Jaký by byl asi návrat do dětství, kdy jsme si nemuseli dělat starosti o peníze, o práci, kdy jsme mohli dělat, co jsme chtěli? Kdy jsme dělali, co nás bavilo, kdy jsme věřili, že pohádky jsou opravdové a naše fantazie neměla žádné hranice? Kdysi jsme přirozeně byli plní lásky a štěstí, měli spoustu motivace a nápadů, byli jsme spontánní a milovali život. Kdysi jsme znali odpověď na otázku, jak být šťastný – prostě jsme štěstím žili, žili jsme životem v nás i kolem nás.
Co se ale stalo, že jsme tuto jiskru do života ztratili? Kdy jsme se rozhodli, že je třeba si najít perspektivní práci, vydělávat co nejvíc peněz, zabezpečit se a vlastně si stále jen dělat starosti? Když už teda ve svém životě odvedeme nějakou „dobrou práci“ nebo zažijeme nějaký úspěch, odměníme se zábavou, dobrým jídlem, krásnými zážitky – stejně tak jako rodiče odměňovali nás, když jsme byli malí. Když jsme od nich dostali uznání a pochvalu, když jsme udělali něco, co považovali za správné.
Když jsme se narodili, byli jsme zahrnováni bezpodmínečnou láskou. Rodiče nám věnovali veškerou pozornost a udělali pro nás první poslední, abychom byli zdraví a šťastní. S postupnou socializací a výchovou však byl na dítě vyvíjen nátlak, aby se „nějak chovalo“. Muselo začít rozlišovat mezi tím, co je dobré a co špatné podle standardů společnosti a kultury. Začaly nastávat konflikty mezi tím, co chtělo dítě a co chtěl rodič. Mnoho nevyřešených traumat a problémů jsme pak uložili do nevědomí, protože jsme nevěděli, jak se s tím vypořádat.
Následky a důsledky
V dnešní společnosti neumíme zpracovávat své emoce a nevíme jak vědomě vychovávat děti. Nedíváme se na ně jako na čistou duši, která sem přišla s nějakým záměrem a my jsme svědky jejího růstu. Díváme se na něj, jako že potřebuje zformovat do těch „správných“ standardů, potřebuje vychovat, aby vědělo, jak „se chovat“. Taková výchova vede k tomu, že si mnoho traumat z našeho dětství neseme do dospělého života. Nevědomě nás pak ovlivňují a jsou příčinou našeho neštěstí, našich strachů a nevědomých vzorců. Pokud chce člověk vést šťastný, vědomý život, musí umět nalézt způsob, jak z nevědomého činit vědomé. Jinak bychom neustále žili ve strachu. Podívejme se, jak žijeme. Mnozí z nás se uvnitř sebe stále jen bojí, abychom neudělali nějakou chybu, abychom nenaštvali ostatní, abychom vše „dělali správně“. Integrovali jsme do sebe hodnoty našich rodičů, naší společnosti, přijali je za své a podle těchto standardů nyní měříme i sami sebe.
Odpojili jsme se od vlastního cítění, od vlastní přirozenosti, která v nás kvetla a vedla nás směrem, kterým jsme chtěli jít. Přestali jsme věřit sami sobě, přestali jsme věřit, že můžeme mít, co chceme, že můžeme dělat, co cítíme. Přestali jsme být přirozeně šťastní. Byl to přirozený vývoj událostí, učení, socializace. Život „není jednoduchý“, rodiče a společnost mají pravdu v tom, že je dobré „se o sebe umět postarat“ – najít ve svém životě zodpovědnost a zabezpečení. Rodiče mají o své dítě strach, chtějí pro něj jen to nejlepší. Milují ho, ale nevědomě na něj reflektují své strachy, své nevědomé vzorce. Je samozřejmé, že dítě ještě není dostatečně zodpovědné a uzemněné na to, aby si uvědomilo možná nebezpečí. Cílem ale není dítě limitovat „v jeho rozletu“ a formovat jeho realitu. Cílem je dítě ochránit a vytvořit pro něj bezpečné prostředí, aby mohlo dělat, co cítí. Negativní fokus se v tu chvíli stává fokusem pozitivním. To je úplně něco jiného než se stále strachovat, dělat si starosti a na své dítě reflektovat své strachy.
