V dnešní společnosti obyčejný člověk snad už ani nezná rituály. A když, tak pouze ve formě oslavy narozenin, svátků, Vánoc, promocí, apod. Posvátnost rituálu se však často vytrácí. Zapomínáme totiž na to, z jakého důvodu se rituály kdysi prováděly a proč byly tak důležité.
Nebudu zde nyní mluvit o rituálech oslavujících Boha, Vesmír, Veškerenstvo… Na to si každý udělejme názor svůj. Já Bohu děkuji každý den, protože se cítím být neuvěřitelně požehnaná za to, jaký krásný život mám tu čest vést. Nyní bych však ráda mluvila o důležitosti každodenních rituálů pro obyčejného člověka v dnešní společnosti.
Co je vlastně rituál? Rituálem zde míním chvilku, kdy se člověk pozastaví v tom každodenním shonu, zastaví svou mysl, nadechne se, povznese se nad každodenní starosti, je rád, že prostě jen je, a užívá si chvíli, ve které dělá nějakou (ne)činnost, která se stala návykem. Hezkým, příjemným návykem, který člověka zasazuje do této reality (otevírá 1. čakru). Uzemňuje ho, zpřítomňuje ho, dává mu prostor jen pro sebe, pro své myšlenky, pocity, pro své bytí. Bez ohledu na to, co se děje, bez ohledu na to, co po něm ostatní chtějí a vyžadují, on se prostě zastaví a věrně se oddává své (ne)aktivitě, která mu dává pocit bezpečí, stability, domova a zázemí. Pocity podpory a péče o něj samotného.
Máte nějaké své rituály? Řekla bych, že ano. Rituálem může být ranní káva, cigaretka během dne, meditace, která je prováděna pravidelně, seriál před spaním… Nyní se ale podívejme na to, co nám jaký rituál dává, a jaký druh rituálů děláme. Třeba by stálo za to přehodnotit tento druh rituálu a začít dělat něco, co se nám víc zamlouvá, s čím více souzníme. Aby se ale rituál stal opravdovým rituálem, musí se nám líbit, musí s námi opravdu rezonovat a musíme si na něj zvyknout. A to není záležitost krátkodobá, ale dlouhodobá. Není to o tom, že si řekneme: „Toto je dobré. To chci dělat každý den. To budu dělat každý den.“ Nikdy to tak totiž není, pokud se do toho člověk opravdu násilně nenutí. Dejte si čas, buďte se sebou trpěliví, dělejte jen to, co cítíte. Pokud to tak opravdu budete chtít a budete to tak cítit, (ne)činnost se postupně rituálem stane.
Mohu vám dát příklad, jaké rituály dělám já. Jsou výsledkem mého postupného učení o sobě samotné a o všem kolem. Začala jsem je dělat pravidelně až po dlouhé době. Nejsem totiž člověk, co by oplýval nějakou velkou sebedisciplínou a nevadí mi to. Přijala jsem se, jaká jsem, ať už si třeba myslím, že „by bylo dobré cvičit nebo se protáhnout každé ráno nebo meditovat každý večer před spaním“. Nedělám to, třeba k tomu někdy dojdu, ale necítím to tak, tak to tak prostě dělat nebudu. 🙂 Co ale cítím, je:
- Když se každé ráno probudím, dám si ruku na srdce a děkuji Bohu, Vesmíru za to, že jsem se mohla probudit ve zdraví, v bezpečí, se střechou nad hlavou. Že mohu cítit, že mohu dýchat, že mohu vnímat, že mohu žít. Že jsem se mohla krásně, nerušeně vyspat. Děkuji za dobu, ve kterém žiji, a za události a příležitosti, které se mi dnes naskytnou. Pak vstanu, jdu ke svému oltáři, 4x bouchnu do tibetské mísy na oslavu všech 4 elementů a ukloním se Namasté pozdravem svému oltáři. Očistím se bílou šalvějí a očistím i tarotové karty, které na oltáři leží. Pak poprosím karty o jejich moudrost a pokorně se nechám vést energií, která vyzařuje z karet. Žádám o kartu na dnešní den a jednu si vyberu. Pak se znovu pokloním s vděčností a láskou v srdcí a poděkuji.
- Téměř před každým jídlem děkuji pozdravem Namasté Bohu, Vesmíru, Matce Zemi za hojnost, které mi je dopřáváno. Děkuji všem bytostem, které spoluvytvářejí mou realitu a připravily toto jídlo. Děkuji svým předkům. Prosím za bytosti, které takovouto hojnost nemohou zakoušet. Kéž jsou všem bytosti šťastny.
- Když večer v posteli usínám, dám si ruku na srdce a děkuji Bohu, Vesmíru za to, že jsem mohla prožít tento den. Že jsem mohla zakusit všechny tyto zážitky, že jsem se mohla propojit s bytostmi, se kterými jsem se propojila. Děkuji za poznatky, které mi tento den dal. Děkuji, že mohu žít tento vědomý život v této době, v míru, lásce a v dobru. S vděčností přijímám vše, co ke mě přišlo.
Možná se teď zdá, že jsem nějaký extrémní sluníčkový hippík, ale já skutečně cítím velkou vděčnost za každý den. Každý má své problémy a starosti, existuje na světě spousta utrpení a smutku, ale já chci být změnou ve světě, chci pomáhat šířit dobro a lásku a vím, že vše je tak, jak má být. Vím, že vše je jen cesta a my se od ní máme učit a kráčet s pokorou dál. Alespoň tak to vnímám já. 🙂
Vybízím vás, abyste si i vy našli své vlastní rituály, inspirovali se od ostatních a nechali se vést svým srdcem. Každý má jinou potřebu, proto se ptejte především sami sebe, co vám dělá dobře a do vám dodává pocit štěstí a lásky na tomto světě. Jakmile začnete dělat nějakou (ne)činnost každý den, ucítíte to nádherné kouzlo, jaké nám rituály dávají. 🙂
S láskou
Vaše Sonáya <3