Je to jenom zdání?
Je to jenom náhoda?
Říkáš si jen: “Páni!”
Je to jenom příhoda?
Shoda okolností?
Je to “jenom tak”?
Na zastávce příští
čeká šedý mrak
Pochyb a výsměchů,
nevěřících hlav,
co v prázdném nádechu
směje se jak dav
Všech těch nevědomých,
smutných a zraněných,
všech těch ztrouchnivělých
větví poraněných
Křivdou a lží
nezáměrných.
Na okně mlží
řev zákeřných.
Řev všech bolestí,
tak už si odpusť…
Řev všech těch lstí.
Kořeny zapusť
Do čisté hlíny,
milující Matky,
do čisté špíny
pletoucí proutky
Tvé nové naděje,
nového přesvědčení.
Kam to vše spěje?
Nebuď tak přesvědčený…
Není to náhoda.
Je to tak.
Není to záhada.
Není to mrak.
Je to znamení,
světlo na Tvé cestě…
Je to prozření.
Na záhadném mostě
Přejdeš řeku
všech starých vzorců.
V pokleku
starých mudrců
Náhle ucítíš,
že to tak má být.
Hned se pomodlíš
a najdeš klid,
Harmonii, mír
věčného štěstí,
barevný vír
co Ti proklestí
Cestu vstříc k poslání,
pro které tu jsi,
cestu k nadání,
za něž jsi prosil,
Které jsi tak hledal,
dlouho a nevěřícně,
věčně bojoval
těžce a nebojácně.
Uvěř.
Je to tak…
Neřeš.
Není to mrak.
Je to čisté světlo.
Tak jako Ty.
Je to čiré moudro.
Jsou to květy
Božské lásky,
navždy věřící…
Jemně, dětsky
v sobě planoucí…
Motýlek – Nuataa Sonáya