Odpoj se - Naciťme se

S krkem ohnutým
osamoceností
strachem prohnutým
ztraceností

Zíráš do té krabičky
světlo vyzařující,
jak na zářivé svíčky
nadějí zářící.

Hledáš spojení.
Hledáš útěchu.
Hledáš sdílení.
V prázdném nádechu.

Při každém pohledu.
V každém momentu.
Pozadu, popředu
propadáš světu

Virtuálnímu,
iluzornímu,
ideálnímu,
provizornímu…

Se zdánlivým uspokojením,
zdánlivou láskou,
se zdánlivým propojením,
s reálnou maskou,

Kterou si nasadíš
při každém dotyku.
Na kterou vsadíš
oddaně, potichu…

Kdykoli jsi sám.
Kdykoli čekáš.
Strach o tebe mám,
že sebe necháš

V koutě stát.
I svou kreativitu.
Co víc si přát,
než umělou realitu?

Kde se prezentuješ
písmenky, obrázky.
Kde vše komentuješ
písečnými oblázky,

Co se rozplynou
za pár minut.
Svou vlastní vinou
jsi jimi zajmut.

Zajmut blikajícími
šarádami
a světélkujícími
iluzemi.

Mocný pomocník
stává se pánem.
Stálý pracovník
stává se šéfem.

Tvé mysli.
Tvé duše.
Tvé krásy.
Tvé číše

Plné pochyb
o sobě, o světě.
Plné tvých chyb.
ve tvém životě.

Odpoj se.
Rozhlédni se.
Napoj se.
Zpřítomni se.

Vše je krásné.
Načerpej to.
Můžeš pak vroucně
Nasávat to,

Po čem toužíš.
Co vážně chceš.
Náhle uvidíš,
že už nechceš

Mrhat svým časem.
Zabíjet život.
Chceš začít po svém.
Podle SVÝCH hodnot…

Podívej se,
do svého nitra.
Zeptej se,
svého moudra

Proč máš tu touhu?
Co za tím hledáš?
Zakrýváš prohru?
Nad čím tam bádáš?

Zastav se na chvíli.
Uciť svůj dech,
svou lehkost bytí,
klidně se nech

Unášet přítomností,
pestrým okamžikem.
Vlahou věčností,
přímým prožitkem…

Motýlek Sonáya

Odkaz na eshop: