Rubrika: Nezařazené

Má cesta v Jižní Americe pokračuje a já už mám pár měsíců tu čest být v přítomnosti Tichého oceánu a velké Mama Cochy, Matky všech vod. Vyskytuji se v části Manabi, na ekvádorském pobřeží, a každý den mohu pozorovat moře, poslouchat jeho vlny, dunění, jeho věčný příboj… Učím se od něj, léčím se jeho vibracemi, jeho solí, jeho sílou léčit i to nejtemnější… V tomto článku s vámi sdílím poselství mořských vln, které ke mě přišlo… Naučila jsem se, že vše přichází, vše odchází a život je věčný…

Moře transformuje

Z moře vzešel veškerý život na Zemi. Tam vše začalo. Mama Cocha je esencí Matky Země. Bez vody není života. Jak fascinující je ale voda slaná. Jak pozoruhodné je, že veškerý život, který na Zemi je, pochází ze slané vody, ve které nyní žít nemůžeme… Sůl má jednu úžasnou vlastnost. Dokáže rozložit a transformovat snad úplně vše… (Kromě plastu… Nebo asi i ten, ale zřejmě po opravdu dlouhé době.) Moře je silné. Víte, že pokud žijete u moře, musíte se daleko více starat o vše, co je z kovu? Sůl totiž kov po x letech naprosto rozkládá – od hřebíků po počítač… A i když se o kov starat budete, dříve nebo později ho stejně budete muset vyhodit a nahradit za jiný… Protože je už nepoužitelný, rozložený…

Moře léčí

Moře je silně léčivé. Proto všichni lékaři doporučují zájezd k moři jako přírodní lázeňský pobyt. Moře však neléčí jen naše fyzické tělo, ale i naše energetické tělo. Když se delší dobu vyskytujete v přítomnosti moře, začnou z vás vyplouvat zajímavý věci… Hodně starý věci… A pokud jste člověk, který pracuje na svém seberozvoji, nesdílnou součástí této práce je práce s vašimi emocemi. Moře pracuje i na emocionální úrovni, jen si toho někdo všimne a někdo ne…

Moře prosvětluje temnotu

Když jsem se vyskytovala v části Puerto Cayo, procházela jsem hustou transformací. Stále se v ní nacházím, ale tam jsem zažila takovou temnotu, s jakou jsem se snad nikdy v životě vědomě nesetkala. Začala jsem si uvědomovat, jak moc mi chybí má země, kultura, moji kamarádi, rodina, přátelé… Cestovat jako bílá holka v Latinský Americe občas vážně neni jednoduchý… Takže mi lezlo na nervy i to, jak rozdílná se od ostatních cítím. Je to jiné myšlení, jiné cítění, jiný svět… A nejen to. Kvůli sexismu a machismu jsem se už na začátku svý cesty uzavřela. Každej chlap na mě čuměl, flirtoval se mnou, dovolovat si… A to mě jako otevřenou, vlídnou a veselou holku nehezky překvapilo a musela jsem se začít chránit. Musela jsem v něčem dost ztvrdnout, abych si uchránila svoje hranice a nebyla na ostatních akorát tak na……. Výsledkem ale bylo, že jsem nebyla schopná se dostatečně otevřít lásce, ostatním lidem, jejichž záměry nebyly zas tak špatné… Měla jsem pár svých přátel, mezi kterými jsem se cítila jistě a v bezpečí, ale moje otevřenost a touha poznávat nové lidi zmizela a já se na všechny dívala podezřívavě a nechtěla je pustit do své reality… A to vše se najednou u moře hezky vyplavilo a já začala pociťovat, jak moc mi chybí bližší lidský kontakt. Však to znáte… Konverzace o vás, vašich zážitcích i starostech… O vašich strachách i slabostech… Prostě naprosto o všem…

