Cítíš se na dně
jako velká nula.
Jako bys po tmě
skládala křídla…
Už to vzdáváš,
už jsi unavená…
Osudu necháváš
svá záda splavená…
Už tě to nebaví
stále se jen snazit…
Kdo se jen postaví?
Začne ti věřit?
Věřit v tebe,
ve tvé vlastní úsilí,
ve tvé nebe
alespoň na chvíli…
Už nechceš létat,
jen spát a dřímat.
Přestat se zmítat,
prostě jen přijímat.
Lásku a pozornost
o tebe pečující
bezednou věrnost,
co není skličující…
Chci se zas nadechnout
a pak byt zase sama.
Svou duši prodchnout
poutama sílícíma
Mou vlastni identitou,
mou perspektivou,
vlastní autenticitou,
mou subjektivou…
Prostě se zastavit.
Nechat vše být.
Svůj svět si přestavět.
Na chvíli snít…
https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-skladam-sva-kridla-plakat-10065803