Když jsem začala pozorovat samu sebe, uviděla jsem, jak samu sebe zraňuji. Všichni mi říkali: „Musíš si víc věřit!“ Ale nešlo mi to. Jak jednoduché je to někomu říct, a jak těžké je to opravdu dělat a především skutečně cítit…
Většina lidí na světě trpí pocitem méněcennosti. Neustále se s někým porovnáváme, neustále se posuzujeme, máme malé sebevědomí a nikdy nejsme dost. Když už dosáhneme nějakého cíle, vytyčíme si nový a celý život se honíme za novými a novými cíli a hodnotami a nikdy se nespokojíme s tím, jací jsme tady a teď.
Nejhorším obdobím pro mě byla moje teenage léta a období do mých cca 25 let. To jsem zbožňovala a obdivovala všechny ostatní. Všichni byli lepší než já a zasloužili si mé uznání a lásku. Já ale ne. A nechápala jsem, jak by někdo mohl miloval mě. Vždy jsem se zamilovala do někoho, koho jsem opravdu obdivovala a chtěla být jako on. Je to přirozené, ale jak se říká – nejprve musíme začít mít rádi sami sebe, abychom mohli mít rádi ostatní. Proč? Protože pokud se mít rádi nebudeme, budeme závislí na lásce a uznání od ostatních a sami sebe nikdy neuvidíme, nikdy se nepoznáme a budeme se cítit prázdní a ztracení. Obzvlášť, když budeme sami.
Zlomovým okamžikem pro mě bylo, když jsem nastoupila na cestu sebe-pozorování. Nahlížela jsem na všechny ty negativní myšlenky o mě samotné v průběhu celého dne a cítila jsem se mizerně. Říkala jsem si: „Proč si to dělám? Proč miluju všechny ostatní a sebe nedokážu přijmout?“ A začala jsem pátrat, kdy tyto myšlenky začaly. Uviděla jsem, jak jsem nějaké vzorce převzala od svých rodičů a nějaké ze školy. Uvědomila jsem si, že dnešní společnost absolutně neumí vychovávat děti. Chce je zformovat a utlouct do toho, aby byly „dobré“ a „poslušné“ a úplně zabíjí dětskou nevinnost a podstatu a to, že naše pocity mají hodnotu. Co se dítě ve svých nejcitlivějších dětech naučí je, že je potřeba neustále jen soupeřit s ostatními, aby se neustále zlepšovalo a mělo uznání, že je dobré. Co se naučí je, že si musí zasloužit lásku a že jeho pocity nemají žádnou roli – záleží přeci jen na pocitech ostatních – jeho rodičů, učitelů a ostatních lidí v jeho okolí. Nevíme, jak pracovat s našimi emocemi a přesně tak se chováme k těm nejemotivnějším bytostem, které existují – k našim dětem.
Proč o tom mluvím? Právě v tomto období totiž vznikly všechny tyto sebe-nenávistné taktiky a vzorce, které jsme převzali, a byli jsme pod jejich vlivem tak dlouho, že jsme je integrovali a staly se nevědomými. Nyní na sebe vyvíjíme úplně stejný tlak, který na nás kdysi vyvíjeli rodiče a škola. Nikdy nejsme dost. Musíme neustále něco dělat, abychom si zasloužili lásku a přijetí. Musíme odvést vždy naprosto perfektní práci a být tím nejlepším člověkem. Protože tam přeci všichni směřujeme…
Ráda bych, abyste se nyní na chvíli zastavili, nadechli se a ponořili svou pozornost dovnitř sebe. Zkuste si sami sebe nyní představit jako dítě. To nevinné dítě, které ve vás stále je. Je možné, že jste s ním ztratili kontakt (v takovém případě vás odkážu na svůj článek Jak být šťastný? Najděte lásku k sobě – milujte své vnitřní dítě), ale pokud to půjde, zkuste si tuto krátkou meditaci udělat nyní. Propojte se svým vnitřním dítětem. Jak se cítí? Co dělá? Co si myslí o všem tom nátlaku, které na něj děláte? O všech těch posouzeních a všech těch cílech, které máte vytyčené? Ať už to jsou cíle ve vašem životě nebo cíle o vás, o tom, jací byste chtěli být?
Pokud čtete tento článek, je možné, že vaše emoční já, vaše vnitřní dítě, má už dost toho nátlaku. Už nechce, abyste ho trestali, neustále ho poměřovali, porovnávali s ostatníma. Ono chce žít, dýchat, radovat se, dělat, co cítí. A přesně to byste měli začít dělat vy. Jste nyní už dospělí, nyní máte moc ve svých rukou vy. Nyní je čas, abyste se o své dítě začali starat vy a dali mu to, co mu kdysi nebylo dáno. Očistili ho od těch sebe-poškozujících a sebe-limitujících vzorců. Vaše emoční já nikdy nebude opravdu motivované něčeho dosáhnout a být „nějaké“, pokud na něj budete neustále vyvíjet nátlak a vlastně ho nikdy nebudete přijímat. Vždy udělá vše, co mu řekne, vždy se snaží co nejvíc ze všech sil – a stejně to pro vás nikdy není dost. JE ČAS S TÍM PŘESTAT. Pokud na sebe budete takto přísní, onemocníte. Váš život bude stát za nic. Bude jen jednou velkou honbou za iluzí, za nějakým ideálem v budoucnosti. Nikdy nebudete žít v přítomnosti, nikdy se neuvolníte, vždycky budete mít pocit, že musíte být jen lepší a lepší a lepší. Nic víc.
Když začnete dávat lásku svému dítěti, začněte o něj opravdu pečovat, dávat mu bezpodmínečnou lásku a pozornost, až bude zdravé a naplněné vaší láskou, odvděčí se vám tím, že začne kvést a ukazovat vám své dary, své talenty. Začne tvořit a bude motivované tvořit dál a žít, protože mu dovolíte dýchat a proudit v tom, v čem je dobré, v tom, co ho opravdu ze srdce baví, v tom, v čem vy sami jste nejvíc šťastní. A pokud se domníváte, že nemůžete dělat, co vás naplňuje a činí šťastnými, je to jen další vzorec, který je třeba změnit. Změnit nároky na vás. Vždycky to jde. Od toho tu jste – abyste dělali to, co vám přináší radost. Začněte poslouchat své srdce. Uvnitř sebe víte, že vám nic jiného nezbývá. 🙂
S láskou
Nuataa Sonáya ???
Hledáte více inspirace na téma sebelásky? Vyberte si ze článků níže:
- Jak být krásná? Jak často cvičit? Jak manifestovat lásku? Klíčem je Tvá sebeláska.
- Jak být šťastný? Najděte lásku k sobě – milujte své vnitřní dítě
- Co dělat, když se nudím? Podívej se do svého nitra
Zajímá vás, jak se opravdu začít milovat, přijímat sám/samu sebe? Mrkněte na můj nabombenej a prakticky zaměřenej Intenzivní kurz sebelásky od Nuataa – 11 lekcí 😉
Sledujte mě na mém FB Nuataa Sonáya – Naciťmese.cz, sdílím tam své nejaktuálnější postřehy, poznatky a slevy na mé kurzy a semináře! 🙂