Zavři oči své.
Uciť svůj dech.
Cítíš teplo své.
Nádech, výdech…
Po chvíli ucítíš,
jak krásně záříš.
Své světlo nacítíš.
Náhle uvěříš,
Že nejsi jen tělo.
Hmotné, fyzické.
Jsi věčné světlo,
krásy nadlidské.
Že jsi součástí
něčeho většího.
Že jsi pověstí
příběhu božího.
Který se odehrává
jen podle Tebe.
Kde Tvé já vyhrává.
Kde cítíš sebe,
Jak autenticky
jsi a tvoříš.
Jak poeticky
jsi a záříš.
Vibruješ, dýcháš,
jsi krásou, jsi vším…
Své ego rozplýváš
principem vyšším.
Tak už se nadechni
hlouběji do sebe.
Láskou se prodchni.
Dotkni se nebe…
Motýlek – Nuataa Sonáya