Kam to spěcháš?
Proč se honíš?
Proč pospícháš?
Co zas sháníš?
Potřebuješ to?
Je to tak důležité?
Pokračuješ v tom,
co máš tak zažité.
“Musím být dobrá.”
Říkáš si.
Opakuješ “moudra”.
Kážeš si.
Jsou to tvé hodnoty?
To, co chceš?
Padáš do temnoty.
Kam to jdeš?
Podvědomě integruješ
cizí názory.
Podvědomě ignoruješ
vlastní obzory,
Co touží po něčem
tak trochu jiném…
Svým tupým mečem
na poli věčném
Vedeš ty bitvy
sám se sebou.
Nože a břitvy
zmítají tebou.
Řežeš se.
Přidáváš.
Pořež se!
Nadáváš.
Na své schopnosti.
Na svou lenost.
Na své hlouposti.
Na nemožnost
Všechno stihnout.
Řádně a pilně.
Se vším pohnout
správně a silně.
Co nejefektivněji.
Co nejrychleji.
Co nejlevněji.
Ruce se chvějí…
Vrásky na tvářích
zraňují tvou duši
v divokých bouřích
tvé srdce buší.
Uklidni se.
Je to stín.
Propadni se
do hlubin
Svého nitra.
Svého srdce.
Co teď pátrá
Po tvé lásce.
Tvé přítomnosti.
Tvé pozornosti.
Tvé upřímnosti.
Tvé oddanosti.
Odhoď své ambice.
Zpřítomni se.
Už nechtěj více.
Nadechni se…
Motýlek – Nuataa Sonáya