K čemu by to bylo?
Děláš si legraci?
Všechno v nás zvadlo,
jsme tu jen pro práci.
Neumíme milovat
své vlastní nitro.
Umíme jen žalovat.
Ztrácíme dobro
Ve svém srdci.
Všechno jenom měříme.
Je to k pláči.
Však zarytě věříme…
Nevidíme za oponu.
Nechápeme souvislosti.
Budujeme clonu
proti vlastní tvořivosti.
Bojíme se.
Porovnáváme se.
Děsíme se.
Vysmíváme se.
Neodvážíme se
vystoupit z paradigmatu.
Sami poutáme se.
Pak divíme se záchvatu
Zoufalství, prázdnoty…
Nevíme kudy.
Z racionality
stavíme ledy.
Ukaž mi důkazy!
Ukaž mi čísla!
Jsme jako “bozi”
jejichž slabá síla
Snaží se porazit
bezmeznou radost.
Snaží se pokazit
barevnou věčnost
Hravé fantazie
inspirující,
stálé naděje
pozorující
Tvé vnitřní dítě
šťastné, kreativní,
Nevinné poupě,
prosté, perspektivní…
Tak už si hraj.
Tam najdeš sebe.
Tam je Tvůj ráj.
Tam je Tvé nebe.
Odhoď své pochyby.
Odhoď své meze.
Všechno se vytříbí,
Ty potom blaze
Uvidíš svůj potenciál.
Své vlastní poselství.
To, co sis přál
už od svého dětství…
Motýlek – Nuataa Sonáya