Jak k dítěti = k našemu emočnímu já správně přistupovat?
Dítě je jako semínko, které když zasadíme, nevyroste z ně krásná květina tím, že ji budeme odměňovat nebo trestat na základě toho, jak si myslíme, že by měla růst. Ze semínka vyklíčí krásná květina jen neustálou podporou, když jí dáme teplo, vodu, výživu – když ji zahrneme naší bezpodmínečnou láskou. Pak můžeme s obdivem pozorovat, jak krásně kvete, jaké krásné barvy má, jak voní, jakým životem kypí…
Všichni jsme děti. Nikdy jsme nevyrostli. Většina našich stínů, věcí, co nám vadí, většina našich problémů má své kořeny v dětství. Tvoří se do našich 7 let. Mnohá stará zranění jsme tehdy vytlačili do nevědomí a je na nás, zda se rozhodneme si tyto rány zvědomit a zahojit. Jednou z cest je právě terapie vnitřního dítěte, která je velmi efektivní, protože jde do skutečné hloubky. Tím, jak léčíme své vnitřní dítě, léčíme i naši dospělou ženu / dospělého muže, integrujeme své stíny, prosvětlujeme je naším vědomím a láskou a stáváme se celistvou bytostí.
Tak jaká je odpověď na to, jak být šťastný?
Na cestě uzdravení mého vnitřního dítěte sehrála velkou roli světoznámá spirituální učitelka Teal Swan, která pomohla světu právě učením, že základem veškerého našeho úspěchu, štěstí a žití v lásce je sebeláska a přístup k našemu emočnímu já, k sobě uvnitř sebe jako k dítěti, které je stále plné nekonečného potenciálu. Musíme nejprve umět milovat sebe, abychom mohli milovat ostatní a abychom mohli milovat svět. Musíme být nejprve šťastní sami se sebou, musíme se do sebe vlastně zamilovat, zamilovat se do našeho vnitřního dítěte, které reflektuje naše emoční já, a neustále ho podporovat, abychom mohli kvést, abychom mohli být skutečně šťastní. Taková je cesta k trvalému štěstí.
Odpověď na to, jak být skutečně šťastný, je zároveň odpovědí na to, jak se mít rád a jak se bezpodmínečně přijímat. Celý život prosvětlujeme naše stíny, přijímáme naše stránky, které jsme kdysi dávno potlačili, odmítli, nepřijali. Zbavujeme se nevědomých vzorců a nahrazujeme je za vzorce nové, které nám slouží a prospívají. Je to proces léčení.
Teal Swan terapii vnitřního dítěte spojila s terapií absolutního přijetí našich emocí, která jí zachránila život. Vynalezla Proces scelování, který je mocným nástrojem léčení i těch nejtěžších a nejtragičtějších případů. Pokud si chcete tuto terapii vyzkoušet, můžete se podívat na její video Emoční budíček nebo vyzkoušejte terapii se mnou. Proces scelování praktikuji již několik let a změnil mi celý můj život.
Co musíte vědět
Každému, kdo hledá cestu k tomu, jak se mít doopravdy rád/a, doporučuji knihu Stíny před úsvitem, která je základní učebnicí sebelásky. Už jsem ji dala i doporučila mnoha lidem a mám na ni jen samé pozitivní ohlasy. Všechny jiné psychologické či motivační knihy na ni prý nemají, protože Teal dokáže jít do opravdové hloubky a klást ty správné otázky. Jednoduše, jemně a velmi jasně vás povede na cestě sebelásky vstříc pravdě a štěstí tak, abyste si na vše odpověděli jen vy sami.
Pokud byste chtěli terapii vyzkoušet, ale ještě si nejste jistí zda do toho se mnou jít, můžete se podívat na mé recenze nebo si přečíst něco o mně. Věřím, že vám mohu pomoci na vaší cestě za sebeláskou a sebepřijetím. Takový život je pak život, kdy každé ráno chcete vyskočit z postele, jak moc se těšíte na nový den – stejně tak jako malé dítě. 🙂
Budu se na váš těšit!
S láskou
Vaše Nuataa Sonáya <3