Jak se mít rád? Najdi vztah sám k sobě

Všichni pořád mluví o sebelásce, o tom, že je důležité mít vztah k sobě. Ale co to vlastně je? Vždyť mohu přeci milovat druhou osobu, mohu milovat ostatní, své blízké, své přátele… Ale ne sám sebe. To by bylo sobecké myslet jenom na sebe! A sobci jsou špatní. Špatní lidé si nezaslouží lásku. Kdybych měl rád sám sebe, nezasloužil bych si lásku.

Ach ano. Tak k tomu jsme byli vedeni. Od malička jsme byli vychováváni k tomu, že musíme milovat druhé, musíme druhým pomáhat a musíme dělat vše k uspokojení rodičů, jinak si jejich lásku prostě nezasloužíme. Říká vám to něco? Výsledkem takové výchovy je, že nevíme, jak pracovat se svými emocemi, nevíme, jaký máme mít se sebou vztah, ani nevíme, co to znamená “mít se sebou vztah”, odsuzujeme se, porovnáváme, a tak dále, a tak dále… Co kdybych vám řekla, že mít se rád je naprosto zdravé? Že šetřit si lásku pro sebe a dělat věci pro sebe je to nejlepší, co můžete v životě udělat?

Co to tedy znamená mít vztah sám se sebou? Začněte pozorovat, co se vám honí hlavou a co cítíte. Jaké myšlenky to jsou? Jsou o vás nebo o ostatních? Jsou pozitivní nebo negativní? Mít vztah sám se sebou znamená, jak přistupujete k sobě, ke své osobě, ke svému charakteru, ke svým emocím a myšlenkám. Zkuste poodstoupit od své upovídáné mysli a začněte ji na chvíli pozorovat a naciťovat. Najednou uvidíte, zda se odsuzujete, zda se porovnáváváte, zda přemýšíte nad tím, co bude a co bylo místo toho, co právě teď je, a tak dále… Zhodnoťte tuto kupu dat do jednoho přídavného jména a řekněte si na rovinu: “Mám se sebou ________ vztah.” Může být dobrý, špatný, láskyplný, rozporuplný… Je na vás, jak ho popíšete.

Sebreflexe není jediným zdrojem, do kterého se můžete podívat. Jaký máme vztah sami se sebou se reflektuje ve vztazích s ostatními lidmi. A to není pouhé klišé, ale tvrdá pravda. Když někoho odsuzujeme, odsuzujeme tím nějakou vlastnost nebo nějaké chování, které nám připadá nepřípustné. Kdybychom totiž mi takovou vlastnost měli, odsoudili bychom se a nezasolužili bychom si v tu chvíli lásku. Jaký máte vztah s ostatními lidmi? Porovnáváte se často? Díváte se na někoho skrz prsty? Proč? Kdybyste byli na jejich místě a byli jste jimi – skutečně jimi, se vším zázemím, charakterem a se všemi jejich podmínkami – zachovali byste se jinak?

Cesta k sebelásce, k tomu se mít rádi takoví, jací jsme, je v podstatě celoživotní cesta, cesta bezpodmínečné sebelásky, kdy se budeme plně přijímat v přítomném okamžiku, nebudeme od sebe nic očekávat, nebudeme sebou zklamaní, nebudeme se vůbec porovnávat, nebudeme se vůbec odsuzovat. A ruku na srdce – kdo to vůbec nedělá? Učíme se to celý život, ale stojí to za to. Proč? Protože čím víc budeme mít rádi sami sebe, tím víc budeme milovat i ostatní bytosti kolem sebe. To, co nesnášíme na ostatních, nesnášíme i na sobě. To, co milujeme na ostatních, milujeme na sobě. Co na sobě máte rádi? Co máte rádi na ostatních? A co naopak ne? A to, co nemáte rádi, proč si myslíte, že to existuje? Proč si myslíte, že se tak vy nebo ten daný člověk chová?

Cesta sebelásky je cestou hluboké sebereflexe, tolerance, pochopení a láskyplného přijetí, které se následovně bude odrážet i v našich okolních vztazích. Právě proto je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat – jinak nikdy nebudete šťastní. Občas zažijete nějaké záblesky štěstí, lásky a radosti, ale ty později zmizí. Se sebou musí být člověk totiž pořád, 24 hodin denně… A pokud v sobě pěstujete špatné pocity, nejenže nebudete nikdy dlouhodobě šťastní se sebou a ve svých vztazích, ale budete se to také reflektovat na zdraví… Ptejme se sami sebe, naciťujme se, přijímejme se se. Není to lehké, já vím, ale je na nás, nakolik necháme naše srdce volně plynout a nakolik se budeme milovat. Ostatně – láska je naším jediným cílem.