviděl, že jsem připravená. Že už nehledám vztah jen kvůli jistotě nebo jiným věcem. Uviděl, že jsem připravená na to najít svou spřízněnou duši. A tak se stalo že v horském městečku Huánuco jsem se potkala s Edilsonem Lunou, umělcem z Kolumbie. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Nečekané, krásné a silné. Zamilovali jsme se. Já se zamilovala do umělce, muzikanta, člověka plného energie s krásnýma nevinnýma očima, ze kterých vyčtete, že je tento člověk krásně napojený na své vnitřní dítě a na to žít radostně a plně. Upřímný, radostný, zářivý, vášnivý. A on se zamiloval do mé moudrosti, napojenosti a vášně žít. Žít vědomě, umělecky, dobrodružně. Začali jsme spolu cestovat jako umělci, on mě začal učit na kytaru a konečně jsem byla schopná se plně realizovat ve zpěvu a umění. A já ho začala zasvěcovat do světa spirituality a psychologie. Společně jsme se na pár měsíců zastavili v Cuscu a poznali Macchu Picchu. Další z mých splněných snů! Naše rodina se rozrostla o jedno další dítě – malé koťátko Apu, což znamená Duch hor. Přišlo k nám těšně před Vánoci, jako takový krásný malý vánoční dárek plný chloupků a lásky. Věříme, že je to dar od Duchů hor zde v Cuscu, proto jsme ho tak pojmenovali. Prožili jsme spolu krásné Vánoce a přestup do Nového roku. Jako vánoční dárek jsem nám darovala motorku.🏍️ Nyní hledáme nějakou, která nám padne do oka, na kterou si všichni 4 budeme moci nasednout a začít společné dobrodružství.

A jak byste shrnuli roky 2021, 2022, 2023 vy? 🙂

S láskou

Nuataa Sonáya

Zjistěte, jak správně pracovat se svou bolestí a vyléčit své strach. Pro přístup k článku klikněte níže na obrázek:

V mém minulém téměř 9 letém vztahu byl můj ex-přítel závislý na mé lásce. V podstatě žil jenom se mnou. Cítil štěstí, naplnění, lásku ve svém životě pouze, pokud trávil čas se mnou. Zbytek času, kdy byl sám, v podstatě jenom přežíval a čekal na mě, až se vrátím, aby se zase mohl cítit šťastný. Lpěl na mě a tím mě velmi omezoval. Chtěl se mnou neustále být, vyčítal mi, že s ním nechci být tolik jako on se mnou, a vysvětloval si to tím, že mě miluje víc než já jeho. Při tom jsem věděla, že já ho také miluji, ale ne v tak extrémní, nezdravé míře. Šlo o velmi nezdravou rovnováhu. Vyžadoval si pozornost, dožadoval se většího množství lásky, které jsem mu nemohla dát, protože jsem mu dávala vše, co jsem mohla.

V mém dalším vztahu mě karma dostihla a role se obrátily. Zamilovala jsem se až po uši, začala jsem svého přítele obdivovat jako boha, ke kterému jsem vzhlížela. Chtěla jsem být jako on, protože on je přeci tak úžasný… Chtěla jsem si s ním vyměnit svůj život, protože ten můj v porovnání s životem jeho nestál za nic. On je přeci ten kreativní, sociální, oblíbený, aktivní, hravý, vášnivý, chytrý… A já?…

