Dovol si
zavřít své oči.
Dovol si
svést se řečmi
O lásce,
o věčném štěstí…
V otázce
Tvé srdce buší…
Obává se
dalšího zranění.
Však vzdává se
božskému odpuštění…
Dovol si
otevřít své srdce.
Dovol si
přestat snažit se…
Přestat se trestat
stále se jen poměřovat.
Dovol si povstat
a začít následovat
Hlas svého života.
Hladí Tě.
Krásného světa.
Svádí Tě.
Nech se unášet
přítomným bytím.
Začni se nadnášet,
být čistým kvítím
Věčného mládí,
večné barevnosti.
V srdci Ti proudí
pocit té lehkosti,
Té jemné energie.
Proudí Tvým tělem.
Té blahé synergie…
Jsi božským světlem.
Pomalu i rychle,
něžně i vášnivě
uciť svým dechem
jak se bázlivě
Tvé ego rozplývá.
Jsi božskou přítomností.
V těle Ti ulpívá.
Jsi touhou, jsi jemností.
Jsi jedinečná.
Jsi tak krásná…
Bezpodmínečná.
Jaká pocta.
Jaká čest.
Všem těm bytostem…
Nech se svést
v duchu naprostém.
Usměj se,
oddej se maličkostem.
Poddej se
všem těm “hloupostem”
Pravdivým, upřímným.
Jsou Tvojí realitou.
Se srdcem skromným
jsou tou kreativitou
Jež tvoří život
melodií krásnou.
Je vzácný klenot.
Je Tvojí spásou.
Dovol si
být sama sebou.
Dovol si
být tou osobou
Co autenticky
září, tančí,
co prorocky
dopředu kráčí.
Dovol si
vystoupit z temnot.
Dovol si
začít žít svůj život.
Být centrem dění,
vášnivou Bohyní,
přítomným chvěním
smyslných vůní…
Motýlek – Nuataa Sonáya