Distancujeme se,
separujeme se,
potlačujeme se,
odtahujeme se,
Od našeho bytí,
tvého i mého,
předsudky nás rmoutí,
my do slepého
Pole vstupujeme
za nadějí a touhou.
Srdce zakrýváme
se starostí pouhou.
Žijeme ve strachu
o naše přežití.
Však tajně, potichu,
jiskřička zasvítí,
Když pocítíme,
když srdce poskočí,
když se nacítíme,
když láska nás přesvědčí
O tom, udělat krok vpřed.
Odkrýt se.
O tom, udělat to teď.
Zasnít se.
Toužit po světě,
co láskou tě přivítá,
něžně obejme tě,
co teplem zasvítá.
Bojíme se,
že to je iluze.
Děsíme se,
žijeme uboze.
Tak už vzhlédněme.
Uviďme tu krásu.
Tak už se zvedněme.
Vidíte tu hvězdu?
Tam na nebi.
My jsme to světlo.
Neříkejme, co by.
My jsme to teplo…
Motýlek – Nuataa Sonáya