V mém minulém, 8,5 roku dlouhém vztahu byl můj ex přítel závislý na mé lásce. V podstatě žil jenom se mnou. Cítil štěstí, naplnění, lásku ve svém životě pouze, pokud trávil čas se mnou. Zbytek času, kdy byl sám, v podstatě jenom přežíval a čekal na mě, až se vrátím, aby se zase mohl cítit šťastný. Lpěl na mě a tím mě velmi omezoval. Chtěl se mnou neustále být, vyčítal mi, že s ním nechci být tolik jako on se mnou, a vysvětloval si to tím, že mě miluje víc než já jeho. Při tom jsem věděla, že já ho také miluji, ale ne v tak extrémní míře. Šlo o velmi nezdravou rovnováhu. Vyžadoval si pozornost, dožadoval se většího množství lásky, které jsem mu nemohla dát, protože jsem mu dávala vše, co jsem mohla.
V mém aktuálním vztahu mě karma dostihla a role se obrátily. Zamilovala jsem se až po uši, začala jsem svého přítele obdivovat jako boha, ke kterému jsem vzhlížela. Chtěla jsem být jako on, protože on je přeci tak úžasný… Chtěla jsem si s ním vyměnit svůj život, protože ten můj v porovnání s životem jeho nestál za nic. On je přeci ten kreativní, sociální, oblíbený, aktivní, hravý, vášnivý, chytrý… A já?…
A právě v tom je ten problém. Ve vztazích je obrovské riziko toho, že veškerou lásku, kterou bychom měli dávat sami sobě, dáváme pouze tomu druhému člověku. A nejen to. Přestože jsme v sobě třebaže už měli sebelásku vyřešenou, měli jsme sami sebe rádi, měli jsme svůj život, své kamarády, své koníčky, byli jsme sami o sobě kreativní, soběstační, šťastní, najednou se to všechno zvrhlo v to, že limitujeme cítění lásky a naplnění života pouze s tou druhou osobu a ne sami se sebou, ne sami ve svém životě. Stali jsme se závislí na tom druhém. Jsme šťastní pouze s ním a ne s nikým jiným. Třebaže je nám dobře, když jsme sami, nebo jen nám fajn, když jsme s kamarády, najednou už necítíme tak velké štěstí, jako když jsme s tím druhým… A dohání nás to – pomalu, ale jistě, se tato závislost reflektuje v pocitech smutku, osamění a v hádkách, ve kterých vyžadujeme od toho druhého víc pozornosti a lásky. A ten druhý nechápe, co se to děje – protože nám dle svého mínění dává vše, co může – ale nestačí to.
V tu chvíli se musíme pozastavit nad těmito pocity, odpojit se, byť je to bolestné, a napojit se opět pouze na sebe. Musíme dát přítomnost těm emocím, které se derou na povrch a tolik bolí. Musíme je prožít, vybrečet, dát jim svou lásku a pozornost, protože nám mají co říct. Jsou poplachem, který nám říká, že je potřeba něco změnit, jinak to dopadne špatně… Právě to nyní ve svém životě zažívám. Vše začalo dramatickou událostí, kdy jsem na večírku chtěla víc být s tím druhým, než on se mnou. Brečela jsem na záchodech a pak mu vše vyčetla. Nechápal, proč jsem tak strašně zraněná a smutná… “Vždyť nemusíme být pořád spolu, ne?” Ano, nemusíme, ale já po tom hluboko uvnitř sebe toužím a nyní jsem si uvědomila, že tato touha je nezdravá. Neznamená, že ho miluji víc. Znamená, že dostatečně nemiluji sama sebe natolik, abych si večírek užila i bez jeho přítomnosti vedle mě, s kamarády, s hudbou, se sebou… Tato situace byla pouze konkrétní reflexí hlubokého problému uvnitř mě – byla jsem závislá na jeho lásce. A to je velmi nebezpečné. Znamená to, že bez něj nemůžu být dostatečně šťastná.