Strachy mají vždy původ v dětství

Říká se, že Latinská Amerika je srdcem světa. Že se tu všichni mají rádi v tom smyslu, že jsou opravdu ze srdce milí a vzájemně si pomáhají… Ale já jsem toto kvůli výše zmíněným událostem ještě pořádně neobjevila. V Puerto Cayo jsem si uvědomila, jak jsem se v pudu sebezáchovy uchránila, ale uzavřela se učení této lidské vřelosti, vlídnosti… Je to přirozené a dává to smysl, ale začala jsem si uvědomovat, jak prázdná se uvnitř sebe cítím, jak sama jsem… A to všechno, jako vždycky, je spojené s naším dětstvím, kdy se tvoří všechny naše strachy a to, co se děje v našem dospělé životě, na ně pak už „jen“ navazuje… Vždycky je to s nima spojený a když je vyléčíme v jádru, v kořenu, tak se vyléčí i nás dospělý život, náš dospělý strach… V Puerto Cayo jsem tedy opět začala aplikovat Proces scelování od Teal Swan, který mi zachránil krk v těch největších temnotách. Uvědomila jsem si ale, že se nacházím v krizi identity a je to poněkud delší proces. Nešlo to nijak uspěchat a bylo to postupné…

Zapojme naše tělo do naší duchovní zkušenosti

V určitých okamžicích mi už Proces scelování aplikovat nešel. Musela jsem s tou temnotou prostě jenom být, toť vše… Začala jsem ji pociťovat dost hustě na fyzický úrovni… Silný napětí v nohou, v pánvi, knedlík v krku, tenze v pažích… Pocit, že prostě musím jen běžet a běžet a křičet do aleluja… Uvědomila jsem si, jak je důležité pracovat s naším tělem. Všechny naše emoce se odehrávají na tělesné úrovni jako vjemy, vibrace… Všichni známe žaludek na vodě, když nás kdysi čekalo zkouškový, nebo sevřený krk, když jsme měli něco říct před skupinou lidí… Stres je do určité míry normální součástí našeho života… Stále něčemu čelíme, stále se učíme… Nicméně naprosto za každou myšlenkou se skrývá pocit. Myšlenka se nejprve rodí v srdci. Srdce pocit vyšle jako informaci do mozku a ten ji začne interpretovat na úrovni myšlenek – nevědomých a vědomých… Každý den v naše těle probíhá miliarda myšlenek, pocitů, na vědomé i nevědomé úrovni… Každá z nich má svůj náboj, svou energii, která probíhá v našem těle. Pokud chceme pracovat na svém seberozvoji a na tom být vědomou bytostí, je samozřejmé, že bychom měli pracovat na mentální i emocionální úrovni… Ale je naprosto zásadní pracovat i na úrovni tělesné. Ten energetický náboj z prožitých myšlenek a emocí musí někam odejít, a pokud si přejeme naše zvědomování a léčení dokončit do kompletní úrovně, měli bychom ho zapojit do naší duchovní praxe. Naprostá většina spirituálních seminářů, kurzů, léčení, kterými jsem prošla, vždy využívala práci s tělem. Je zásadní pro naše zdraví – tělesné, psychické i mentální… Věřím, že bychom měli naše tělo ctít a pečovat o něj. Vždyť je naším prostředkem k žití života tady a teď…

Vlny přicházejí, vlny odcházejí… Stále tam však jsou a léčí…

Nejléčivější je naše bezpodmínečná přítomnost a pozornost. Když člověk prochází krizí, obává se, že ho temnota pohltí a transformaci odporuje. To však celý proces zhoršuje a prodlužuje. Je přirozené, že bojíme bolesti, že se jí vyhýbáme a nechceme ji cítit. Když se ale had svléká z kůže, když měníme naše paradigma reality, když otvíráme svou mysl, léčíme staré strachy a otevíráme se nové realitě… Bolí to, protože je to proces léčení… Odporujeme tomu, protože starých vzorců se člověk vzdávat nechce. Představují pro nás stabilitu, něco, co známe. Nechceme se otevřít ničemu novému, protože to neznáme, myslíme si, že tam na nás nečeká nic dobrého, vše je nejisté… Když s tím procesem však budeme bezpodmínečně přítomní a přijmeme ho, protože víme, že vše vždy dobře končí, vše pomine a objeví se úplně nová realita.