A právě v tom je ten problém. Ve vztazích je obrovské riziko toho, že veškerou lásku, kterou bychom měli dávat sami sobě, dáváme pouze tomu druhému člověku. A nejen to. Natolik se zamilujeme a natolik se necháme pohltit jeho energií a jeho světem, že na sebe zapomeneme. A to se může stát i přesto, že jsme v sobě už měli (do nějaké míry) sebelásku vyřešenou. Najednou si však povšimneme, že se to zvrhlo. Začali jsme limitovat cítění lásky a naplnění života pouze s tou druhou osobu a ne sami se sebou, ne sami ve svém životě. Stali jsme se závislí na tom druhém. Jsme šťastní pouze s ním a ne s nikým jiným. Třebaže je nám dobře, když jsme sami, nebo jen nám fajn, když jsme s kamarády, najednou ale už necítíme tak velké štěstí, jako když jsme s tím druhým… A dohání nás to – pomalu, ale jistě, se tato závislost reflektuje v pocitech smutku, osamění a v hádkách, ve kterých vyžadujeme od toho druhého víc pozornosti a lásky. A ten druhý nechápe, co se to děje – protože nám dle svého mínění dává vše, co může – ale nestačí to.

V tu chvíli se musíme pozastavit nad těmito pocity, odpojit se, byť je to bolestné, a napojit se opět pouze na sebe. Musíme dát přítomnost těm emocím, které se derou na povrch a tolik bolí. Musíme je prožít, vybrečet, dát jim svou lásku a pozornost, protože nám mají co říct. Jsou poplachem, který nám říká, že je potřeba něco změnit, jinak to dopadne špatně… Vzpomínám si na jednu zlomovou událost, kdy jsem na večírku chtěla víc být s tím druhým, než on se mnou. Brečela jsem na záchodech a pak mu vše vyčetla. Nechápal, proč jsem tak strašně zraněná a smutná… „Vždyť nemusíme být pořád spolu, ne?“ Ano, nemusíme, ale já po tom hluboko uvnitř sebe toužím a nyní jsem si uvědomila, že tato touha je nezdravá. Neznamená, že ho miluji víc. Znamená, že dostatečně nemiluji sama sebe natolik, abych si večírek užila i bez jeho přítomnosti vedle mě, s kamarády, s hudbou, se sebou… Tato situace byla pouze konkrétní reflexí hlubokého problému uvnitř mě – byla jsem závislá na jeho lásce. A to je velmi nebezpečné. Znamená to, že bez něj nemůžu být dostatečně šťastná.

Zodpovědnost však nikdy nemá jen jeden člověk, jinak by k problému nedošlo. V naprosté většině případů se jedná o situaci, ve které jeden člověk potřebuje více prostoru a svobody a druhý člověk více blízkosti a intimity. Oba dva se vzájemně přitahují, protože se vzájemně léčí. Jejich bytost volá po léčení a celistvosti. Co tím vším myslím?

Myslím tím to, že naše strachy a vzorce chování a myšlení jsou vytvořeny do našich 7 let a vše, co se odehrává v našem životě poté je pouhou reflexí. Lidé, kteří ve svém dětství zažívali přílišnou dominanci ze strany jednoho z rodičů, v sobě mají obsažený strach z intimity, blízkosti. Ta pro ně totiž byla dříve nebezpečná. Představte si například syna, který byl velmi blízký své matce. Matka ale byla dominantní, kritizovala ho, nepřijímala ho a snažila se ho zformovat podle svých potřeb. Dítě se naučilo, že taková blízkost je nebezpečná, protože to znamená, že ztratí sám sebe. Naopak lidé, kteří pociťovali, že jejich rodiče jim nejsou natolik blízcí jak by si přáli – například holčička si přeje být bližší svému tátovi, ale ten je od ní distancovaný – hledají léčení tohoto zranění a mají tendenci hledat vibračně podobně protější, upínat se a být závislí.

Opaky se přitahují kvůli vzájemnému léčení. Syn, který má strach z intimity, bude přitahovat ženu, která se na něj bude upínat a bude mu vyčítat, že s ní dostatečně není, protože se tím může snaží vyléčit zranění od své mámy . Dcera, jejíž táta byl od ní emocionálně distancován, bude přitahovat emocionálně distancované muže, kteří mají strach z intimity a ztráty sama sebe, protože se tím snaží vyléčit své zranění od táty. Toto jsou jen příklady, ale princip snad chápeme…

Závislost na druhém se vyskytuje ve vztazích velmi často, protože je to ten nejmocnější nástroj manipulace. Pokud cítíte, že jste ve vztahu závislí na tom druhém, zažili jste tzv. přerušované posilování s jedním z vašich rodičů. Jeden z rodičů (většinou je to ten, kterého nejvíce milujeme), nám dával lásku podmíněně, pouze zřídkakdy a pouze za určitých okolností. To v nás vybudovalo závislost. Myslíme si, že takhle láska funguje. Aspoň naše nevědomá část ano.