Pokud jste se někdy v takovéto situaci ocitli nebo pociťujete nějakou podobnost s pocity, které se tu snažím popsat, je třeba se zastavit a uvědomit si, že nastal čas věnovat se sám/sama sobě, znovu objevit sebe, svůj život, své přátele, svůj svět. Ten můj se totiž natolik propojil s tím jeho, že najednou si nedokážu život bez něj představit. Úplně přirozeně a automaticky jsem začala žít pouze jím a už nemám svůj vlastní svět, který bych si dokázala představit bez něj, ve kterém bych byla šťastná… Pro ty z vás, kteří zažíváte něco podobného, jsem se rozhodla sepsat pár tipů, co v této situaci dělat:
- Odpojte se na nějakou dobu a najděte si čas a prostor pouze na sebe a své pocity. Každý pocit má nějaký emoční, energetický náboj. Ten je třeba vybít, prožít, vyjádřit, abychom se mohli posunout dál. Musíme se ve svém životě zastavit a dát průchod všem těm pocitům, které v sobě máme. V mém případě to vypadalo tak, že jsem celý víkend probrečela, ležela v posteli a nebyla schopná ničeho. Dost mi tyto stavy připomínají rozchod. V podstatě v sobě určitou formu rozchodu v tomto procesu zažíváme – protože se do nějaké míry od toho druhého odpoutáváme a poutáme se zpátky sami k sobě. Tu pozornost, kterou jsme dávali pouze tomu druhému, najednou dáváme pouze sobě a svým pocitům – a to je velká změna… Je třeba se plně ponořit do těchto bolestných pocitů, uznat je, prožít je na 100 % a nechat je, ať nám řeknou, jaká zranění v sobě máme ukrytá a co je třeba změnit…
- Až se budete cítit připravení a vaše emoce už budou “vybité”, začněte přemýšlet nad základními otázkami: Kdy, kde, jak, proč, s kým, za jakých okolností… Např.: Kdy jsem začala cítit, že pocity štěstí najednou zažívám pouze s ním a ne sama se sebou? Pokud jste to tak cítili od začátku, znamená to, že jste šli do vztahu s nevyřešenou sebeláskou a ten druhý vám sloužil jako její záplata… Proč miluji jeho víc než sebe? Co na něm tak miluji? Proč k němu tak vzhlížím? Proč chci být jako on/a? A tak dále… Tento proces sebe-dotazování může trvat dlouhou dobu, protože některé odpovědi přicházejí postupně. Dejte si čas. Pokud nevíte, jak přesně začít mít rád/a sám/sama sebe, doporučuji si vám přečíst můj článek o sebelásce “Jak být šťastný? Najděte lásku k sobě – milujte své vnitřní dítě“.
- Až si předešlé otázky zodpovíte a začnete pracovat na své sebelásce, jděte do větší hloubky. Naprosto každá odpověď v sobě skrývá ještě hlubší otázku a hlubší odpověď… Snažte se ponořit do hlubin svého nitra a zjistit, kdy láska k sobě přestala být láskou a začala být něčím jiným. V drtivé většině případů najdeme stopy a pravé příčiny v dětství. Otevírá se nám krásná příležitost práce na sobě. Nastal čas starat se sám o sebe a začít se mít rád. Začít přemýšlet nad svými vzorci chování ke světu, k lidem a především k sobě… Začít pracovat na sobě, cítit své emoce, uznávat je a starat se o sebe.
- Začněte k sobě přistupovat jako ke svému nejlepšímu kamarádovi/kamarádce, jako ke svému životnímu partnerovi/partnerce, jako k někomu, koho milujete a chtěli byste s ním strávit zbytek života. Proč? Protože pouze VY se můžete milovat do takovéto hloubky. Nikdo jiný vás nikdy nebude znát tak jako vy sami sebe. Nikdo nežije v naší hlavě, v našem srdci, v našem těle. Nikdo nikdy nemůže cítit to samé, co cítíte vy. Musíme si k sobě vybudovat láskyplný vztah a začít se sebou zacházet hezky. Drtivá většina z nás se nemá dostatečně ráda. Klademe na sebe velké nároky, dáváme si očekávání, trestáme se výčitkami… Protože jsme tak byli vychovaní. Nastal však čas s tím něco udělat a změnit tento přístup. Bude to dlouhá cesta, ale bude stát za to, protože to je jediná cesta k našemu štěstí. Jinak sami v sobě nikdy nebudeme šťastní… A pokud nám to nejde, můžeme naši zmatenou mysl obejít otázkou “Co by udělal člověk, který se má rád?” To je ta základní otázka, kterou bychom si měli neustále klást. Jejím autorem je Teal Swan, která se ve světě proslavila tím, že dokázala přejít od sebenenávisti k sebelásce…
- Vybudujte si svůj vlastní, pevný, pestrobarevný svět, ve kterém se budete cítit šťastní a do kterého budete moci svého partnera pozvat. Váš partner se v něm bude moci vyskytovat a bude v něm zajisté rád, ale pořád to bude váš svět. Nezapomeňte na to, že máte svojí vlastní identitu, své srdce, které bije neustále a bylo zrozeno nejen pro druhého člověka, ale především pro vás. Začněte se věnovat sami sobě, nacházet věci, které vás baví, následujte svůj pocit štěstí ve vás, hlas života v sobě. Povede vás tam, kam přesně máte jít…
Doufám, že vás tento článek inspiroval k tomu začít dávat lásku sám sobě a nezapomínat na sebe. Mnozí z nás s tím mají problém a často se tento fenomén děje velmi nevědomě a nepozorovaně. Nicméně už tím, že ho zpozorujeme a identifikujeme, od něj poodstoupíme, nebudeme uvnitř něj a tudíž nás jeho nízká vibrace nebude tolik svazovat… Gratuluji vám k tomu, že jste toho byli schopní. Nyní nastává čas lásky, bezpodmínečné lásky sám k sobě…
Pokud hledáte inspiraci k tomu, jak budovat lásku sám k sobě, zvu vás se do své FB skupiny Najdi lásku sám k sobě ❤ kde ZDARMA sdílím své poznatky a učení o sebelásce ve formě praktických článků, úvah i online živých videí. 🙂
S láskou
Vaše Nuataa Sonáya
Máte otázku, dotaz, chcete se s něčím svěřit, na něco se zeptat? Vyplňte níže uvedený formulář a já se vám ozvu! 🙂