Zvyk je železná košile a denní rutina na nás tlačí víc a víc. Právě jsem se vrátila ze spirituálního kurzu Umění vědomého bytí, na kterém jsem byla již po sedmé. Člověk zůstane ve vysokých vibracích vždy nějakou dobu, ale po nějaké době jsme natolik ovlivnění vnějšími událostmi, okolnostmi a naší vytvořenou rutinou, že se může stát, že do nízkých vibrací zase rychle spadneme. Jak se tomu vyvarovat a zůstat tedy stále v dobré náladě a nad věcí?
To je velmi těžká otázka. Tedy velmi jednoduchá, ale odpověď na ní je často velmi těžko proveditelná. Je zapotřebí změnit paradigma ve své hlavě a vytvořit zvyk, který nám bude sloužit. Často jsme zvyklí na něco, co nám už neslouží. A nebo slouží, ale vlastně málo – jen pro určitou stabilitu v našem životě, protože naše zvyky nás do této reality zasazují. „Zvykli jsme si na ně“, víme, že je budeme dělat stále a tím nás v tomto dynamickém světě uklidňují. Pokud však v sobě cítíte, že už nastal čas se jich zbavit, musíte si říct, že stojí za to je vyměnit za zvyky nové. Že už vám nedávají to, co kdysi, a že jste opravdu připraveni na něco nového, lepšího, co vás posune dál, blíž k vašemu štěstí.
Mluvím zde stále obecně pro to, aby si do toho každý mohl dosadit to své. Dám vám však příklad. Jsem člověk, který určitou část své práce dělá z domu. Přestože je to práce, která mě baví, daleko víc mě ráno baví lenošit ve své teplé postýlce. 🙂 Tak to má asi mnoho z nás. Začalo mě ale unavovat, jak si tím krátím den, ať už jsou ty chvíle ráno sebe krásnější… A tak jsem postupně, pomalu ale jistě, začala vstávat o něco dřív (ale také šla spát dřív!) a pak zase o něco dřív a vyměnila „svou chvíli v posteli“ za „svou chvíli v meditaci“. Stále k tomu docházím pomalu, protože člověk se sebou musí být trpělivý, netrestat se, musíme se mít přece rádi a chovat se k sobě samotným hezky. Tak, „jako“ bychom převychovávali dítě. 🙂
Je třeba identifikovat, co vám vaše dosavadní zvyky dávají. Do hloubky. Mně moje „ranní chvilka“ dávala prostor sama sobě, že jsem ihned nemusela vstát a věnovat se ničemu jinému, ale jen sobě. Přínosy mého lenošení krásné, teplé náruče postýlky (která mi připomínala teplou, láskyplnou, bezpodmínečnou náruč maminky), jsem postupně vyměnila za teplou náruč Boha, Vesmíru, lásky v mém srdci. Protože tam nacházím stabilitu, tam nacházím lásku, tam nacházím onu teplou náruč, která mi po zbytek dne dá víc, než má chvilka v posteli… Dá mi větší vyrovnanost a navýší mé vibrace… Jsem však samozřejmě člověk, co nesrší nijak velkou sebe-disciplínou. Kdysi jsem totiž využívala sebe-disciplínu k sebe-nenávisti a vlastně k trestání sebe sama. Proto k sobě nyní přistupuji mekčeji a láskyplněji a jsem díky tomu šťastnější. A tak jsem se rozhodla jít jednodušší cestou. Pomáhají mi v tom vedené meditace, protože mi mé myšlenky často ubíhají jinam. Oblíbila jsem si Meditaci spojených srdcí, obzvláště tu, která je zaměřená na sebelásku, před kterou je třeba se protáhnout a prokrvit svou fyzickou schránku. 🙂 Je velice efektivní, rozšiřuje mou auru, vylepšuje karmu a žehná planetě Zemi, na kterou se chci napojovat a chci jí pomáhat. Tuto meditaci střídám s Kundalini jógou, která mě jemně a přitom velmi efektivně a intenzivně naladí na můj vnitřní prostor a propojí mě s mým energetickým tělem. Velmi se mi líbí zpívání manter a velmi vědomá práce s tělem, které (bohužel) tak často zanedbávám, protože jsem často v mysli… Rovněž rozšiřuje auru a je velmi zdraví prospěšná.
Vyzývám vás, abyste i vy našli svou cestu ke změnám vašich zvyků. Jsou to vlastně takové naše rituály, které nám slouží ke stabilitě v této realitě a vytvářejí prostor jen pro nás. Zkuste se zeptat sebe samotných, co vám vaše zvyky, rituály a přesvědčení opravdu dávají, jakou emoci vám poskytují (protože vždy následujeme a honíme „jen“ emoce :)), a zkuste ji nalézt jinde, pokud to tak cítíte. 🙂
S láskou
Vaše Sonáya