Když se člověk octne v této závislosti, je ochotný naprosto měnit své chování a udělat první poslední pro toho druhého, jen aby ten druhý byl „šťastný“ a dal mu dostatek lásky a pozornosti. Tento člověk, aniž by to věděl (v některých případech si toho ale je plně vědom), manipuluje s tím druhým, formuje ho k tomu, aby se choval přesně tak, jak chce, protože má strach, že když tuto moc ztratí, nebude mít naplněné své potřeby a ve vztahu se ztratí. Nevědomě tím léčí svoje trauma z intimity, ale naprosto poškozuje svůj současný vztah.

My, ti, kteří jsou závislí na lásce toho druhého, jsme mu naprosto odevzdaní a často se ve vztahu naprosto ztrácíme, aniž bychom si toho všimli. Necháváme sebou orat, tolerujeme chování, které bychom u ostatních netolerovali, omlouváme je a čekáme, že jednou třeba, až se oni usnesou, přijde další dávka lásky a pozornosti.

Lidé na druhém konci, kteří námi manipulují a dávají nám lásku a pozornost jen nečekaně a podmíněně, to dělají, protože jim to slouží. Mohou nás „vychovávat“ k určitému chování tak, aby nám poté občas dali odměnu ve formě lásky a pozornosti. Musíte si uvědomit, že mnoho lidí si neuvědomuje, že se tak chová, a je třeba začít jednou a toto chování vyléčit a změnit. Pokud to druhý změnit nechce, je čas odejít – za tu bolest to nestojí.

Je mi líto, pokud to zní tvrdě a krutě, ale bohužel, je tomu tak. Naše psychologie i biologie tak funguje. Ten druhý se pro nás stane naprostou drogou a je pak velmi těžké takový vztah ukončit nebo vyléčit. Určitě jste to už někdy zažili nebo viděli. Jeden si s druhým dělá co chce a vy nechápete, proč si to ten druhý nechá líbit. Je to jednoduché – jeho nevědomá část si myslí, že takhle láska funguje, protože se to naučil doma. Na na čase s tím skončit. takhle skončit nechcete.

Pokud jste se někdy v takovém vztahu ocitli nebo v něm právě teď jste, je potřeba uvědomit si, že nastal čas věnovat se sám sobě, znovu objevit sebe, svůj život, své přátele, svůj svět – a vyléčit své strachy, svá traumata, své vzorce jednou provždy. Pro ty z vás, kteří zažíváte něco podobného, jsem se rozhodla sepsat pár tipů, co v této situaci dělat:

1. Odpojte se na nějakou dobu a najděte si čas a prostor pouze na sebe a své pocity. Každý pocit má nějaký emoční, energetický náboj. Ten je třeba vybít, prožít, vyjádřit, abychom se mohli posunout dál. Musíme se ve svém životě zastavit a dát průchod všem těm pocitům, které v sobě máme. V mém případě to vypadalo tak, že jsem celý týden probrečela, ležela v posteli a nebyla schopná ničeho. Dost mi tyto stavy připomínají rozchod. V podstatě v sobě určitou formu rozchodu v tomto procesu zažíváme – protože se do nějaké míry od toho druhého odpoutáváme a poutáme se zpátky sami k sobě. Tu pozornost, kterou jsme dávali pouze tomu druhému, najednou dáváme pouze sobě a svým pocitům – a to je velká změna… Je třeba se plně ponořit do těchto bolestných pocitů, uznat je, prožít je na 100 % a nechat je, ať nám řeknou, jaká zranění v sobě máme ukrytá a co je třeba změnit…
2. Až se budete cítit připravení a vaše emoce už budou „vybité“, začněte přemýšlet nad základními otázkami: Kdy, kde, jak, proč, s kým, za jakých okolností… Např.: Kdy jsem začala cítit, že pocity štěstí najednou zažívám pouze s ním a ne sama se sebou? Pokud jste to tak cítili od začátku, znamená to, že jste šli do vztahu s nevyřešenou sebeláskou a ten druhý vám sloužil jako její záplata… Proč miluji jeho víc než sebe? Co na něm tak miluji? Kdy jsem začala ztrácet samu sebe? Kdy jsem tento pocit zažila poprvé?… Tento proces sebe-dotazování může trvat dlouhou dobu, protože některé odpovědi přicházejí postupně. Dejte si čas. Pokud nevíte, jak přesně začít mít rád sám sebe, doporučuji si vám přečíst můj článek o sebelásce „Jak být šťastný? Najděte lásku k sobě – milujte své vnitřní dítě„.
3. Až si předešlé otázky zodpovíte a začnete pracovat na své sebelásce, jděte do větší hloubky. Naprosto každá odpověď v sobě skrývá ještě hlubší otázku a hlubší odpověď… Snažte se ponořit do hlubin svého nitra a zjistit, kdy láska k sobě přestala být láskou a začala být něčím jiným. V drtivé většině případů najdeme stopy a pravé příčiny v dětství. Otevírá se nám krásná příležitost práce na sobě. Nastal čas starat se sám o sebe a začít se mít rád. Začít přemýšlet nad svými vzorci chování ke světu, k lidem a především k sobě… Začít pracovat na sobě, cítit své emoce, uznávat je a starat se o sebe.
4. Začněte k sobě přistupovat jako ke svému nejlepšímu kamarádovi/kamarádce, jako ke svému životnímu partnerovi/partnerce, jako k někomu, koho milujete a chtěli byste s ním strávit zbytek života. Proč? Protože pouze VY se můžete milovat do takovéto hloubky. Nikdo jiný vás nikdy nebude znát tak jako vy sami sebe. Nikdo nežije v naší hlavě, v našem srdci, v našem těle. Nikdo nikdy nemůže cítit to samé, co cítíte vy. Musíme si k sobě vybudovat láskyplný vztah a začít se sebou zacházet hezky. Drtivá většina z nás se nemá dostatečně ráda. Klademe na sebe velké nároky, dáváme si očekávání, trestáme se výčitkami… Protože jsme tak byli vychovaní. Nastal však čas s tím něco udělat a změnit tento přístup. Bude to dlouhá cesta, ale bude stát za to, protože to je jediná cesta k našemu štěstí. Jinak sami v sobě nikdy nebudeme šťastní… A pokud nám to nejde, můžeme naši zmatenou mysl obejít otázkou „Co by udělal člověk, který se má rád?“ To je ta základní otázka, kterou bychom si měli neustále klást. Jejím autorem je Teal Swan, která se ve světě proslavila tím, že dokázala přejít od sebenenávisti k sebelásce…
5. Vybudujte si svůj vlastní, pevný, pestrobarevný svět, ve kterém se budete cítit šťastní a do kterého budete moci svého partnera pozvat. Váš partner se v něm bude moci vyskytovat a bude v něm zajisté rád, ale pořád to bude váš svět. Nezapomeňte na to, že máte svojí vlastní identitu, své srdce, které bije neustále a bylo zrozeno nejen pro druhého člověka, ale především pro vás. Začněte se věnovat sami sobě, nacházet věci, které vás baví, následujte svůj pocit štěstí ve vás, hlas života v sobě. Povede vás tam, kam přesně máte jít…
6. Začněte s partnerem komunikovat, vyjasněte mu, co se děje a proč. Je třeba, aby partner byl ochotný do hloubky začít pracovat na vašem vztahu i na něm samotném. POZOR! Mnoho manipulátorů to slíbí jen, abyste se k nim vrátili, ale ve skutečnosti to tak nemyslí. Pouze přislíbí, že na sobě začnou pracovat nebo se změní, ale jsou to jen slova a skutek utek. Pokud chcete vidět ve vašem vztahu změnu, je třeba, abyste oba začali terapeuticky pracovat na svých strachách a vzorcích. Každý je máme, jen si je toho někdo vědom více, někdo méně.
7. Jasně si určete své hranice – a neustupujte od nich. Pokud jste tím, který je závislý, často nemáte žádné hranice a druhý si s vámi může dělat co chce. Začněte se milovat, pevně stát ve své sebelásce a sebehodnotě a jasně vyjádřete své hodnoty a potřeby. Pokud vás ten druhý miluje, bude naslouchat a bude vám chtít vaše potřeby naplnit. Pokud ne, musíte vzít veškerou odvahu a vztah ukončit. Jinak se budete trápit do konce života.

Doufám, že vás tento článek inspiroval k tomu začít dávat lásku sám sobě a nezapomínat na sebe. Mnozí z nás s tím mají problém a často se tento fenomén děje velmi nevědomě a nepozorovaně. Nicméně už tím, že ho zpozorujeme a identifikujeme, od něj poodstoupíme, nebudeme uvnitř něj a tudíž nás jeho nízká vibrace nebude tolik svazovat… Gratuluji vám k tomu, že jste toho byli schopní. Nyní nastává čas lásky, bezpodmínečné lásky sám k sobě…

Přejete-li si získat hlubší vhled do sebelásky, začít se léčit a mít se doopravdy rád, zvažte můj online kurz sebelásky. Intenzivní kurz sebelásky se skládá z 11+1 lekcí, ve kterém najdete léčivá cvičení a hluboké meditace, které vám pomohou změnit vaše vzorce, vyléčit vaše strachy a začít žít svůj život vědomě a láskyplně – v radosti, štěstí a lásce.

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya

Máte otázku, dotaz, chcete se s něčím svěřit, na něco se zeptat? Vyplňte níže uvedený formulář a já se vám ozvu! 🙂

Zdravím Tě, jsem Nuataa Sonáya, žena, která trpěla sebepodceňováním a velmi nízkým sebevědomím. Co jsem se probudila, začala se pozorovat, prosvětlovat své strachy a měnit je v učení, jsem ušla kus cesty a dokážu nyní říci, že jsem na sebe pyšná, mám se ráda a věřím si. Ráda bych s Tebou své poznatky sdílela. Věnuji Ti svou knihu Vědomá sebeláska. V knize najdeš tipy na to, jak každý den praktikovat umění sebelásky a začít vytvářet jemný a láskyplný vztah sám/sama k sobě. Kniha je založená na mém příběhu a učení světoznámé mistryně Teal Swan.

Přeji Ti požehnání na Tvé cestě sebelásky. Pevnou víru a vnitřní sílu, která prosvětlí Tvůj každý krok.

S láskou

Nuataa Sonáya

PS: Mé služby v žádném případě nenahrazují lékařskou či odbornou péči nebo vyšetření. Odesláním formuláře souhlasíte se zpracováním svých osobních údajů.