V mém případě, když jsem se snažila „cítit se lépe“ a svou situaci měnit, odporovala jsem tomu a nepřijímala jsem to, co je teď a tady, neučila jsem se, neléčila jsem se… Ale když jsem nechávala své temnotě prostor a snažila se jí naslouchat, vidět, cítit, chápat, protože má svůj naprosto hodnotný důvod… Po nějaké době jsem se opět otevřela a mohla vidět i to světlo, které bylo v mé realitě přítomné. Mohla jsem cítit a prožívat i tu radost z přítomného okamžiku, jít se vykoupat do moře, poznat nové lidi, navštívit nová místa… Ale pak temnota opět přišla a já se opět musela uzavřít a být se sebou a se svými emocemi. A je to tak v pořádku. I když to bolí, i když je to hustý, prostě to tak je. A bude to dobré, bude to v pořádku.

Jak mohu vědět, že vše dobře dopadne? Protože život je věčný.

Když naše stopa na pláži moře spláchne, můžeme udělat novou. Když vlna přijde k pobřeží a zanikne, přijde nová. Moře je plné ryb a mořských tvorů, je plné života a ten jen tak nezmizí. Vždy bude hledat způsob, jak se přizpůsobit podmínkách, jak žít dál a jak vzkvétat. Nejenže přežije, ale přirozeně se bude rozmnožovat dál. Bude dýchat, kvést, vonět, hýřit barvami… To je poselství života. To je jeho zákon. Podívejme se na všechny naše strasti a bolesti v životě.. Všechny jsme přežili a nejen to – pokud jsme se opravdu vyléčili a pochopili dané učení, jsme nyní o to silnější, vědomější a šťastnější bytostí. Vše, co jste v životě zažili, vás dělá tím, kým jste. Vaše síla žít dál a kvést je síla života ve vás a ta může být klíčem k vaší víře, že vše vždy dobře skončí. Že život je věčný…

Věřím, že vše, co se děje, má svůj smysl. Život je občas drsnej, neni jenom růžovej. Vždycky přicházejí nové výzvy, starosti, nový věci k řešení a léčení.. To ale neznamená, že je něco špatně… Naopak to znamená, že přichází nová příležitost uvědomit si něco nového, pročistit něco starého a objevit novou dimenzi pravdy, kterou jsme před tím neviděli. Každý den se tak stáváme stále vědomější a pravdivější bytostí, pokud si to dovolíme a pokud se tomu otevřeme… Stačí… Jen věřit, že to tak má být, neodporovat a nebránit se, ale uvolnit se a otevřít se tomu… Má to tak být… A je to tak v pořádku…❤️

Věděla jsem, že cesta do Jižní Ameriky bude cestou transformační. Věděla jsem, že se toho hodně nového naučím, poznám, objevím… Ale netušila jsem, že to bude až tak hustý. Jela jsem sem za šamany a sebepoznáním a s nimi navázala spolupráci pár měsíců po mém příjezdu. Teď jsem „sama sobě svým vlastním šamanem“. Pokračuju v cestě dál a snažím se vnímat a přijímat tomu, co je mi nabízeno. Léčím se, otevírám se a cítím vděčnost za život. Největší výzvou je však cítit vděčnost i za temnotu, kterou člověk prožívá. Děkovat za ni, plně se ji otevírat, uvolňovat se a VĚDĚT, že to tak má být… A že i to je dobré… Tomu já říkám opravdová víra. 🙂

S láskou

Nuataa Sonáya ???

Chceš dostávat tipy ZDARMA pro svou motivaci, inspiraci, práci na sobě? Sleduj mou fb stránku Nuataa Sonáya – Naciťmese.cz, kam přidávám nejaktuálnější a nejnovější postřehy, poznatky a zkušenosti!