Byli jsme vychováni v systému odměny a trestu. Když jsme byli malí, přestali jsme následovat svůj vnitřní hlas, který nám říkal, co nás baví a naplňuje a co skutečně chceme dělat. Místo toho jsme začali poslouchat své rodiče a své okolí, kteří se nás snažili navést k tomu, co by nás podle nich mohlo bavit. Začali jsme být obklopováni očekáváními a za to, když jsme si udělali domácí úkoly nebo se naučili dobře na test, jsme dostali jedničku, přijetí od okolí a hrdý úsměv od rodičů.
Není divu – touha po tom být přijímán a tudíž milován, touha po lásce, je naší nejvyšší touhou. A zvláště od rodičů, na kterých doslova záleželo naše přežití. Když nám maminka nebo tatínek řekli, že něco je dobré, uvěřili jsme jim. Musejí mít přeci pravdu, když jsou na světě tak dlouho – a když nás na svět přivedli. Začali jsme naslouchat všem ostatním, vnějším hlasům, místo toho našeho, a naše motivace začala být zakládána na odměnách za to, co jsme udělali. A nyní jsme překvapeni z toho, že štěstí, které pociťujeme, není dlouhodobé a je vždy závislé na tom, co splníme či nesplníme. Jsme překvapeni z toho, že motivace, kterou cítíme, je vždy pouze dočasná a závislá na vnějších podnětech, na odměně nebo trestu. Podvědomě jsme tyto hodnoty integrovali a aplikujeme je i na sebe.
V naší společnosti panuje mýtus, že kdyby člověk neměl motivaci určenou vnějškem (jakož například i vydělávat peníze), nic by nedělal a pouze by spotřebovával. Byl by pouhým parazitem, nic by nevytvářel, nic by nebudoval. A dost možná v sobě máte tento pocit také, když jste dlouho doma a nevíte, co se sebou. Tento pocit však v sobě máme právě kvůli tomu, že jsme byli od malička přesvědčováni a vedeni k tomu, že tato odměna, láska a přijetí od ostatních, jsou důležitější než naše vnitřní motivace. Pouze pokud budeme následovat hodnoty ostatních, budeme úspěšní, uživíme se, budeme mít šťastný a bohatý život. Zapomenuli jsme, co to je vnitřní motivace, která není určená vnějškem. A vězte – my vnitřní motivaci máme, rodíme se s ní. Člověk je od základu kreativní, aktivní, buduje, pracuje a rád něco vytváří. Všichni jsme takoví. Musí nás to však skutečně bavit a naplňovat. Pokud nemáte takový pocit ve svém životě, pak jste to ještě nenašli.
Proč bychom se měli motivovat pro něco, co nás vážně nebaví? Pro práci? Stejně bude náš pocit štěstí pouze dočasný, pokud bude postaven na odměně. Opravdu chcete úpěnlivě pracovat, každý den obětovat svou přítomnost a v podstatě svůj život, pro to, abyste si mohli peníze užít po večerech, o víkendech či o dovolené? Nebo raději budete hledat činnost, která vás skutečně niterně baví a peníze budou jen příjemnou třešničkou na dortu? Každý v sobě máme svého vlastního vnitřního tatínka a maminku, jejich hodnoty podvědomě následujeme. Nakolik jsou tyto hodnoty vaše? Nakolik s nimi souhlasíte a nesouhlasíte? Mnoho z nás také následuje cíle, které vytyčila naše společnost. Zdají se nám logické. Přeci pouze s dobře placenou prací, pěkným domovem a stálým zázemím můžeme kráčet vstříc pevnému zdraví a trvalému štěstí. Věřila bych v to, kdybychom skutečně byli všichni zdraví a šťastní. Je pouze na nás, nakolik nahlédneme do svých srdcí a zeptáme se sami sebe, zda život, jaký žijeme, je ten , který chceme skutečně žít.
To jsem trošku odběhla, zpátky k motivaci. 🙂 Zeptejme se sami sebe, co jsme dělali ve svém volném čase, když jsme byli malí? Co děláme nyní ve svém volném čase, když skutečně vůbec nic nemusíme? Co děláme doma, když jsme nemocní, nemůžeme nikam jít a nemůžeme být rozptylováni vnějšími vlivy? Než jsem se dostala k opravdové odpovědi toho, za čím si chci jít a co mě činí skutečně šťastnou – a tudíž automaticky i motivovanou – musela jsem nejprve vyčerpat dimenzi „nic nedělání“ a naprostého relaxu. Můj dospělý ve mě si musel odpočinout od všech vnějších podnětů a rozptylování a až když už jsem vážně nevěděla, co dělat, a cítila jsem se nešťastná a znuděná, mé vnitřní dítě se jemným hláskem ozvalo a začalo mi dávat nápady na to, jaké činnosti bych mohla vyzkoušet a co všechno bych ráda dělala… Najděte si na sebe dostatek času. Dopřejte si to. A pak se sami sebe zeptejte: „Co rád/a dělám a činí mě to šťastného / šťastnou a nečekám za to žádnou odměnu – žádnou pochvalu, žádné splněné očekávání, žádné peníze? Co dělám prostě jen pro to, že mě to baví?“ nebo „Co bych dělal/a kdyby neexistovaly peníze?“ Delší rozhovor s vaším vnitřním dítětem vám hodně napoví. Můžete si udělat seznam všech věcí a zkoušet se věnovat jedné aktivitě po druhé. A postupně třeba přijdete na to, že všechny aktivity pojí nějaký princip, nějaké jádro, které je všem aktivitám společné – a od toho pak můžete odvíjet i svou další cestu sebeobjevování.
Člověk se cítí přirozeně motivovaný dělat nějakou činnost v přítomném okamžiku. Nevztahuje se k minulosti ani k budoucnosti, k tomu, co už udělal, co bude dělat a jaké budou výsledky této činnosti. Přítomně proudí s předmětem svého jednání a je šťastný právě v tom daném momentu. V tu chvíli skutečně žije a je šťastný. Zářným příkladem takovéto přítomné motivace mohou být umělci, kteří svou činnost nevykonávají pro nějakou odměnu v budoucnosti, ale čistě prostě jen pro to, že je to baví a v tu chvíli se cítí šťastní. Nemusíte však být umělec pro to, abyste dělali, co vás baví, abyste následovali svou vnitřní motivaci. Můžete být i budovatel, který je svým cílem natolik pohlcen, že je zapálen i do všech ostatních činností s ním spojených…
Pokud vám stále něco brání v tom své štěstí, svou vnitřní motivaci následovat, zkuste přijít na to, co to je. Můžete se zajímat o seberozvoj, o psychologii a spiritualitu a práci se svými stíny, ale odpověď v sobě už máte. Stačí naslouchat svému srdci. Když se sami sebe zeptáte, intuice a srdíčko vám napoví. První odpověď je většinou ta správná… No a teď už zbývá „jen“ konat. 🙂