Šla jsem tam, kam nikdo nechodí, tam, kam se chodí vykoupat jen bytosti místní přírody, bytosti, které nikdo nevidí… Krása a čistota toho místa mě zavolala svým tichem, mírem a svou léčivou energií. Jakmile jsem vstoupila na toto posvátné místo, čistá voda mě vyzvala, ať se jako Eva vykoupu v místních vodách a nechám odplout vše těžké, smutné, prázdné… A tak jsem učinila. Po očistné koupeli jsem se dívala na tu krásu, dýchala a prostě jen „byla“. Hrkly mi slzy do očí. Byla jsem dojatá, byla jsem poctěná, že tu mohu být, že mohu dýchat, že mohu cítit. „Žijeme v ráji,“ říkám si. Pláču dojetím a postesknu si „Proč jsme se tak odpojili od Matky Země? Od její náruče?“ V přírodě vše proudí, léčí, vše je tak, jak má být… Kdykoli navštívím nějaké nádherné místo, naprosto se uvolním a cítím, jak mě příroda svou přítomností léčí… Prostě jen tím, že tam jsem, tím, že dýchám, tím, že cítím… Děkuji Ti, Matičko Země, za veškerou lásku, kterou nám dáváš, náruč, kterou nás objímáš, za každou kapku vody, každý kousek ovoce, zeleniny, za všechno to výživné a chutné jídlo… Kéž všichni oplývají Tvou hojností jako já… Děkuji Ti za čerstvý vzduch, za každý nádech, za každý výdech, za to, žes nám dala a dáváš život… Děkuji Ti a odpusť nám, prosím. Kéž se opět navrátíme k sobě. Kéž se opět navrátíme k Tobě. Kéž žijeme v harmonii – se sebou uvnitř sebe, s přírodou, se vším, co je, co existuje…??? Kéž opět najdeme cestu k lásce, k té skutečné lásce. Kéž v Tobě opět shledáme toho největšího učitele, kéž vidíme a cítíme Tvou lásku, kéž si Tě vážíme, ceníme, kéž Tě znovu opěvujeme. Kéž znovu vzkvétáš, kéž jsi naplněná léčivým božským světlem a spolu s Tebou i my, Tvé děti, Tví synové a dcery, Tví učedníci. ❤️

S láskou ???

Nuataa Sonáya

Většina z nás se nepřijímá. Nemáme sami sebe rádi, porovnáváme se, chceme být „lepší“. Nikdy nejsme dost a trápíme se. Takový život je život velmi nešťastný, protože to nejdůležitější v životě je vztah sám/sama k sobě. Zeptejte se sami sebe: „Jaký vztah se sebou mám? Jak se sám/sama k sobě chovám?„

Často obdivujeme a milujeme ostatní, ale k sobě žádnou lásku necítíme. Možná dokážeme říci, že máme nějaké pozitivní a silné stránky, ale většinu času se cítíme, že nejsme dostateční. Přišel čas s tím skončit a začít k sobě budovat láskyplný vztah. Pokud takhle budete pokračovat dál, budete závislí na lásce z vnější, nikdy jí nebude mít dost a navždycky se budete cítit sami, nedostatečně, prázdně, neúplně.

Ráda bych s vámi v tomto článku sdílela 8 jednoduchých tipů pro sebelásku. Kdybych bývala znala tyto informace dříve, mohla bych si ušetřit spoustu let trápení. 🙂

1. Co byste řekl/a své kamarádce?

Jeden ze zvyků, které by bylo dobré v sobě postupně vybudovat, je vést se sebou konverzaci jako kdybyste si povídal/a se svou nejlepší kamarádkou. Můžete klidně i mluvit nahlas, to velmi pomáhá. Já sama to dělám – nejraději při procházce v přírodě. Prostě se zeptám sebe samotné „Tak co, jak ses celý den měla? Cos dělala? Jak se cítíš? Co prožíváš?“ A spustím a jedu a naslouchám si do té doby, než se vypovídám. Když to budete dělat pravidelně, postupně si vybudujete tento láskyplný a jemný vztah sám/sama k sobě.

2. I když se nemáte rád/a, chovejte se, jako by tomu tak bylo

Co to znamená? Zaznamenejte si tento den do svého kalendáře a slibte si, že jakékoli rozhodnutí, i to nejmenší, které ode dneška uděláte, bude postavené na odpovědi na otázku: „Co by udělal člověk, který se má rád?“ Tato otázka spustí ve vaší bytosti intuici. Napojíte se na ni, aniž byste to věděli. Nepřemýšlejte nad tím, prostě to ze zvědavosti zkuste a zkoušejte. Hned ta první odpověď, která k vám přijde, je to, co byste měli udělat. Je to totiž intuitivní, čistá odpověď z vašeho nitra, která není zanesená traumaty, negativními přesvědčeními, strachy a dalšími nánosy. Budete se divit, ale opravdu to funguje. Vyzkoušejte tento experiment. Pomůže vám v tom vést láskyplnější život každý den. 🙂 Autorem této mocné otázky je má mistryně Teal Swan.

