Duše a tělo, tělo a duše… Mnoho z nás se vztahuje spíše ke svému tělu na úkor své duše, jiní k duši a málo ke svému tělu… V dnešní společnosti je kladen důraz na péči o tělo a o fyzické zdraví. Sportujeme, nakupujeme zdravotní doplňky, utrácíme peníze za léky, zdravý životní styl je trendy… Ale uniká nám, že tělo a duše jsou úzce spjaty a i když se budeme snažit být sebevíc zdraví, ale budeme ve výsledku nešťastní, moc daleko to nedotáhneme.
Ve spirituálních kruzích jsem naopak zaznamenala tendenci vztahovat se spíše ke své duši a na tělo zapomínat. Tělo jako by bylo vězením naší duše a něco podřadného. Dříve jsem to také tak brala, ale později mi došlo, jak se tím ochuzuji o velké učení. Učení, které nám planeta Země nabízí. Učení skrze naše tělo…
Vše je jedno, vše je součástí zdroje. Ať už je to kočka, kámen, my nebo chlup na polštáři. Vše je součástí nekonečného proudu vědomí, má vlastní existenci, bytí a vědomí. A to včetně našeho těla, které je božským nástrojem pro lidskou zkušenost zde na Zemi.
Vždycky jsem si říkala, že chci žít harmonii s přírodou, v napojení na Matku Zemi. Není však většího napojení na Zemi než skrze své tělo. Tělo je výplodem Matky Země a darovala nám ho proto, abychom zde na Zemi mohli kráčet vstříc našemu poselství a učili se bezpodmínečné lásce. Alespoň tak to vnímám já…
Tělo, tělesné prožitky, vjemy a emoce, které skrze tělo prožíváme, jsou skvělou cestou jak pochopit svou duši a jak naslouchat své intuici. Intuice není nic jiného než onen vnitřní hlas a pocit, kudy máme jít a kudy ne, i když nám nad tím často zůstává rozum stát… Když ji poslechneme, vždycky to dobře dopadne. Alespoň to je má zkušenost… O ten niterný pocit, vnitřní hlas, který nám šeptá, co dělat a co ne, kudy jít a kudy ne, se však musíme samozřejmě řádně starat, abychom nebyli rozptylovaní integrovanými strachy a vzorci, které nepatří nám. Práce se stíny je tudíž na místě. A nejen to, práce s naším tělem je na místě rovněž…
Tělo nám slouží a je tu vždycky s námi. Pokud nám začne vypovídat, je nám zle, nevolno či jsme nemocní, vždy je to signál z naší duše, že jsme na něco zapomněli, něco jsme opomněli, že nám něco uniká… A je třeba se k tomu vrátit a poslechnout to. Poslechnout sebe. Často to však není tak jednoduché, jak se může zdát. Vím, o čem mluvím. Celý život se potýkám s různými psychosomatickými nemocemi a snažím se je řešit. Medituji, analyzuji, pečuji o své tělo, o svou duši, prostě se snažím… Ale i tak je to často obtížné… Co s tím?
Jednou z možností, jak najít příčinu svých neduhů, je meditace, při které se soustředíme na problematickou část těla a mluvíme k ní. Každá část našeho těla má totiž své vědomí a může k nám promlouvat, pokud jí dáme prostor a pokud uvěříme, že to opravdu funguje. Tím totiž pochybnostmi neblokujeme fungování této metody a neutišujeme tak hlas našeho těla, které tolik chce naši pozornost… Jak mluvit ke své bolesti či nemoci se můžete více dozvědět ve videu Teal Swan, světoznámé spirituální učitelky. Obecně řečeno však každý může udělat svou vlastní meditaci pod vedením své intuice – zklidníme myšlenky, soustředíme se na dech, pak na svou problematickou část, pozorujeme jí, cítíme jí… A ptáme se své problematické části „Co ti schází? To ti chybí? Co mi chceš říct? Co pro tebe mohu udělat?“ atd. Následujte svou intuici, hlas uvnitř sebe – povede vás.
Pokud na sobě chceme pracovat, poznávat sami sebe a být šťastní, je doporučení hodné nepotlačovat své tělo, ale řádně se o něj starat jako o chrám své duše. Na kurzech Umění vědomého bytí jsem se naučila, že 3 klíče k energii jsou 1) pohyb, 2) dech a 3) zvuk. Všechny tyto klíče jsou úzce spojené s naším tělem. Stejně tak můžeme dosáhnout rozšířených stavů vědomí při extatickém šamanském bubnování a tanci nebo při tantrickém cvičení kvantové vlny. Zapojení těla do naší duchovní zkušenosti je mocnou technikou, jak poznat sami sebe.
Péčí o své tělo pečujeme o svou duši. Pozorováním našich emocí, jejich detekcí a definicí poznáváme sami sebe. Pozorujeme vjemy v našem těle a nasloucháme tak duši, která skrze tělo promlouvá. Čelíme tak naší skutečné pravdě, čelíme tak sami sobě. Skvělou terapií a hlubokou prací na sobě je také masáž. Hloubková masáž od vědomého terapeuta, který s klientem pracuje na mnoha úrovních. Klient během masáže aktivně pracuje s dechem a čelí strachům a myšlenkám, které se v těle manifestovali. Vědomě pracuje s bolestí, uvolňuje se do ní, pouští to staré a vytváří prostor pro nové… Pravidelnými terapiemi člověk své tělo zcitlivuje a stává se obecně citlivější bytostí. Citlivější bytostí na jemné vjemy, emoce, pocity, signály naší duše… Naše tělo je darem, chrámem naší duše. Můžeme ho využít ke svému růstu a k opravdovému léčení.
Ne nadarmo se říká „Jste to, co jíte!“ I já věřím tomu, že zdravý životní styl by měl být součástí komplexního balíčku práce na sobě. Ať už tedy cvičíme, děláme jógu, meditujeme, chodíme na masáže nebo se zdravě stravujeme, vždy pečujeme o sebe. Vyjadřujeme si tím lásku, pozornost a pečujeme o dobrý stav našeho bytí. Pracujeme na tom, abychom byli šťastné, zdravé a vědomé bytosti. A to je náš cíl. Alespoň můj ano. 🙂
A jak na sobě pracujete vy?
Těším se na vaše odpovědi!
Vaše Nuataa Sonáya <3
Ahoj,
Jak zvláštní a pro mě vlastně objevné. Nějak vědomě jsem netušila, že by mohl někdo oddělovat tělo, tak krásně nazvané Chrám Duše. Dle článku tedy asi ano, a tím mi už spousta věcí resp. lidí a jejich „postojů“, dává větší smysl. Mnohokráte Děkuji ? S Láskou Ilon??