Takový ten pocit,
že jsi úplně sám,
co se tě zmocní
jako chytrý klam.
Tušíš v sobě a víš,
že to tak není.
I tak ale cítíš
to zužující chvění.
Slzy do očí
derou se.
Větší, větší…
Perou se.
Zadržuješ je.
Přesvědčuješ se.
Nezastavíš je…
Potlačuješ se.
Příliš bolestivě
buší tvé srdce.
Příliš žádostivě
studené ruce
Hladí tvůj zpocený krk…
Najednou ocitáš se
uprostřed duševních muk.
Právě teď vzpovídáš se
Dítěti svému,
osamocenému,
opuštěnému,
ubrečenému…
BREČ S NÍM!
PROŽIJ SI TO!
BUĎ S NÍM!
ZVĚDOM SI TO!
Ještě než s ním promluvíš,
prožij své emoce.
Ještě než je zamluvíš,
provětrej své plíce
Vší tou bolestí.
Tím nepochopením.
Tou ztraceností.
Vším zápolením…
Přestaň se chovat
vyzrále, dospěle.
Sebe schovávat
takhle zbaběle…
Prociť tu samotu.
Věz, má to tak být.
Zakus tu prázdnotu.
Jinak bude hnít…
Vyčerpej tu dimenzi.
Pouč se z ní.
Prociť si ty slzy.
Nebojuj s ní.
Až budeš připraven,
obejmi se.
Až vše odejde ven,
přijmi se…
Až PAK mohou nastoupit
racionální argumenty,
co pomohou pochopit
ty depresviní momenty
Sebenenávisti,
temnoty,
bezmocnosti,
prázdnoty…
Rozhlédni se.
Nejsi sám.
Prohlédni se.
Je to klam…
Motýlek
Odkaz na eshop: https://www.fler.cz/zbozi/spiritualni-poezie-samota-plakat-10065869
Odkaz na náhled na facebooku: https://www.facebook.com/nacitmese/photos/a.1987658164613526/2109033659142642/?type=3&theater