3. Plně si naslouchejte

Začněte praktikovat trpělivé naslouchání sám/sama sobě. Každá myšlenka, naprosto každá, je hodnotná. Stejně tak jakýkoli pocit, který se v nás odehrává, je hodnotný. Proč? Jsou tu z nějakého důvodu a mají právo na existenci. Něco nám chtějí říct, žádají nás o pozornost. Pokud nějaké myšlenky, hlasy, vjemy nebo pocity popíráme, nechceme je slyšet, bojíme se bolesti, tak je schováváme ještě hlouběji do nevědomí, odkud se nás snaží zavolat, abychom na ně posvítili svým vědomím. I ta nejtemnější myšlenka na světě má svůj důvod, proč tu je, a není špatná. Zaslouží si, abychom jí dali pozornost, vyslechli ji a snažili se pochopit, proč tu je. Ne ji soudit, ne ji odmítnout, naopak se snažit se s ní sednout a dát ji veškerou naši pozornost, kterou potřebuje. Každý náš strach, starost, pochybnost, každý i ten minimální stres je bolest, která potřebuje poléčit. Je to plačící dítě, které potřebuje naše obejmutí, naši přítomnost – bez podmínek. Dejte mu jí. Dejte sami sobě lásku, jemnost a soucítění.

4. Uznávejte své emoce

Většina z nás neumí přijímat své negativní emoce (někdo i ty pozitivní). Je to přirozené, jsme naprogramováni k tomu, abychom se bolesti vyhýbali – a to platí i u emoční bolesti. To ji ale nezahojí. Co ji skutečně zahojí a přetvoří do světla, lásky a vědomí je naše bezpodmínečná pozornost, která nesoudí, jen tu je a naslouchá – až do skonání věků. Až tedy začnete naslouchat všemu, co se ve vašem nitru děje, uznejte to. Dejte tomu hodnotu. Mohou vám pomoci mantry jako „Jsem tu s tebou. Nikam neodcházím. Neopustím tě. Naslouchám ti. Máš plné právo se takhle cítit. Jsem tu s tebou a budu s tebou navždycky.“ Říkejte si tyto věty Vymyslete si své fráze, které vám dají uvolnění a soucítění a uznávejte hodnotu svých emocí. Chtějí vám něco říct, potřebují vás. Nyní je čas věnovat se sám/sama sobě.

5. Začněte o sebe pečovat jako o dítě

Možná vám to přijde hloupé, ale emocionální péče o sebe sama je péče o naše vnitřní dítě. Všichni jsme dětmi. Naše emoce fungují na stejné úrovni, to nikam nezmizelo. Pouze socializace a vnější svět na nás zanechal určité stopy, ale emoce fungují úplně stejně. Pokud si přejete obnovit lásku sám/sama k sobě a objevit skutečné sebepřijetí, najděte fotografii, na které jste jako malí a vystavte si ji někam na viditelné místo. Představujte si sami sebe jako dítě a s touto vizualizací pracujte kdykoli, když se budete cítit špatně nebo když se budete nacházet v nějaké nelehké situaci. Dítě uvnitř vás drží klíč k vašemu léčení. Ono přesně ví, co cítí a co potřebuje. Začněte mu naslouchat, začněte mu dávat pozornost. Jste to vy – nevinní, citliví, čistí. Zasloužíte si lásku, zasloužíte si pozornost. Začněte ji dávat sám/sama sobě.

