Posaď se.
Zavři své oči.
Zastav se.
Čas klidně běží…
Dýchej.
Pomalu. Měkce.
Nechej
jemně a lehce
Své srdce bít,
své tělo hýbat,
na chvíli žít
a jenom dýchat.
Nahoru, dolu,
v rytmu dechu,
sami i spolu,
pusťme tu pýchu.
Pusťme vše negativní.
Pusťme vše těžké.
Buďme teď senzitivní
na všechno božské
Co k nám přichází,
co je v nás…
Nikdy neodchází
krásná zář
V našich srdcích,
pulzuje věčností
i v našich koncích
stálou věrností.
Dýchejme pomalu,
pravidelně.
Uciťme víru,
co v nás tajně
Zaseje semínko
lásky a naděje.
Cítíš? Je blizounko.
Srdce se chvěje.
Každým nádechem
přijímáme život.
Každým výdechem
zažíváme přerod
V čistí, světlejší,
vědomou bytost,
stále zářivější
božskou svatost.
Uvědomme si,
jak jsme mocní.
Zvědomme si,
jak jsme vzácní.
Začněme milovat
svou vlastní podstatu.
Začněme promlouvat
k vlastnímu zázraku
Života v nás.
Začněme už žít.
Važme si krás.
Dovolme si být.
Dovolme si proudit
přítomně, vědomě,
jenom se vlnit,
světle i temně.
Začněme přijímat.
Začněme dýchat.
Lásku pojímat,
prostě se nechat
Vést naší intuicí,
naším Vyšším já,
cestu nám věštící.
Právě teď volá
Po naší přítomné
lásce a pozornosti,
po naší jemné
i silné oddanosti…
Motýlek – Nuataa Sonáya