Co dělat, když se nudím? Podívej se do svého nitra

co dělat když se nudím - zastav se a ponoř se do sebe - nuataa sonáya
Nuda je otupělost, prázdnota, ztráta radosti a motivace.

Pořád doma, pořád na facebooku či kdekoli jinde a pronásleduje vás pocit nudy? Zkuste se na chvíli úplně odpojit od online světa a podívat se do své duše, do svého nitra, na to, co vám říká vaše srdce.

Snad každý z nás už zažil pocit nudy, prázdnoty, pocit, kdy nevíme coby. Dnešní svět je plný vnějších podnětů, distrakcí, jsme odtahováni od sebe k tomu se neustále něčím zaobírat a dávat energii vně. Tím se ale odtahujeme od sebe, od našeho citu, od toho, co chce naše duše. Pokud si kladete otázku „Co dělat, když se nudím?“ tak dost možná nevíte, co už víc udělat pro to, abyste se cítili naplnění, abyste byli šťastní. Odpověď na to ale znáte jen vy sami, zná ji vaše srdce.

V tuto chvíli je dobré poslechnout váš cit, váš vnitřní hlas, který volá. Dost možná to vypadá, jako že nevolá, jako že „tam nic není“, ale je to jen zdání. Naše duše k nám promlouvá neustále, byť její hlas může být utišený, protože jsme se od něj odpojili, protože jsme sami sobě dlouho nenaslouchali. Zkuste zavřít oči, soustředit se na svůj dech, na své tělo. Zkuste se zastavit, nadechnout se, položit ruku na srdce a cítit, jak bije. Cítit život v něm…

Pod svou rukou cítíte své srdce, cítíte své teplo, soustředíte se jen na něj. Vyjádřete svému srdci uznání a lásku, poděkujte mu, že tam pro vás stále je, že pro vás stále bije. Jak reaguje? Co vám říká?

Pokud jste se od sebe oddálili, napojení na vaše srdce, sídlo vaší duše, může být těžší. To ale ničemu nevadí, je to učení – jako všechno. Je to součást procesu našeho vývoje, našeho léčení, uvědomění si něčeho, co je zapotřebí cítit a znát, abychom si uvědomili náš další krok, který potřebujeme udělat. Dejte si čas, netlačte a sebe, neposuzujte se. Buďte k sobě jemní a přívětiví – jako byste mluvili ke svému nejlepšímu kamarádovi, kamarádce, ke svému milovanému, ke svému blízkému, kterému chcete pomoci… Naciťte se na sebe, naciťte se na svůj cit. Co cítíte? Jak vám je?

Pokud zaháníte pocit nudy a prázdnoty něčím vnějším, dříve či později bude vaše duše volat. Způsoby volání jsou různé. Pokud se dlouho neposloucháme, může se volání naší duše manifestovat v nemoc. To samozřejmě nikdo nechce… Ať už má vaše volání jakoukoli podobu, je dobře, že se nyní ptáte sami sebe, co dělat. Znamená to, že jste si uvědomili, že byste se nyní chtěli cítit jinak, že vám to nestačí, že je čas na změnu…

Klíčem ale není popírat přítomnost. Klíčem je uznat, že to, jak se nyní cítíte, má svou hodnotu, má svůj význam. Z nějakého důvodu jste se octli v této situaci – a to je naprosto v pořádku. Všechno, co jste prožili až do teď, dává naprostý smysl vzhledem k vašemu příběhu. Kdybyste se mohli vrátit zpátky do minulosti, udělali byste něco jinak? Možná si namlouváte, že ano. Ale toto namlouvání je postavené na tom, že už máte informace, které jste před tím neměli. Vaše perspektiva byla obohacena, rozšířena. Takže kdybyste se znovu octli v té samé situaci s těmi stejnými informacemi, věřím tomu, že byste se cítili stejně a jednali stejně. Proto dává smysl, že se nyní cítíte, jak se cítíte.

Přijměme proto to, co se nyní děje. Má to svůj smysl, má to svůj význam. Jak známá spirituální učitelka Teal Swan řekla „You have to lose yourself to find yourself.“ neboli „Musíte se ztratit pro to, abyste se mohli nalézt.“ A přesně tak to vidím a cítím. První krok je přijetí reality a její uznání, že to, co se děje, je v pořádku. Až poté, co prožijeme, co jsme prožít měli, se můžeme posunout dál a naši perspektivu, naši realitu rozšířit.

Nuže dobrá, ale co teď? Prostě se ponořte do sebe. Možná je to abstraktní a neuchopitelné, protože jsme k tomu nebyli vedeni. Byli jsme vedeni jen k tomu se zabezpečit a tak dále. Nyní je však čas na to objevit, co v nás dřímá. Náš cit, naše duše totiž moc dobře ví, co dělat. Stačí se „jen“ očistit od nánosů, přesvědčení a názorů, které nejsou naše a náš vývoj limitují. Existuje mnoho způsobů, jak se očistit od myšlenek, které nejsou naše. Já bych vám však v tuto chvíli doporučila se ponořit do ticha – do ticha své duše, kdy naše srdce promlouvá. Napojit se na své Vyšší Já, kde existuje jen přítomnost bez jakýchkoli myšlenek.