6. Dovolte si jít za tím, co potřebujete

Jsme emocionální bytosti s emocionálními potřebami. Mnoho z nás, když jsme vyrůstali, se naučilo, že není v pořádku něco chtít či potřebovat. Že je na tom něco špatného. To se může týkat různých oblastí života. Někdo se naučil, že například není v pořádku na sebe strhávat veškerou pozornost, takže když už ji nám někdo věnuje, cítíme se špatně, jako bychom si ji nezasloužili. Někdo se mohl naučit, že není v pořádku se rozčílit a bojovat za své potřeby a sebeúctu, a tak se z něj stane člověk, který svou agresi potlačí a spolkne a místo toho vždy raději řekne „Děkuji.“ a své potřeby prostě nenaplní. Každý má to své, každý má své naučené nevědomé vzorce. Pozorujte je a začněte je přetvářet do vědomých láskyplných činů pro sám/samu sebe. Neříkám, že to půjde hned, jde o to začít o sebe pečovat a pozornost vkládat do sebe, nikoli vně – a to nás nikdo nikdy neučil. 🙂

7. Buďte se sebou přítomní – bezpodmínečně

Začněte pozorovat sami sebe, pozorovat své emoce, a kdykoli pocítíte vjem, že jste v obraně, v odporu, v rezistenci, buďte s tím. Dovolte si plně prožít a vyjádřit své emoce. Křičte, plačte, uvolněte se do toho… Já vím, lépe se to řekne než udělá, ale je to to, co potřebujete, abyste o sebe mohli začít emocionálně pečovat a mít se rád/a. Učte se od svých emocí, jsou zprávy z vašeho nevědomí. Když s tímto zvykem začnete a budete pracovat se svými emocemi a se svým vnitřním světem, vaše bytost vám to odmění sebeláskou.

8. Kupte si knihu Stíny před úsvitem od Teal Swan

Teal Swan následuji již několik let a stala se mou skutečnou mistryní. Její knihu Stíny před úsvitem jsem darovala všem přátelům, kteří bojovali se sebeláskou. Měla jsem ji nakupenou v zásobě pro každého, kdo by ji potřeboval, a když jsem poznala někoho nového, kdo trpěl pocity méněcennosti a nízkou sebe-hodnotou, darovala jsem mu ji. Jedna z mých klientek mi řekla „Vždy jsem milovala čtení. Přečetla jsem už obrovské množství motivačních knih, ale tahle – tahle všechno mění. Tato kniha jde do opravdové hloubky, do skutečného kořene problému. Je základní učebnicí sebelásky. Všichni na světě by si ji měli pořídit… Moc ti za ni děkuji, změnila mi život.“ Na této knize a na učení Teal Swan je postaven i můj Intenzivní kurz sebelásky. V kurzu kombinuji učení Teal s terapeutickými meditacemi a dalšími cvičeními ze šamanismu a dalších oblastí. Takže pokud nejste zrovna studijní typ a jste více prakticky zaměření, doporučuji vám se na něj podívat. 🙂

Závěrem: Dovolte si být na prvním místě!

Dovolte si být v centru dění. Vždyť tento život je váš, nikoho jiného. Vše záleží na tom, jak se uvnitř sebe cítíte. Jak kdysi řekl Buddha: Kvalita vašeho života záleží na kvalitě vašich myšlenek. Naše pozornost by proto měla jít především do péče o sebe sama, o to, aby naše myšlenky byly dobré, pozitivní, láskyplné… A to změníme pouze tím, pokud začneme sami sebe přijímat a milovat. 🙂

S láskou

Nuataa Sonáya ???

Hledáte více inspirace na téma sebelásky? Vyberte si ze článků níže:

• Jak být krásná? Jak často cvičit? Jak manifestovat lásku? Klíčem je Tvá sebeláska.
• Jak být šťastný? Najděte lásku k sobě – milujte své vnitřní dítě
• Co dělat, když se nudím? Podívej se do svého nitra

Sledujte mě na mém FB Nuataa Sonáya – Naciťmese.cz, sdílím tam své nejaktuálnější postřehy, poznatky a slevy na mé kurzy a semináře! 🙂