Jak najít práci, která nebude prací, ale zábavou? Věř a Tvé sny se Ti splní

Myslím, že se nad tím snad už každý zamýšlel, a pokud ne, ta vám to vaše intuice již určitě nějakým způsobem dávala a dává najevo. Celý systém toho, že mnozí z nás ráno vstáváme do práce otrávení, znudění, bez energie, bez motivace… A jdeme někam 8 hodin pracovat pro někoho, pro projekt někoho jiného, pro nápad někoho jiného, abychom vůbec mohli žít, pokrývat své náklady a pak o večerech, víkendech a o dovolených si užili svůj volný čas, mi připadá úplně na hlavu. Stále víc a víc jsem se nad tím zamýšlela a čím víc jsem si to uvědomovala, čím víc jsem to ve svém srdci pociťovala a prožívala nejenom svou demotivaci, frustraci, bolest… Ale všímala si stejných pocitů i u ostatních lidí kolem mě, v metru, v tramvaji, na ulici… Tím víc jsem si říkala, že právě toto chci ve svém životě změnit. Copak to tak má skutečně být? Opravdu to jinak nejde? Nejde být šťastná, dělat, co mě naplňuje, co mě baví, a při tom žít v hojnosti?

Většina dnešní společnosti žije na bázi odměny a trestu, už od mala jsme v tom vychovaní a jedeme v tom dál i v našem systému, na pracovním trhu, v osobních vztazích, všude… Jdeme do práce, abychom si vydělali peníze, které jsou přeměnou naší energie v určitou “odměnu”, kterou pak vyměníme za něco, v čem vidíme hodnotu. Já tento proces nekritizuji, peněžní systém považuji za logický a daleko přínosnější než systém výměnný, to je nám snad všem jasné… Pokud máme nějaké ekonomické základy… Ale proč musím peníze vydělat tím, že budu dělat něco, co vlastně ve skutečnosti dělat nechci?

Pracovala jsem v online marketingu. Ze začátku mě má práce opravdu bavila, měla jsem velké štěstí na nadřízeného i na kolektiv, učila jsem se nové věci, poznávala jsem sebe samotnou, ale po nějaké době už to přešlo v určitou rutinu a práce mě pomalu ale jistě bavit přestávala. Octla jsem se v přesvědčení,  že stále dělám, co opravdu chci a co mě baví, ale najednou se všechno stávalo šedivější a šedivější. A začala jsem celý svůj proces vnímat tak nějak jinak. Najednou jsem viděla, že jsem integrovala cizí ambice a hodnoty, ve kterých jsem vyrostla a které jsem kolem sebe měla, vnímala je a coby nevinná, čistá, dětská dušička je nasávala a brala za své i nadále. Najednou jsem se začala cítit uvězněná a mé staré nadšení zmizelo a přešlo ve zklamání. Namlouvala jsem si, že toto je práce, která mě činí šťastnou, která je perspektivní a díky které povedu šťastný život v hojnosti. Vydělávala jsem si relativně dobré peníze, vedla jsem pestrý, zajímavý život… Ale začalo mi v něm něco chybět. Stále mi něco nedávalo smysl. Až do té doby, kdy jsem se hlouběji podívala do svého srdce a plně procítila, že má mysl pouze drží toto přesvědčení, že přesně takhle to má být a jinak to nejde. Musím mít tuto nebo velmi obdobnou práci (v IT, v technologiích, v online marketingu,…) protože podle čísel, médií, společnosti je to přeci velmi perspektivní práce! Čísla mluví jasně!

Ale kam se hrabou čísla na to, jak se cítím? Jak se SKUTEČNĚ cítím? Vzpomněla jsem si na své dětství, na návštěvu společnosti mých rodičů když jsem byla malá holčička. Navštívila jsem maminku, která pracovala na recepci, zvedala telefony, dělala na počítači a dělala veškerou tu kancelářskou práci, a tatínka, který byl ve vedlejší kanceláři a dělal všechny ty odborné, právnické věci s papíry, vedl seriózní jednání s obchodníky, klienty, atd. Všechno pro mě bylo tak šedivé, tak jednotvárné tak… Bez emocí! Vůbec jsem se tam necítila dobře. Ano, všechny ty místnosti vypadaly luxusně, ale … příliš dospěle… Bez hravosti, bez jiskřičky vášně, lásky, štěstí… Když jsem si tento pocit ve svém srdci znovu vyvolala, vše se ve mě zatemnilo. Vše se najednou změnilo. Jako bych prozřela… Je tato práce skutečně to, co chci dělat? Čím se chci život? OPRAVDU chci sedět 8 hodin denně v kanceláři, v kleci, dívat se ven z okna, když svítí slunce a necítit jeho hřejivé paprsky na své tváři, vůbec se nehýbat, zakrňovat, čumět do počítače a vlastně se prodávat pro cizí projekt, projekt, který mi najednou přestal dávat smysl? A pak se jít prostě jen tak bavit, všechno si to kompenzovat zábavou a jinými zážitky a dělat, že se nic nestalo, že to tak musí být? NE! Takhle to skutečně NEMUSÍ BÝT!

Nevěděla jsem, co chci dělat. Nevěděla jsem, jak z tohoto věčného kruhu ven. Ale věděla jsem, že to takhle prostě nechci. Začala jsem se zajímat o víc věcí, přicházet na to, co mě skutečně baví, začala jsem meditovat, hrát si, začala jsem žít přítomně… Přestala jsem se hnát za nějakou “budoucí odměnou”, za nějakým “budoucím cílem”, že něco dělám PRO něco, ale že tu činnost jako takovou si fakt užívám. A je mi jedno, jaký bude mát VÝSLEDEK. Prostě si chci jen hrát, tak jako malé děti, které nic neřeší, prostě si hrají a jsou šťastní. Znovu jsem v sobě objevila své vnitřní dítě, které mě začalo vést… Začala jsem pátrat a vyzkoušela mnoho různých činností. Pak jsem tak nějak začala už tušit, co mě vážně baví a naplňuje, ale jak to teď přeměnit na nějakou činnost, kterou se mohu živit? A zase na mě dolehla má přesvědčení… Zase to všechno bylo jen o mých limitujících paradigmatech, která mi říkala, že něco NĚJAK JE a jinak to být NEMŮŽE. Tím se přeci neuživím! To přeci nemohu dělat! Má mysl se však pod vírou mého srdce začala rozplývat a já jsem si prostě řekla, že nebudu věřit všem těmto mým názorům, které mám pouze na základě dosavadní reality kolem sebe. Mohu si ji přetvořit. Mám tu moc ji tvořit, mám tu moc být svého štěstí strůjce. A věřila tomu, že je na světě mnoho  lidí, kteří skutečně dělají, co je baví, mnoho umělců a dalších bytostí, které prostě věřily, měly otevřená srdce a osud si je pak našel…

Chvíli jsem oscilovala mezi částečnými úvazky, mé peníze mě opouštěly, protože jsem začala mít k penězům jako takovým rezistenci, že peníze mají pouze bohatí lidé, kteří obětují svou přítomnost a své štěstí za štěstí někoho jiného… A až pak, po delší době, jsem začala své srdce otevírat skutečnou vírou, že to půjde, že to musí jít! Že Vesmír chce, abych byla šťastná, že jsem na správné cestě. Viděla jsem kolem sebe důkazy, lidé za mnou chodili, motivovali mě, byli šťastní za mou pomoci, viděla jsem na nich a cítila jsem z nich, že vím, že jdu správným směrem. Dlouhou dobu jsem hledala novou práci na inzertních portálech. Hledala jsem práci na částečný úvazek, nechtěla jsem dělat jednu a tu samou práci celý den. Dítě také nedělá jeden druh činnosti celý den, to je nudné… Mohla jsem reagovat na miliardu inzerátů nabízejících práci v online marketingu, ale nereagovala. Nechtěla jsem. I přesto, že mi mé peníze z účtu mizely rychlostí blesku. Věděla jsem, že bych chtěla pracovat jako terapeutka. Vést nějaké své semináře, pomáhat lidem se nacítit na své emoce a provázet je jimi, vést se svojí intuicí, naslouchat sám sobě a svému srdci… Protože právě to mě v tu chvíli úplně nejvíc bavilo a cítila jsem se neuvěřitelně šťastná, kdykoli jsem to ve svém volném čase dělala. Miluji filosofii, psychologii, rozebírání emocí, vnitřního rozpoložení, sebepoznávání… Je to pro mě nesmírně obohacující. Ale nejsem vystudovaný psycholog. Nemám žádné vzdělání, tak to nemohu dělat! Ach ano, další, jedno z mých mnohých, limitujících přesvědčení… 🙂

Až pak, jednou na večer, jsem si úplnou “náhodou” procházela inzeráty na facebooku. Kdo by tam hledal práci, že? No prostě jsem to zkusila. 😀 Už jsem nevěděla, co by…. Uviděla jsem inzerát “Masér/ka – terapeut/ka”. Kdyby tam bylo napsáno pouze masérka, tak bych na to vůbec neklikla. Vzhledem k mé zálibě o spiritualitu a o péči o duši jsem měla určitou rezistenci ke svému tělu. Vždyť mou duši uvězňuje zde na Zemi… Ach ano, jak ubohé… 🙂 Ale protože tam bylo napsáno slovo “terapeut/ka”, inzerát jsem pro zvědavost rozklikla. Psalo se v něm něco jako “Naším hlavním záměrem je NACÍTĚNÍ se na klienta, na jeho potřeby, pomoci mu od bolesti….” Inzerát měl asi jen 3 věty, ale hned jsem v tu chvíli věděla, že se jedná o tak trochu jiný inzerát, nabízející práci masérky, než jaký lze na internetu nalézt. Poté, co jsem si přečetla webové stránky a ujistila se, že se nejedná o žádné tantra masáže 😀 jsem uviděla text: “Je tomu hodně let nazpátek, co jsem se zamilovala do masáží a vůbec jsem netušila, že se jim budu věnovat na profesionální úrovni. Zamilovala jsem se do doteků nejprve jako klientka. Fascinovalo mě, jak hluboká terapie masáž je. Uvědomovala jsem si očistu těla, duše i mysli… a následné rozproudění vlastní životní energie, kdy jsem jasně věděla, co mám udělat, měla jsem nápady a spoustu vlastní síly k tomu je realizovat… Vlastně celý život jsem zasvětila studiu a sledování lidského těla, duše a lidské psychiky… A tímto procesem uvědomování procházím celý život. Se svojí životní láskou – mým tělem a mojí duší. Vaše Shaaze” A bylo to jasné… Najednou mi všechno docvaklo! <3 <3 <3