Jak toho dosáhnout? Meditace všímavosti nebo mindfulness meditace je skvělým nástrojem k tomu soustředit se na ticho v nás. Dost možná jste už o této meditaci slyšeli. Doporučuji vám se podívat na video Teal Swan, která Mindfulness meditaci vysvětluje velmi jasně. Je však v angličtině, takže se připravte na procvičování. 🙂 Pro ty z vás, kteří se na video podívat nechtějí nebo zrovna neoplývají skvělou úrovní angličtiny vám mohu shrnout její vysvětlení, které se mi zdá prostě geniální. Podstatou mindfulness meditace je stát se vědomým pozorovatelem – nejprve vnějšího světa (soustředím se na vnější podněty, zvuky, vjemy na svém těle, atd.) a pak světa vnitřního, kdy pozorujeme naše myšlenky. Snažíme se jich nechytat, nepokračovat v myšlenkovém řetězci. Pouze pozorujeme, co se v naší hlavě odehrává a pak tomu dáme „nálepku“ – například – tato myšlenka je „negativní“ nebo „pozitivní“. Myšlenky můžeme dávat do svých vlastních rubrik, ale nijak je neposuzujeme, že jsou špatné nebo dobré…

Při mindfulness meditaci se soustředíme na mezery mezi myšlenkami, na ono „ticho“. Mindfulness meditace je těžká v tom, že na to nejsme zvyklí. Úkol mysli je neustále se něčím zaobírat, nad něčím přemýšlet, něco tvořit. To je naprosto v pořádku, proto byla stvořena. Nicméně nemusíme být jejím otrokem, můžeme ji vycvičit k tomu, aby nám sloužila. Můžeme ji vycvičit tak, aby nás neovládala, ale aby sloužila účelu, který ji dáme – což může být soustředění se na nějaké určité téma, které chceme vyřešit apod. Cílem mindfulness meditace je však se od mysli oddálit, trochu se od ní oprostit tím, že ji pozorujeme, a tím uvidíme, jaké myšlenky se v naší hlavě odehrávají. Zatímco „nálepkujeme“ naše myšlenky, soustředíme se na ticho mezi nimi. V tu chvíli cítíme naši duši, náš cit, který není nijak ohraničený. Ze začátku se nedoporučuje tuto meditaci praktikovat déle než 10 minut. Mohlo by to být pro nás náročné a zbytečně frustrující, protože pro člověka, co ji nikdy nedělal, je to velký nezvyk. Pokud se vám ale meditace zalíbí a naleznete v ní význam, můžete postupně čas prodlužovat. Mindfulness meditace je velmi mocná – Buddha v ní našel onu sílu a schopnost odosobnit se od událostí našeho života a vidět to, že nejsem „jen“ ego a mysl, ale že jsme něco víc – protože jsme schopni tyto myšlenky pozorovat. Tím jsme pak schopni vnímat náš život ne jen jako jedno velké drama, ale postupně kultivujeme soucit, lásku, pochopení a toleranci vůči ostatním.

Existuje zajisté mnoho dalších způsobů, jak se nacítit na své srdce, na svou duši. Každému vyhovuje něco jiného, nicméně hlavní je schopnost odlišovat strachy a iluze (které jsou často jen v naší mysli) od našeho citu, od našeho vnitřního hlasu. Nás vnitřní hlas promlouvá neustále, stačí se pozorovat a snažit se ho identifikovat. Nemusíte nutně praktikovat zrovna meditaci mindfulness na to, abyste ho poznali. Náš vnitřní hlas k nám promlouvá skrze pocit. Častokrát je to ta první odpověď, která k nám přichází poté, co se sami sebe zeptáme na jakoukoli otázku. Nicméně obecně je doporučeníhodné svou mysl trénovat, abychom dokázali rozeznat, zda promlouvá náš strach nebo právě naše duše, která je v podstatě láskou, vírou a napojením. 🙂

Pokud si nevíte rady, jak se vyznat mezi tím, co skutečně cítíte, co chcete, můžete také praktikovat metodu sebelásky od Teal Swan, která je velmi jednoduchá. Zeptejte se sami sebe – v jakékoli situaci: „Co by v tuto chvíli udělal člověk, který se má rád?„. Odpověď na tuto otázku přijde intuitivně a je právě oním napojujícím mostem na naši duši. Mnoho z nás se totiž v sobě nemá rádo. Jsme odpojeni od svého citu a trpíme nedostatečnou sebeláskou. Tato otázka a odpověď na ni v jakémkoli okamžiku mohou náš život transformovat do něčeho naprosto nádherného, protože v tu chvíli promlouvá vaše duše – skutečně. 🙂

Mnoho z nás také cítí svůj cit, svou duši, přímo skrze své tělo, skrze vjemy v něm. Naše tělo je chrámem naší duše, je nástrojem, skrze který naše duše promlouvá, dává nám signály. Proto pokud chcete cítit svou duši, zkuste nejprve cítit své tělo. Začněte pozorovat emoce, které se v něm odehrávají. Pozorujte vjemy ve svém těle, staňte se citlivější bytostí. Můžete své tělo rozproudit v dynamické meditaci, při sportu, můžete se na své tělo nacítit skrze masáž. Způsobů je mnoho…

Jestli hledáte i tak nadále pomoc a nevíte, jak se napojit na svůj vnitřní hlas, mohu vám doporučit své terapie, které na to jsou zaměřené. Kombinuji různé terapie právě se záměrem návratu k sobě. Abyste byli schopní najít pravdu v sobě, napojit se na svůj cit, na svou duši, na své srdce. Můžete se podívat také na mé recenze. Věřím tomu, že vám mám co nabídnout a bude mi ctí vás potkat a inspirovat vás na vaší cestě léčení. 🙂

S láskou

Vaše Nuataa Sonáya <3