Do té doby jsem koncept duality duše a těla tak úplně nechápala, resp. jsem ho ve svém životě dostatečně nemanifestovala, nerealizovala tak, jak jsem chtěla. Milovala jsem transpersonální psychologii a všechny ty propojující teorie od kultur a náboženství z celého světa, které napříč historií jasně ukazují, že jsem všichni propojení, že máme kolektivní nevědomí a že prostě “něco dalšího existuje”. A nyní, když jsem si přečetla všechny tyto texty a obeznámila se s Shaaze, s její vizí a s konceptem toho, že bych vlastně mohla pracovat jako masérka, že bych při této práci mohla šířit dobrou, láskyplnou energii a využívat naučených technik z energetického léčení a pomocí svého léčivého dotyku pomáhat dalším lidem, to ve mě vyvolalo neuvěřitelný pocit štěstí. Jásala jsem. Najednou jsem si uvědomila že už jako malá jsem masírovala svou rodinu a měla v tomto smyslu prý “zázračný dotek”. Pár dotyky a hmaty jsem dokázala zbavit od bolesti a uvolnit zatuhlé svaly. A to jsem si tehdy nebyla vědomá žádných energií a nějakého pránického léčení. A nyní to všechno mohu propojit, všechny ty nastřádané poznatky, všechno uvědomení, všechno to, co jsem se doposavad naučila! Mohu šířit dobro a živit se tím!!!!!!!!!!!!!!!!!! Najednou jsem napříč svým životem viděla náznaky a důkazy, znala léčitele a další bytosti v mé realitě, které také masírují. Má sestra mi navíc řekla, že i má věřící babička, se kterou se stále cítím propojená a která mi v mém snu požehnala, ve volném čase masírovala. Všechno najednou dávalo smysl a zapadlo to do sebe.

Ihned jsem napsala paní Shaaze a za 2 dny jsme se sešly. Přestože jsem neměla za sebou žádný masérský kurz a masírovala jsem jen tak intuitivně, jak jsem to vždycky cítila, Shaaze ze mě mé nadšení ucítila a s otevřenou náručí mě přijala! :-O Nabídla mi výborné podmínky a rozhodla se mě dokonce osobně zaučit. Prošla jsem 2 měsíčním školením a pak šla na zkoušku, abych mohla mít oficiální certifikát. Všechno najednou šlo tak hladce! Jako by osud chtěl, aby to tak bylo! 🙂 <3 Po celou dobu tohoto mého nového začátku jsem svítila jako žárovka. Cítila jsem v sobě neuvěřitelnou vděčnost za všechny ty příležitosti, které mi Vesmír nabídl a stále nabízí. Cítila jsem v sobě stále narůstající štěstí, které jsem kolem sebe vyzařovala. Cítila jsem, jak mi mé srdce buší a šíří kolem sebe nádhernou lásku… <3

Nyní na částečný úvazek pracuji jako masérka / terapeutka 🙂 a na částečný jako markeťačka. Zjistila jsem, že online marketing mě stále baví a fascinuje, jen jsem si vůči němu vytvořila rezistenci, které jsem se už zbavila a vidím, že má smysl pracovat v obou těchto oblastech. Jsem teď šťastná, vyvážená a vedu ještě pestřejší a svobodnější život než před tím. Spojila jsem příjemné s užitečným, spirituální s materiálním, zábavné s praktickým… A mně je ctí takhle žít, rozvíjet se a pomáhat světu tím, že prostě “jen jsem”…. 🙂 <3 <3 <3

Jak celý tento příběh uzavřít? Řekla bych jen: věř, hraj si, konej, naslouchej si… Všechno je možné, pokud se tomu otevřeš. Ty si sám tvoříš svou realitu. Ty jsi tím tvůrcem. Jsi mocnou, krásnou bytostí, která se do tohoto života narodila, aby šířila své vlastní poselství. Nevzdávej se, najdi ho, nech se vést svým dítětem… Propoj se sám se sebou, se svým srdcem. Máš na to. Zasloužíš si to. <3 <3 <3 

Vaše Sonáya <3